Web Infosecurity.sk zveřejnil velmi pěkný souhrn toho, proč lidé věří hoaxům, konspiracím a propagandě.

 „Svět je dnes složitější, než kdykoli předtím a my na něj kvůli neustálé zaneprázdněnosti máme stále čím dál tím méně času. Propaganda si nevybírá nás – my si zcela vědomě vybíráme propagandu. Člověk totiž potřebuje únik od starostí každodenního života. Společnost nabízí rozptýlení, zábavu, záliby, cestování, či hledání štěstí. Propaganda vám však dá jedinečnou možnost zapojit se do akce! Vytrhne vás z nudného, ​​každodenního života a nabídne to nejušlechtilejší z poslání (boj za rodinu, vlast, tradice, budoucnost dětí…), slíbí dobrodružství, pocit, že se účastníte na událostech, na kterých se lámou dějiny. Otevře vám svět neomezených možností, nabídne nedosažitelné cíle, které se právě vám budou zdát být na dosah ruky. Propaganda vám dá jasné vysvětlení světa, ve kterém žijete. Dostanete klíč, který otevírá všechny dveře. Díváte se na dějiny a víte přesně, co znamenají. Záhady více neexistují, a vše se dá vysvětlit,“ píše v souhrnu projekt Infosecurity.sk.

Dalším problém jsou kognitivní zkreslení. „Jde například o to, že někdo, komu důvěřujeme, potvrdil (např. sdílel na Facebooku) informaci, kterou považujeme za věrohodnou. Avšak bez ohledu na to, jak moc této osobě důvěřujeme, není to zcela spolehlivý způsob a může nás naopak navést k tomu, že uvěříme něčemu lživému,“ píše kriminolog a právník Tomáš Horeháj.

Dalším problémem je kognitivní disonance. Co se skrývá za tímto pojmem? „Jde o negativní zkušenost, která vzniká při setkání se s informací, která je v rozporu s naším vnitřním přesvědčením. Může to vést až k odmítání věrohodnosti informací a úsilí znovu nastolit soulad reality s naším podvědomím,“ píše Horeháj na webu Infosecurity.sk. Kognitivní disonance je zjednodušeně stav mysli, který vzniká rozporem mezi dvěma kognicemi, například mezi postoji (znalostmi, vírou, chováním) a skutečným stavem věcí.

„Lidé také rádi věří informacím, které potvrzují jejich stávající přesvědčení, a zároveň kategoricky odmítají informace, které jsou s ním v rozporu. Jde o jednu z mnoha forem kognitivního zkreslení. Kvůli pluralistické nevědomosti pak navíc můžeme vnímat jako nedostatek pochopení pro to, co si ostatní myslí a čemu věří. Právě toto může lidi dohnat k nesprávnému závěru, že skupina lidí, která věří nějakému politickému názoru, je v přesile, zatímco ve skutečnosti jde pouze o hrstku lidí. Je to oblíbená metoda konspirátorů, kteří rozséváním lživých informací (resp. v tomto případě dezinformací), mohou takové vnímání zpopularizovat a zpřístupnit pro širší okruh lidí,“ dodává.


Jan Cemper

administrator

Jsem šéfredaktor projektu. Narodil jsem se a žiji v Kolíně. Své mládí jsem se angažoval v radikálním levicovém hnutí, což považuji za velkou osobní chybu. Mnoho lidí proto nechápe, proč najednou ověřuji faktické informace. Má odpověď je "právě proto". Válka na Ukrajině a následná islamofobní vlna mi pomohla si uvědomit, že spousta věcí na internetu není pravda. Vím, jak se dezinformace šíří i kdo je vytváří. Znám cílovou skupinu, na kterou jsou dezinformace zaměřeny. Těmito lidmi neopovrhuji a ani si nemyslím, že jsou nesvéprávní jedinci, kterým musíme vše vysvětlovat. Na stranu druhou, zásadně odmítám, aby lež byla nazývána jiným názorem. e-mail: cemper@manipulatori.cz, jan.cemper@gmail.com