V rámci pravidelného cyklu „Jak to vidí…“ vysílal Český rozhlas Plus 25. srpna 2020 rozhovor Zity Senkové s bezpečnostním poradcem Andorem Šándorem. Mezi tématy rozhovoru bylo otrávení Alexeje Navalného a situace v Bělorusku.

Uvádíme část rozhovoru věnovanou Navalnému:

Andor ŠÁNDOR, bezpečnostní poradce
Já bych chtěl asi na začátek vytknout takzvaně před závorku. Já bych nechtěl žít ve státě, kde lidé, kteří mají jiný názor, či kritizují režim, jsou zabíjeni, to bych řekl úplně obecně, pokud jde o Navalného, já to nečtu tak silně jasně, že byl skutečně otráven. Pokud si dobře vzpomínám, tak na stejné klinice se před 15 lety léčil Juščenko, ukrajinský prezident, na základě tehdy domnělé otravy, pro kterou si nejsem, že padl úplně stoprocentní důkaz. Vznikla oranžová revoluce, nic proti ní a takhle se tam léčila Tymošenková a myslím, že před dvěma lety ten ruský opoziční představitel, teď si nevzpomínám jeho jméno /nesrozumitelné/, což vůbec není podstatné.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
Ale u něj se promiňte, také vlastně byl se stejným podezřením na otravu jako nyní Navalný a tam lékaři nedospěli k jinému názoru, než že to byla podle všeho otrava.
Andor ŠÁNDOR, bezpečnostní poradce
Já vím, ale to je, to je přesně to, že ten důkaz by byl hodně dobrej. Já bych chtěl říct, že Navalný je člověk, který má hodně nepřátel v Rusku, to není jenom, že by kritizoval Putina, ale kritizuje řadu různých oligarchů, včetně čečenského vůdce Kadyrova, což není žádný beránek, ale chtěl bych říct, že Rusko by samozřejmě mělo vyšetřit, jestli to byl pokusu o vraždu, to v každém případě, ale varoval bych před nějakými rychlými zkratkami zase, že zatím stojí Kreml, Kreml.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
To nikdo neříká.
Andor ŠÁNDOR, bezpečnostní poradce
Ale já už jsem to slyšel, já už jsem to slyšel, já bych řekl a není to tak daleko, umíme to velmi rychle posunout. Putin potřebuje Navalného živého, nikoliv mrtvého, Navalný ho nijak neohrožuje, jeho popularita je dvouprocentní ve srovnání sice s padlou popularitu Putina, ale pořád 35 procentní. Víte, tady je také možné, že to udělal někdo z okruhu blízkých Navalnému, nemůžete přijít v Omsku do kafetérie a říct Navalnýmu, kolik je hodin a on se podívá na hodinky a když to teďka jenom hodně přeháním, nasypete mu něco do čaje, to není jednoduchý někoho takto otrávit, řada těch oligarchů si mohla najít někoho z více jak desetitisíců ruských pracovníků v těchto vojenských výzkumných programech od chemických látek, biologických látek a podobně, kteří najednou po rozpadu Sovětského svazu přestali být zaměstnaní, neměli peníze a rozprchli se po celém světě, takže lidé, kteří se s tímhle umí, umí s tímhle zacházet, to všechno je možné, ale je pravda, je potřeba to vyšetřit v každém případě, protože, jak jsem řekl, kde se lidi za jiný názor odstraňují tímto způsobem, tam já bych teda skutečně žít nechtěl.

Andrej Šándor uvádí vědomou lež ohledně Viktora Juščenka, když mluví o „domnělé otravě“. O Juščenkově otravě není pochyb, protože v jeho tělesném tuku byl nalezen 50000násobek běžné hodnoty 2,3,7,8-tetrachlorodibenzo-p-dioxinu. Navíc také není pravda, že by Juščenko byl léčen rovněž v berlínské klinice Charité, nejprve byl totiž ošetřován ve Vídni, posléze v Ženevě – kupodivu ale o Charité v této souvislosti mluví kremelská propaganda, takže Šándor se zde v jejím duchu patrně snaží vyvolat dojem, že berlínská klinika falšuje výsledky. (Zároveň je tím implikováno, že revoluce na Ukrajině byla vyvolána podvodnou zprávou).

Podle Šándora chybí jednoznačný důkaz, že Navalnyj byl otráven, což znamená, že pan poradce má lepší informace než samotná berlínská klinika, která informaci o otravě zveřejnila už den před jeho rozhovorem na Českém rozhlase. Mimochodem, pokud snad podle Šándora k intoxikaci nedošlo, není jasné, proč mu tedy v nemocnici v Omsku podávali atropin, který se používá jako antidotum proti organofosfátům, kam vedle biocidů patří i otravné bojové látky včetně novičoku.

Velmi chatrným argumentem je tvrzení, že Navalnyj Putina neohrožuje a že jej Putin potřebuje živého (zrovna tak by se dalo argumentovat opačně, že to Putin udělal proto, že si to prostě může dovolit a nikdo ho nemá jak potrestat). Svými investigacemi Navalnyj velmi znepříjemnil život jak samotnému Putinovi, tak i Putinovu souputníkovi Medvěděvovi i oligarchům, kteří jsou napojeni na Kreml. Navíc Navalného několik dnů před odletem z Tomsku soustavně sledovala tajná služba. Tvrzení, že za otravou Navalného také může stát někdo z jeho spolupracovníků, už je zcela v duchu kremelské propagandy, že otrava je spiknutím Západu – což ostatně tvrdí Vjačeslav Volodin, předseda ruské Státní dumy.

O volbách v Bělorusku Šándor prohlásil:

„Lukašenko to přehnal, byť my říkáme, že ty volby byly zmanipulované, pokud vím, tak jsme viděli jenom jeden takový důkaz, který to nasvědčuje, já jsem osobně přesvědčen, že kdyby to neudělal, takže by stejně vyhrál, nebylo by to 80 %, bylo by to možná 65 %, ale, ale vyhrál by a to, že teda jsou mláceni lidé nejenom v Bělorusku, ale kdekoliv, když vyjadřují svoji nějakou svobodnou vůli, je něco, co nepatří do jedenadvacátého století, pokud se ti lidé neuchylují, neuchýlí k násilí proti policii a podobně.“
[…] Měli jsme křičet již několik měsíců před volbami, že Lukašenko je schopen udělat tyhle věci, žádat pozorovatelé OBSE a ne až teďka říkat, že byly zfalšovány, máme rádi opozici, proto Bělorusko, proto jí neklademe těžké otázky a nechceme po ní, aby ukázala důkazy, že ty volby byly a v jakém množství zmanipulovány, máme tu opozičního vůdce, vůdkyni, která sedí někde jinde v jiné zemi, než je Bělorusko a volá po nějaký vizi, mně to přijde celé takové těžko uchopitelné, otázka je, kdo dýl vydrží, obávám se, že pro tuto chvíli asi Lukašenko bude schopen vydržet déle a hrozí použitím silou a pokud ta síla zůstane na jeho straně, ne z dlouhodobého hlediska, ale z krátkodobého hlediska, spíš si myslím, že bude tahat za další kus provazu.“

Ohledně běloruských voleb si Šándor sám protiřečí – sice tvrdí, že byly zmanipulované, ale že by Lukašenko stejně vyhrál, i když ne o tolik. Přitom ale také neví, zda právě na onom zmanipulovaném podílu by nezáleželo, takže jeho výrok je bezcenný blábol. Důkazů o falšování voleb navíc bylo množství, nikoli pouze jeden. O falšování ve Vitebsku psala i prokremelská Gazeta.ru, Moskovskij komosomolec informoval o tom, že se nedostávalo hlasovacích lístků (že by použitých pro padělání výsledků?), protože prý neočekávali tolik hlasujících, o dalším falšování informovala školní dohlížitelka z Minsku, na dvou místech v Minsku odmítli členové volebních komisí podepsat protokol, agitátoři pro Tichanovskou byli svévolně zadržováni, běloruskému serveru TUT.BY byla zaslána nahrávka, na které předseda Okťabrského rajónu ve Vitebsku instruuje volební komisi, jak falšovat, policie zatýkala nezávislé pozorovatele voleb, podvádělo se už i při předčasných volbách, ve kterých údajně hlasovalo 40 % voličů, státní moc svévolně měnila složení volebních komisí, nemluvě už vůbec o tom, že všechny tři původní možné protikandidáty dal Lukašenko zavřít. Podle nezávislých odhadů byly volby zfalšovány minimálně ve třetině okrsků.

Andor Šándor ovšem považuje volby za legitimní, i když se možná jen trochu podvádělo. Opět tedy dodržuje kremelskou linii.

Dále Šándor hovoří o opoziční vůdkyni, která sedí v cizí zemi – opomine ovšem dodat, že ji tam po několikahodinovém výslechu pod nátlakem vyvezla běloruská KGB a že jejího manžela běloruský režim stále drží ve vězení.

Když tedy Šándor o sobě v rozhovoru tvrdí, že není „žádný fanoušek Ruska a už vůbec ne Putina…“, jeví se to vzhledem k jeho výše uvedeným tvrzením jako výsměch. Zejména když si stačí připomenout Šándorovu účast na ostudné prokremelské akci Mýty o Rusku, kterou v roce 2016 organizoval Tomio Okamura a kde vedle Šándora vystoupili i známí příslušníci proputinovské klaky jako Jan Petránek či agenti StB Oskar Krejčí, Martin Koller a Zdeněk Zbořil.


Profilový obrázek

author