Jindřich Rajchl se ve svém facebookovém příspěvku snaží vytvořit dojem, že pokud někdo kriticky neodsoudí údajný americký vojenský zásah ve Venezuele, nemůže legitimně odsuzovat ruskou agresi proti Ukrajině. Tato konstrukce ale nestojí na právní ani logické analýze – je to učebnicový příklad manipulace založené na falešném dilematu a relativizaci odpovědnosti.
Základní problém spočívá v tom, že Rajchl mechanicky staví na roveň jednorázový vojenský úder a dlouhodobou invazní válku. I kdyby byl americký zásah jakkoli problematický, nejedná se o totéž, co rozsáhlá pozemní invaze, systematické bombardování civilních cílů, pokus o zničení státní suverenity a následné anexe území. Mezinárodní právo i politická realita rozlišují rozsah, cíle a důsledky použití síly – a právě tyto rozdíly Rajchl zcela ignoruje.
Druhá klíčová slabina jeho argumentace je přejímání vyvrácených narativů ruské propagandy. Tvrzení o „osmileté genocidě“, „státním nacismu“ či bezprostředním ohrožení Ruska byla opakovaně odmítnuta mezinárodními institucemi i nezávislými vyšetřováními. Ukrajina nikoho nenapadla a ruský útok nebyl reakcí na bezprostřední hrozbu, ale vědomým porušením základních principů Charty OSN.
Zcela chybná je také představa, že kritika Spojených států automaticky znamená obhajobu Ruska – nebo naopak. Normálně uvažující člověk je schopen současně říci, že konkrétní americký zásah může být problematický, a zároveň jednoznačně odsoudit ruskou invazi jako neomluvitelnou agresi. Vynucovat si volbu „buď schválíte všechno, nebo všechno odsoudíte“ je klasický argumentační faul, nikoli konzistentní morální postoj.
Rajchl se navíc účelově ohání mandátem Rady bezpečnosti OSN, jako by šlo o jediné kritérium legality. Mezinárodní právo však posuzuje použití síly komplexně – zohledňuje kontext, proporcionalitu, časový rozsah i cíle operace. Rusko porušilo tyto zásady systematicky, dlouhodobě a brutálně. Jeden izolovaný zásah jiné mocnosti tuto realitu nijak „nevyvažuje“ ani nesmazává.
Celé srovnání proto nepůsobí jako snaha hájit principy mezinárodního práva, ale jako politická taktika, jejímž cílem je rozmělnit odpovědnost Ruska a vytvořit dojem, že „všichni jsou stejní“. Nejsou. Kritizovat USA je legitimní, odsuzovat ruskou válku na Ukrajině je nutné – a mechanické srovnávání těchto konfliktů není projevem principiality, ale relativizace násilí převlečené za morální pózu.