Asi tisíc lidí sdílelo video Jana Čížka, který na Facebooku šíří nenávist vůči lidem z Prahy videem z éry Protektorátu Čechy a Moravy se záběry tzv. „slibu věrnosti Říši“. „Český národ přísahá věrnost Tretí Říši. Manifestace na Václavském náměstí – 1942. Češi – Pražané – jako vždycky v historii ! Filmový týdeník z r. 1942. To si opravdu prohlédněte !!!!!! Pražané nikdy ” nezklamali”. Je třeba pražské kavárně tyto momenty připomenout a hlavně ji rozprášit ať přestane škodit celému národu,“ píše Čížek ve štvavém příspěvku.
Tzv. „slib věrnosti říši“ následoval v roce 1942 po atentátu na říšského protektora Reinharda Heydricha. „Smrt SS-obergruppenführera Heydricha však vyvolala odpovídající reakci i na druhé straně fronty. V Čechách a na Moravě následovala po úspěšném atentátu rozsáhlá vlna represí. Nacisté okamžitě vyhlásili výjimečný stav, zahájili rozsáhlé pátrací akce, krátce po atentátu došlo k prvním popravám. Represe vrcholily v týdnech mezi Heydrichovou smrtí (4. června), dopadením parašutistů (18. června) v kryptě pražského kostela svatých Cyrila a Metoděje a zrušením výjimečného stavu (3. července). Zrušení výjimečného stavu musela česká veřejnost vykoupit řadou okázalých manifestací loajality k Velkoněmecké říši, které pod taktovkou K. H. Franka organizovala protektorátní vláda,“ píše Ústav pro studium totalitních režimů.
Manifestace se tehdy konaly po celé republice. „Obdobné manifestace se v červnových dnech konaly i v dalších městech Protektorátu. Za účasti představitelů vlády a především ministra Moravce se konaly v Plzni, Brně, Táboře, Hradci Králové, Olomouci, v rámci pouti k svatému Antonínu nad Blatnicí na Moravském Slovácku a v Moravské Ostravě. Počet účastníků se dle oficiálních údajů pohyboval mezi 40 000 (Slovácko) až 80 000 (Ostrava) lidí,“ píše dále ústav.
Tyto demonstrace však byly víceméně vynucené. „V manifestační kampani sehrál klíčovou roli strach. Média cíleně podněcovala davovou psychózu, která postupně narůstala až do 18. června, který nacisté stanovili jako poslední termín beztrestného udání. Šířily se cíleně podporované fámy o decimaci českého národa, o plánovaných popravách 100 tisíc Čechů. V atmosféře této mediální hysterie a poplašných zpráv selhal parašutista Karel Čurda a udal své kolegy. Obyvatelé Protektorátu dopadení atentátníků (taktéž 18. 6.) mohli vnímat jako úlevu. Vládní manifestace byly z pozadí řízeny státním sekretářem SS-gruppenführerem Frankem, jeho tajemníkem Robertem Giesem, zástupcem říšského protektora SS-oberstgruppenführerem Kurtem Daluegem, pražským velitelem SiPo a SD Horstem Böhmem a náměstkem pražského primátora Josefem Pfitznerem. Do manifestací věrnosti se mělo zapojit co nejvíce obyvatel Protektorátu. Lidé i korporace (např. odbory) byli nuceni k demonstrativním aktům participace: měli přijímat rezoluce, podepisovat protestní petice, řečníci všech možných korporací odsuzovali atentát, Edvard Beneš byl teatrálně vylučován z národa, přijímaly se sliby věrnosti říši,“ píše v jiném článku Ústav pro studium totalitních režimů.
Nutné také napsat, že v Protektorátu žilo velké množství Němců a to nejen v tzv. Sudetském Německu, ale také například v Praze. k německé národnosti se v období počátků Československa hlásilo přes 30% obyvatelstva. Praha na konci války také proti nacistickému Německu povstala v tzv. Pražském povstání.
Praha příznivcům SPD zřejmě leží v žaludku. V Praze totiž SPD v loňských volbách získala nejmenší počet hlasů v celé republice, když v Praze získala jen 5,81% hlasů.