V souvislosti s výročím okupace se na Facebooku znovu objevili příspěvky snažící se tvrdit, že za okupací nenesl Sovětský svaz a vedení sídlící v Kremlu. Na Facebooku se šíří článek, podle kterého se invaze do ČSSR v roce 1968 zúčastnilo přibližně 150 tisíc polských, maďarských a německých vojáků a jen 10 tisíc Sovětů. Autor však nesprávně interpretuje data, která pouze říkají, odkud vojáci překročili hranici ČSSR. Ve skutečnosti byla velká většina z nich ze Sovětského svazu. Dvou příspěvkům na podobné téma se věnoval Demagog.cz.
„Ústav pro studium totalitních režimů ve svém přehledu, který se věnuje událostem z 20. a 21. srpna 1968, uvádí, že „počet vojáků prvního sledu, kteří se bezprostředně účastnili invaze, je odhadován na 70 000 mužů (…) z Polska, 35 000 vojáků (…) z NDR, 40 000 vojáků (…) z Maďarska“. Tato čísla však nepředstavují počty vojáků polské, východoněmecké a maďarské armády, nýbrž pouze počty vojáků, kteří z daných států vstoupili na československé území. Časopis Historického ústavu Armády ČR (str. 29) tuto statistiku popisuje jasněji. Uvádí například, že „sovětské a polské divize armádní skupiny ‚A‘ v počtu asi 70 000 mužů a 1 800 tanků zahájily nástup z jihu Polska“. Sovětské divize a divize NDR, „tvořící armádní skupinu ‚B‘ v síle cca 35 000 mužů“, pak podle Historického ústavu AČR nastupovaly ze směru od německých měst Görlitz, Zittau, Drážďany a Klingenthal. Sovětské a maďarské divize armádní skupiny „C“ o celkovém počtu 40 000 mužů poté „nastupovaly z výchozího prostoru podél severních hranic Maďarska“. Kromě toho do ČSSR vnikli také sovětští (a bulharští) vojáci z oblasti Zakarpatské Ukrajiny, nepodařilo se nám nicméně ve veřejně dostupných zdrojích ověřit, zda jich bylo dohromady v článku uvedených 10 tisíc. Ze všech zapojených států tedy do ČSSR vstoupily sovětské i místní jednotky, dohromady se invaze přímo účastnilo přes 145 tisíc vojáků,“ zjistil Demagog.cz.
Na Facebooku se šíří rovněž příspěvek, podle něhož bylo sovětské politbyro, jež v roce 1968 rozhodlo o invazi do ČSSR, složené převážně z Ukrajinců. Jediný ruský člen politbyra prý byl proti invazi, byl ale přehlasován ukrajinskou většinou. Reálně však bylo národnostní složení jiné: 5 rodilých Rusů, 1 Bělorus, 1 Lotyš a 4 Ukrajinci. Na základě dostupných historických pramenů nedokážeme ani říct, kdo jak hlasoval. „Tzv. Politické byro Ústředního výboru Komunistické strany Sovětského svazu, obecně nazývané jen politbyro, bylo vrcholným orgánem sovětské komunistické strany a díky její vedoucí roli ve státě také nejvyšším výkonným orgánem Sovětského svazu. Podle webu mapujícího obsazení vedoucích pozic v Sovětském svazu a Rusku mělo v roce 1968 politbyro 11 členů. Hlavní slovo při klíčovém jednání politbyra 17. srpna 1968 měl Leonid Brežněv, který se skutečně narodil na Ukrajině, ovšem jak upozorňuje historik Petr Blažek z Ústavu pro studium totalitních režimů: „On sám mluvil rusky, do dneška se životopisci ani neshodnou, jak on sám vnímal svou národnost.“ Vedle Brežněva bylo dalšími členy politbyra 5 rodilých Rusů (Gennadij Voronov, Andrej Kirilenko, Alexej Kosygin, Michail Suslov a Alexandr Šeljepin), 1 Bělorus (Kirill Mazurov), 1 Lotyš (Arvid Pelše) a 3 Ukrajinci (Nikolaj Podgornyj, Dmitrij Poljanskij a Petr Šelest). Autor příspěvku tedy neuvádí národnosti sovětských funkcionářů správně. Nejvíce z nich se narodilo na území dnešního Ruska, „poměr sil“ tedy nebyl vychýlený v neprospěch Rusů a ve prospěch Ukrajinců, jak uvádí příspěvek,“ analyzoval Demagog.cz.
„Co se týče samotného jednání a hlasování politbyra v srpnu 1968, nepodařilo se nám ve veřejně dostupných zdrojích dohledat, jaký byl poměr členů politbyra, kteří invazi podporovali a kteří byli proti. Politbyro totiž obvykle rozhodovalo jednohlasně, případné neshody se řešily dalším jednáním za účelem dosažení kompromisu. Srpnové jednání politbyra analyzoval (str. 30–32) např. britský politolog Kieran Williams, který ale v historických pramenech nenašel důkazy o dlouhé debatě a zásadním střetu uvnitř politbyra,“ doplňují analytici z projektu Demagog.cz.
Podobný příspěvek nedávno ověřoval i náš sesterský projekt Faktické.info. Podle historika Petra Blažka je sice pravda, že při invazi byly nasazeny i sovětské jednotky dislokované na Ukrajině, ty ale rozhodně nelze označit za ukrajinské. „Byly to sovětské jednotky a neměly nic společného se současnou Ukrajinou,“ uvedl pro iDNES.cz Blažek. „Podobné příspěvky se snaží představovat Sovětský svaz jako autentickou federaci plnoprávných států. To je samozřejmě nesmysl, byl to centralizovaný komunistický stát. Za druhé se snaží marginalizovat a zatemnit podstatu, že ten, kdo sem posílal tanky, byla Moskva, protože v Moskvě sídlilo vedení Komunistické strany SSSR,“ doplnil Blažek.