I přesto, že je tomu rok od začátku očkování, mají někteří lidé ohledně základních otázek stále nejasno. Nepomáhají tomu ani příspěvky na sociálních sítích, které tyto nejistoty podněcují a rozdmýchávají. Jedním z příkladů je tento obrázek, který se od letošního jara šíří prakticky nepřetržitě a i po takové době má masivní dosah. Pojďme se tedy podívat na to, proč jsou tyto otázky zavádějící a jak by se daly zodpovědět pomocí nejnovějších dat, která máme k dispozici.
V první řadě je třeba si říct, že jak očkovaní tak neočkovaní opravdu mohou virus roznášet, mohou onemocnět a nemusí mít jen lehký průběh covidu. Co je tedy na tom obrázku špatného? Mezi očkovanými a neočkovanými (v našem případě imunitně naivními – tedy těmi, co nebyli očkovaní ani nemoc zatím neprodělali) je v těchto případech výrazný rozdíl v rizicích. Než se podíváme na jednotlivá porovnání, je třeba dodat, že někteří politici slibovali po očkování „bezinfekčnost“. Tento narativ je udržován prakticky dodnes i přesto, že to výrobci vakcín nikdy neslibovali a neuváděli. Vakcíny proti SARS-CoV-2 jsou designovány na snížení rizik těžkého průběhu, hospitalizací a úmrtí.
Dalším faktem je, že pro efektivnější snížení přenosu nemoci by se měl testovat i nadále každý – a to bez ohledu na imunizační status v rámci monitorování pandemické situace. Například kvůli osobám, které očkované být nemohou.
Vládní selhání v komunikaci by ale nemělo být v tomto případě spojováno s vědou. Nyní se pojďme podívat na jednotlivá porovnání.
Jak a kdo může roznášet virus? Jak už zaznělo výše: ano, jak očkovaní tak neočkovaní lidé mohou přenášet virus. Rozdíl je ale v jednotlivých rizicích. Dle dostupných studií je možné, aby očkovaní dosahovali v určitých případech stejné virové nálože jako lidé bez očkovaní. Rozdíl je ale hlavně v rychlosti, se kterou se imunizovaná osoba viru zbaví, čímž snižuje riziko přenosu tím, že je osoba infekční po výrazně kratší dobu. Souhrn rozdílů o přenášení můžete nalézt například v příspěvku Adama Obra.
Ve výsledku tedy máme (byť časem klesající) ochranu před samotným propuknutím nemoci a k tomu kratší dobu, po kterou je člověk infekční. Čili ano, všichni mohou virus roznášet, ale imunitně naivní lidé mohou mnohem více. Více si můžete přečíst také např. v článku na webu The Lancet, The Conversation nebo na Health Line.
Kdo může onemocnět? Touto otázkou jsem se už tady na stránce zabýval v minulosti. Ano. Očkovaní i neočkovaní mohou onemocnět covidem-19. Rozdíl je opět v rizicích a dopadech.
Zatímco u imunitně naivního člověka dáváme viru prakticky neomezené prostředí a situaci vkládáme do rukou „osudu”, očkování nám dá řadu výhod pro nadcházející boj.
Díky tomu, že se již imunitní systém setkal s „patogenem”, je připraven proti němu efektivně zasáhnout. Díky rychlejší reakci snižujeme riziko vysoké virové nálože, čímž zároveň snižujeme i rizika těžkého průběhu a smrti. Díky rychlejší reakci snižujeme počet replikačních cyklů viru, čímž snižujeme riziko vzniku nových mutací. U očkovaných je opět menší riziko onemocnění i přesto, že jak očkovaní tak neočkovaní onemocnět mohou.
Těžký průběh covidu. V návaznosti na oba předchozí body je očividné, že je i zde rozdíl rizik. Jak očkování chrání proti hospitalizaci se můžete podívat například na webu VTM Živě.
Odůvodnění rozdílů? Obrázek má v čtenáři navodit dojem, že jelikož mají (což už víme, že nemají) všichni stejné šance na nákazu i těžký průběh, tak jsou opatření pro imunitně naivní populaci neopodstatněná. Toto srovnání je ale manipulativní, protože obě skupiny nemají stejná rizika a také proto, že možnost se imunizovat (pasivně i aktivně) má téměř každý. (Kontraindikace mají výjimku). Podle Listiny základních práv a svobod i podle českého práva je zde také v platnosti ochrana veřejného zdraví, která má být pro společnost prioritou.
Zákon je ale jedna věc. Solidarita a pokora je pak věc druhá. Kvůli nezodpovědnosti populistických politiků za poslední rok věda utrpěla obrovskou ztrátu důvěry. To ale neznamená, že kvůli tomu nebudeme dodržovat opatření, která mají smysl.