Tak to je geniální. Fakt bych nečekal, že nejlepší podnět k rozebrání konzervativních výkřiků o “pouze dvou pohlavích” přinese Olympiáda. Média spustila hon na alžírskou atletku Imane Khelif a internet se rozčiluje, že na Olympiádě “zbil chlap ženskou v ringu”, protože je prý Imane “transka”, neboli biologický chlap. A už jedou hejty na liberální pohromu, “woke” kulturu a nesmyslnou inkluzi a lidi se předhání v tom, kdo se víc rozčílí nad úpadkem dnešní doby. Jenže ono je to trochu komplikovanější.
Imane není “transka”. Neprošla žádnou změnou těla a jeho funkcí, ať už formou chirurgického zákroku nebo pomocí hormonální léčby. Je to biologická žena. Má od narození všechny ženské vnější pohlavní znaky a identifikuje se jako žena. Přesto má chromozomy X i Y a její tělo produkuje a zpracovává testosteron. Nejde tedy o transsexualitu ale o formu intersexuality. Stav, kdy lidské tělo je tak trochu žena i muž.
Takže současná “kauza” je krásným příkladem toho, že i v otázce biologického pohlaví (sex) nejsou jen dvě možnosti, ale že naše těla se můžou nacházet na škále mezi dvěma póly. A to ani nemluvíme o pohlavní identitě (genderu) nebo sexualitě – to je něco úplně jiného, co ale většina lidí – a to i samotných aktivistů – náhodně patlá dohromady, a tak se potom není čemu divit, že většina lidí nechápe, o čem se sakra mluví.
No a proč teda sport tyhle situace nějak neřeší? Řeší. Ale každá soutěž si stanovuje pravidla sama. A zatímco třeba světový šampionát neumožňuje startovat ženským atletkám s určitou hladinou testosteronu, Olympiáda tohle omezení nemá. Má ho mít? Těžko říct. Má se zakázat start basketbalistům s výškou nad dva metry? Taky to přece není “normální” výška a představuje to nespornou biologickou výhodu. Ale to je na úplně jinou diskuzi.
Já se jdu zatím bavit na adresu těch, co se teď čílí, zatímco se léta rozčilovali nad každou zmínkou o pohlavní (a genderové) rozmanitosti a urputně trvali na tom, že důležité je jen to, co má člověk mezi nohama, když se narodí.
Autor: Tomáš Dvořák