Ruská a prokremelská média stále dezinformují o soše maršála Koněva, přičemž se snaží naznačit, že socha byla odstraněna. Realita je taková, že socha byla přemístěna a v brzké době bude vystavena v muzeu 20. století.
Ministerstvo zahraničí České republiky se v pátek odpoledne ohradilo vůči prohlášením ze strany Ruské federace ve věci demontáže pomníku maršála Koněva v Praze. V tiskovém prohlášení varovalo, že pokračující konfrontace budou signálem, že Rusko ztratilo zájem o rozvoj vzájemně výhodných vztahů mezi našimi zeměmi.
Ministerstvo dále připomnělo osud památníků legionářů v Rusku. „Rádi bychom však ruské straně připomněli, že zatímco se Česká republika na svém území řádně stará o 4224 válečných hrobů, památníků či pomníků, na něž se na rozdíl od sochy maršála Koněva vztahují ustanovení Dohody mezi vládou České republiky a vládou Ruské federace o vzájemném udržování válečných hrobů z roku 1999, na území Ruské federace nebyly dodnes i přes několikaletá jednání na úrovních místních samospráv, obnoveny válečné pomníky padlých československých legionářů v Samaře a Novokujbyševsku – Lipjagy a dalších místech v Ruské federaci,“ stojí v prohlášení.
Ani po osmi letech nestojí památník československých legionářů, kteří padli v letech 1918 až 1920 v Samaře v bojích s bolševickou Rudou armádou. Podle Ministerstva obrany i Československé obce legionářské stavbě pomníku brání místní ruské úřady. Některé obnovené legionářské památníky jsou navíc v Rusku opakovaně ničeny.
Památníky padlých legionářů stojí například v Kultuku, v Čeljabinsku nebo v Polovině. Ten v Kultuku už má několik měsíců uraženou hlavu. „Na jaře 2017 bohužel pomník poničili neznámí vandalové uražením hlavy sochy. Dělníci, kteří hlavu nedaleko pomníku našli, ji znovu přilepili, ale byla opět uražena a tentokrát již zcizena. V průběhu jednoho sta let tak byl náhrobek československých vojáků zhanoben už podruhé. Ruská strana začala navíc zpochybňovat oprávněnost existence památníku. Vyšetřování vandalského činu ruskou policií bylo zastaveno. Přes jednání, které přímo v Kultuku vedli v říjnu 2017 pracovníci Ministerstva obrany, je obnovení poničeného náhrobku stále v nedohlednu,“ píše Vojenský historický ústav Praha.
Jedním ze symbolických bojišť současné „studené války o hroby“ mezi oběma zeměmi je ruská Samara, město ležící na levém břehu řeky Volhy. V roce 1918 tady hrdinní Čechoslováci porazili rudé bolševiky. Jejich čin má už několik let připomínat pomník. Ale nepřipomíná. Přitom už je hotový, v jeho podobě se odráží tradice pražské gotické architektury, která během návštěv českého hlavního města učarovala jeho autorovi – ruskému architektu Běljankinovi. „Od roku 2012 bylo – nyní již pošesté – změněno schválené místo umístění pomníku, dokonce byly již dvakrát vybudovány jeho základy na dvou různých místech. Hotový pomník je od roku 2012 uložen ve skladu v Samaře a stále není jasné, kde bude umístěn a zda vůbec nám ho ruská strana dovolí postavit,“ popisoval pro Lidové noviny mluvčí českého ministerstva obrany Jan Pejšek.
Na vlastní oči se o tom přesvědčili účastníci výpravy, která v roce 2018 letěla uctít památku padlých na pietní místo u Lipjag. Na podstavec zamýšleného pomníku tehdy někdo azbukou napsal: „Ne památníku loupežníkům a vrahům! Češi, postavte památník Němcům v Lidicích!“
V Česku je v současné době přes čtyři tisíce válečných hrobů, těch českých v Rusku pouze 16. To se promítá i do investovaných peněz na jejich údržbu. Zatímco Česko za ně zaplatilo za jejich údržbu od roku 2006 přes sto milionů korun, ruská strana utratila za stejnou dobu v přepočtu jenom 1,5 milionu.
Připomeňme, že Československé legie je označení používané pro jednotky dobrovolnického zahraničního vojenského odboje Čechů a Slováků za první světové války (a ruské občanské války). V Rusku se zúčastnili několika vítězných bitev, včetně bitev u Zborova a Bachmače, proti ústředním mocnostem. Československá střelecká brigáda o síle asi 3500 mužů například v bitvě u Zborova dosáhla úspěchu na vedlejším směru v rámci Kerenského ofenzívy, když prorazila přes čtyři linie rakousko-uherské armády až do hloubky asi 5 km a získala velký počet zajatců a válečného materiálu. Proti Československé střelecké brigádě zde stály část 86. pěšího pluku a 6. pěšího pluku 32. uherské pěší divize a rakouské pěší pluky č. 35 (Plzeňský) a č. 75 (Jindřichohradecký) z 19. pěší divize o síle asi 5500 mužů, dobře vystrojených a výborně vyzbrojených. Oproti tomu měla Čs. střelecká brigáda velmi slabou výzbroj, nedostatek kulometů a zcela nedostatečná byla i výstroj vojáků. Ztráty Čs. střelecké brigády při této bitvě byly 185 padlých a zemřelých následkem zranění a asi 700 zraněných. Krvavý byl zvláště polední boj o Mogilu, opevněné návrší držené maďarským plukem. Tam padla většina českých a slovenských legionářů.
Českoslovenští vojáci nebyli nepřítelem Rusů, ale nově vznikající bolševické revoluce. Byli zapojeni do ruské občanské války proti bolševikům. V jeden čas kontrolovali celou transsibřskou železnici a většinu velkých měst Sibiře. Například v bitvě u obce Lipjaky oddíl 1 600 legionářů doslova převálcoval čtyřtisícovou skupinu Rudé armády, čeští historici udávají až 1 800 mrtvých a 2 000 zajatých, zatímco ztráty legií činily třicet mužů.