Nakladatel, spisovatel, novinář a kandidát Robejškových realistů [sic!] ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2017, Alexander Tomský, byl u nás neúnavným propagátorem brexitu. Psal o něm do Novinek, Parlamentních listů či do MF Dnes.
Nejprve uveďme několik ukázek:
Co znamená brexit – Novinky, 2. 1. 2020
Na otázku, zda chudí a obyčejní lidé mají vládnout, říkám hromovým hlasem ano. (G. K. Chesterton). V Anglii po téměř půlstoletí unijní vlády modernizátorů zvítězila restaurace čili patriotismus, zdravý rozum a obnova národní nezávislosti.
Hrdý Albion a věc evropská. Brexit je vítězství lidu nad elitou – Idnes 3. 2. 2020
Odchodem z EU Britové projevili svou víru ve volný obchod a ryzí demokratičnost: stát má být takový, jaký si přeje většina, ne předepisovat lidem, co si mají myslet.
V pátek 31. ledna 2020 ve 23.00 udeřil Boris Johnson na gong ve svém skromném premiérském domečku na čísle deset, jak říkají domorodci vládnímu sídlu na Downing Street, a dal tak slavnostně na vědomí národu i světu, že Velká Británie po 47 letech politických sporů, rekriminací, potíží a marné snahy mírnit ambice Evropské unie konečně našla odvahu a sílu bruselské impérium opustit.
(Stejný text Tomský mimochodem zveřejnil 2. 2. 2020 i na Parlamentních listech, čímž osvědčil svou známou schopnost opakovaně recyklovat své produkty.)
Brexit volili lidé naštvaní na politickou korektnost, na ideologii feminismu, na islamismus – ČRo Plus, Osobnost Plus, 3. 2. 2020
„Brexit jsem samozřejmě oslavil, vždyť jsem se na tom taky podílel,“ říká s úsměvem politolog, překladatel, komentátor a britský občan Alexander Tomský.
Vitriol po brexitu – Novinky, 4. 1. 2021
Eurokraté také nemusejí uznat anglické finanční a právnické služby, o nichž se má teprve jednat. Dříve nebo později se bude na hranicích kontrolovat procento cizích součástek v britských produktech a reexportované zboží, což zpomalí a prodraží britský obchod s Unií. Nastává prý éra nekonečného handrkování, protože EU „nemůže připustit, aby jí na hranicích vyrostl úspěšný rival”. Tolik The Economist a je pravda, že vzhledem k velkému objemu britského exportu (40 procent) jeho pokles na čas poškodí hospodářství ostrovního království. Tato pesimistická úvaha vychází z neskrývané škodolibé radosti a satisfakce redakce, která hlasovala pro setrvání. Neměla by ale zapomínat, že je ekonomika Británie pětkrát větší než bohatého Švýcarska a Unie s ní má přebytek sto miliard eur. Nepřátelské vztahy by také poškodily kontinent.
Hospodářství však není prostá účtařina nulového součtu má dáti, dal, má svou vlastní dynamiku, a jakmile nastoupí zádrhele, začne anglický obchod i průmysl pod tlakem hledat nová východiska. Vláda může začít snižovat byrokracii i firemní daně nebo v nouzi snížit hodnotu libry, ale hlavně má možnost rozvíjet své globální vztahy a vzhledem ke svému světovému jazyku a Britskému společenství národů jí to poskytuje značnou výhodu. Má také schopnou obchodní třídu a nejúspěšnější vědeckou a uměleckou elitu v Evropě. Eurozóna od úvěrové krize (2008) už dvanáct let ekonomicky stagnuje, kdežto psychicky osvobozená země pocítí svůj návrat do vlastních dějin jako impulz k inovaci. Ne samým chlebem živ je člověk.
Výsledek bude pochopitelně záležet na schopnosti vlády, je ale vysoce pravděpodobné, že Johnsonova vláda využije momentální potíže k razantní reformě státní správy a makroekonomického managementu. Kolik času potřebuje a s jakým úspěchem se jí to podaří, nevíme, ale z výpovědí vládních poradců vyplývá, že si to plně uvědomuje.
Zdálo by se tedy, že vše bude v nejlepším pořádku, lid promluvila bude si vládnout sám, bude zlikvidována politická korektnost a Británie bude směřovat k zářným zítřkům. Tomského komentáře z letošního podzimu ale svědčí o něčem jiném:
Britská kapitalistická revoluce? Jaké šance mají plány Trussové – Idnes, 21. 9. 2022
V rozpolcené konzervativní straně Británie to už dlouhou dobu vře. Její členové během 10 let už svrhli tři své vlastní premiéry. Není divu, strana vládne 12 roků a hospodářství roste okolo jednoho procenta ročně a to jen díky levné importované pracovní síle. Byrokracie a regulace bují, zejména ve státním zdravotnictví, jež má víc úředníků než zdravotníků. A zelená politika dávno před ruskou invazí na Ukrajinu zničila energetickou soběstačnost a zdražovala plyn i elektřinu. Do země proudí desetitisíce nelegálních migrantů ročně. Všude vlají prapory LGBT, úřady i firmy místo aby nabíraly zaměstnance podle schopností, praktikují inkluzi menšin a různorodost, univerzity neučí myslet, studenty indoktrinují bojem proti zločinné západní civilizaci „bílých mrtvých mužů“, vyhlašují rovnostářství a cenzuru špatných názorů ohledně rasy a genderu. Politické sekty kácejí nejen sochy otrokářů, ale napadají i pomníky filosofů, spisovatelů a národních hrdinů jako byl Winston Churchill. V ulicích pod dohledem policistů řádí bojůvky zfanatizované vizí globálního oteplení. Kriminalita narůstá zejména mezi imigranty, ale policie se raději zabývá projevy nenávisti. „Kdybych před 12 lety usnul a probudil se až dnes, nevěřil bych, že tu po celou dobu vládli konzervativci“, napsal jeden komentátor. A když se vlády ujal charismatický Boris Johnson, prosadil brexit a masově vyhrál volby, vyklubal se z něj fanatik nulových emisí a globalista otevřených hranic, (jen za poslední rok rozdala britská vlády milion víz cizincům z třetího světa) a bez ohledu na volební program razantně zvýšila daně v socialistickém duchu – danit a rozdělovat.
[..]
Skotsko i Severní Irsko se bouří, Británie se pomalu rozpadá.
Fiskální fiasko britské vlády – Novinky, 9. 10. 2022
Je to k nevíře, ale ostrovní království ještě nikdy nemělo tak nekompetentní vládu, jakou má nyní pod taktovkou nové premiérky Liz Trussové, která se domnívá, že nízké daně, deregulace a likvidace byrokratických překážek v podnikání porazí dlouhodobou stagnaci hospodářství a nakopnou růst.
V principu má pravdu, ale jak si mohli vládní ekonomové myslet, že v situaci vysoké inflace, postcovidového rozpočtového deficitu 3 procenta a plánovaných astronomických dotací na kompenzace cen energie si lze hravě půjčit a snížit daně o 45 miliard liber.
Finanční trhy okamžitě zpanikařily, hodnota libry a dluhopisů klesla, penzijní fondy počaly krachovat a centrální bance nezbylo než státní obligace skupovat. Tím ovšem zvýšila množství peněz v oběhu a inflaci, která po rozmařilém hospodaření během covidu, ekonomické válce s Putinovým Ruskem a kvůli astronomickým cenám energií vyskočila na 11 procent.
S nekonečným zvyšováním státních dluhů nevýkonné ekonomiky ergo v hospodářské recesi je amen, půjčky se zdražují. Nelze beztrestně zvyšovat státní zadlužení a snižovat daně. Taková politika vede k devalvaci měny, zdražení hypoték, vyšší ceně importovaného zboží a dále navyšuje inflaci.
Hospodářskému rozvoji nepřekážejí jen vysoké daně a byrokracie, ale mnohé společenské zájmy a není nijak snadné prosazovat, co lidé nechtějí. Britská společnost je značně rovnostářská, průzkumy potvrzují, že většina, byť nevelká (39:35), si přeje, aby vláda vyrovnávala rozdíly v životní úrovni, a to i na úkor ekonomického růstu.
Zato ohromná většina si nepochybně vzhledem ke stárnoucí populaci (53:16), i kdyby to mělo postihnout investice do vědy a infrastruktury, přeje větší výdaje na důchody a na zbytnělé státní zdravotnictví, které už dnes stojí polovinu státního rozpočtu, a náklady stále rostou.
Jeden průzkum nedávno zjistil, že si většina lidí (52 procent) nepřeje výstavbu univerzity ve svém městě, protože by přitáhla cizí personál a studenty. V poslední době se projevuje čím dál větší odpor vůči globálnímu trhu a voliči brexitu chtěli omezit imigraci i za cenu mírného poklesu životního standardu.
V Británii se prakticky (tak jako u nás) nedá stavět, majitelé domů se efektivně brání, aby jim za zahrádkou nevyrostlo sídliště (často za pomoci zelených aktivistů a místní samosprávy). Ochrana přírody je prioritou většiny venkovských obyvatel, což platí hlavně o voličích konzervativní strany. Dobře placená karanténa během epidemie (80 procent platu) měla nečekaný dopad, téměř milion lidí se nevrátil do práce a počet závislých na dávkách se zvýšil na 5,3 milionu osob. Mnozí chtějí pracovat z domova.
Když Trussová plánovala zřejmě z ideologického důvodu snížit bohatým nejvyšší pásmo daně z příjmu ze 45 procent na 40, což je z hlediska rozpočtu bezvýznamné (2 procenta), způsobila ve vlastní straně i ve společnosti furor a nezbylo jí než obratem ustoupit.
Britská vládní krize – Novinky 22. 10. 2022
Během šesti let odstoupili v Británii čtyři premiéři a tři z nich sesadila vlastní konzervativní strana; je královražedná, posmívají se angličtí komentátoři. Většinou se však spokojí s konstatováním, že jsou toryové vyčerpaní dvanáctiletým vládnutím, chybí jim státnická osobnost a současné ekonomické a společenské krizi nerozumí.
Pravda, stranu brexit i covid hluboce rozštěpil, ale problém dlouhodobé stagnace britského hospodářství je prakticky neřešitelný a žádný rozumný program nemá politickou šanci, neboť voliči konzervativců, z poloviny důchodci, nemají zájem na omezení sociálních výdajů a zbytnělé byrokracie, deregulaci a, nedej bože, razantní liberalizaci trhu, jak se o to amatérsky pokusila premiérka Liz Trussová.
Stranu volí lépe situovaní občané a ti si změnu nepřejí. Většina z nich žije v zámožných čtvrtích Londýna a v jihovýchodní Anglii, kde stále ještě panuje vysoká životní úroveň. Británie žije na úvěr, trvalý propad zahraničního obchodu kompenzují převážně zahraniční investice do transakcí londýnského finančního trhu a nemovitostí.
[…]
A tak se pozornost novinářů upíná k nadcházejícím volbám nového premiéra, jako by na nich záležel osud království. V zákulisí však došlo ke změně pravidel, aby trapná druhá premiérská volba po 45 dnech proběhla co nejrychleji. Každý z kandidátů musí získat podporu jednoho sta poslanců (z 357), aby se mohl klání vůbec zúčastnit, počet zájemců tak klesl na tři.
Exministr financí Rishi Sunak má za sebou více než třetinu, Boris Johnson navzdory všemu stovku asi získá. Ta třetí vzadu, Penny Mordauntová, má sice slabou podporu, ale poslanci mohou taktizovat, aby s její pomocí vyřadili jednoho z nenáviděných hlavních kandidátů. Stačilo by jí dát více hlasů, aby postoupila do druhého kola. Jen aby se nepřepočítali a neskončili s novou beznadějnou premiérkou. Kdyby totiž vše probíhalo hladce, o osudu dvou hlavních kandidátů by tak jako minule v druhém kole rozhodovali straníci – a vyhrál by Johnson.
Sunak je schopný ekonom a zkušený finančník, všichni ale vědí, že ho na rozdíl od většiny poslanců členové strany odmítli a zvolili neoblíbenou Trussovou. Má smůlu, je Brit indického původu, a aby se mohl stát premiérem, musel by mít charisma, jaké může mít pouze domorodý anglický našinec stále ještě většinové populace. A toho má bohužel Johnson víc než dost. Konzervativce nejspíš už nic před volebním krachem za dva roky nezachrání, hospodářské krizi se vyhnout nelze.
Závěr
Vývoj ukázal, že naděje vkládané do brexitu se nesplnily a že si Velká Británie uškodila. Alexander Tomský se ukázal jako naprosto mizerný prognostik na úrovni Miloše Zemana. Frekvence jeho článků se ostatně snížila a ódy o brexitu už v nich nenajdeme, dokonce už píše o rozpadu Británie, ačkoli se dosud obšírně rozepisoval o nezbytném rozpadu Evropské unie. Snad se dočkáme nějaké Tomského reflexe a zejména vyjádření, zda ještě vidí důvod k oslavám.
Podle průzkumu veřejného mínění se nyní většina obyvatel Velké Británie vyjadřuje pro EU (54 %), neexistuje však strana, která by se snažila prosazovat jejich zájmy. Hlavně ale že zvítězil zdravý rozum, že.