Přes 300 právníků vyzvalo ombudsmana Křečka, aby se přestal řídit osobními dojmy o právech jednotlivců a aby začal řádně plnit roli veřejného ochránce práv. Mezi podepsanými jsou například profesoři Jan Kuklík, Jan Kysela, Marek Antoš z Právnické fakulty UK, ale i ústavní právník Ladislav Vyhnánek z Právnické fakulty Masarykovy univerzity či emeritní místopředsedkyně Ústavního soudu Eliška Wagnerová.

K dopisu autory přivedly výroky Stanislava Křečka z poslední doby, jež se týkají plošného vládního zákazu přítomnosti otců u porodů v době karantény. Křeček je odmítá prošetřit a odebral tuto agendu své zástupkyni Monice Šimůnkové, která se jimi chtěla – a podle zákona i musela – zabývat. Veřejnosti pak ombudsman rovnou vzkázal, že podle jeho názoru je všechno v pořádku a nic se šetřit nebude.

Otevřený dopis:

„Vážený pane ombudsmane,

ve funkci veřejného ochránce práv jste sice pouze krátce, ale již jste podnikl několik kroků a pronesl celou řadu výroků, které podlamují naši důvěru v to, že svou roli plníte odborně zdatně a s vědomím vážnosti funkce, do které jste byl zvolen. Byť ombudsmanovi není svěřena klasická rozhodovací pravomoc, může mít jeho činnost obrovský význam. Svou roli však může plnit řádně pouze tehdy, pokud je veřejností i odbornou komunitou vnímán jako autorita a respektovaný odborník. Přesvědčivost stanovisek veřejného ochránce práv a síla argumentace, kterou prezentuje v médiích a se kterou se obrací k veřejnosti, jsou alfou a omegou jeho činnosti. V poslední době i pozornost širší veřejnosti upoutaly Vaše výroky o právech matek a otců v porodnicích i způsob, jakým jste své jednání hájil v médiích. Smyslem tohoto dopisu však není přít se o to, jestli je omezení účasti otců u porodu za nouzového stavu přiměřené. Ani signatáři tohoto dopisu netvoří v této a mnoha jiných otázkách výkladu práva názorový monolit. Vedle otázek, na nichž se rozumní právníci nemusejí shodnout, však existují i elementární principy, které žádný právník a představitel moci zpochybňovat nemá, ba nesmí. Zarmucuje nás proto, že zatím využíváte autority své funkce zejména k tomu, abyste šířil své osobní dojmy týkající se práv jednotlivců a povahy činnosti ombudsmana. Postupujete přitom arbitrárně, bez řádného šetření, neprojevujete respekt k základním stavebním kamenům právního řádu a své kroky uspokojivě nevysvětlujete. Tvrzení typu „stanovisko ombudsmana je to, co já si pomyslím“ totiž uspokojivým vysvětlením nejsou.

Navozujete dojem, že lidská práva jsou něco nesrozumitelného, obyčejným lidem cizího a snad i nebezpečného. Lidská práva, či chcete-li práva lidí, přitom nejsou intelektuálním konstruktem, nýbrž něčím velmi konkrétním. Chrání nás před mocí státu a dovolují soužití různých lidí navzdory rozdílům v jejich názorech, zájmech či potřebách. Připomínají nám, že bychom se měli vzájemně respektovat a že bychom měli přemýšlet i o problémech lidí, kteří mají jiné názory, víc nebo míň štěstí nebo se prostě jiní narodili. To, že některá lidská práva přijdou zbytná jednomu člověku, neznamená, že nemají význam pro šťastný život někoho jiného. Tato práva Vám zákon ukládá chránit, ať už jde o seniora, jemuž byl špatně vyměřen důchod, zanedbávaného klienta v domově sociálních služeb či Roma, který nemůže sehnat nájem pro svůj původ.

Velmi svérázným způsobem („tyhlety proporcionality na mě nezkoušejte”) zpochybňujete, že by omezení práv lidí státem mělo být proporcionální, tedy přiměřené a tvrdíte, že právo, které lze omezit, žádným právem není. Takové výroky již nejsou „jiným právním názorem“, ale neakceptovatelným zpochybňováním základů ústavního pořádku i celého právního řádu. Střety mezi různými právy či zájmy jsou nevyhnutelné, avšak pokud již má být nějaké právo omezeno, mělo by jít o zásah co nejmenší. Na to stačí i selský rozum. Proč něčí právo zpupně zcela zašlapat, když postačí jeho mírnější omezení? Chcete-li svou funkci vykonávat odborně a důstojně, nemůžete jako ombudsman tento princip ignorovat ani popírat. Dokonce ani za nouzového stavu nelze vycházet z předpokladu, že co stát činí, vždy moudře činí. Nouzový stav neznamená, že by si právo a rozum měly vzít dovolenou. Jistě se nacházíme v situaci, která odůvodňuje omezení některých práv ve větší míře než obyčejně. Ombudsman by však měl umět jednat s chladnou hlavou (na základě odborného úsudku, ne podle pocitů) a své rozhodnutí rozumně vysvětlit veřejnosti i médiím. To bohužel nečiníte, ba se tomu aktivně bráníte.

Ve funkci nejste za zásluhy ani proto, abyste reprezentoval názory některých svých podporovatelů, nýbrž proto, abyste se zastával (v rámci Vašich zákonných kompetencí) běžných lidí proti úřadům, bezmocných proti omezování svobody a všech, kterým se nedostává respektu, rovného a férového zacházení. Role veřejného ochránce práv je v tomto složitá, avšak nezastupitelná. Vaše dosavadní kroky a vyjádření neukazují, že byste ji plnil řádně. Přesto doufáme, že si včas uvědomíte obsah své funkce i odpovědnost, která se s jejím výkonem pojí.“


Jan Cemper

administrator

Autor je šéfredaktorem webu Manipulátoři.cz a rovněž zakladatel iniciativy Proti projevům nenávisti e-mail: cemper@manipulatori.cz, jan.cemper@gmail.com