Na sociálních sítích se opakovaně šíří tvrzení, že Andrej Babiš je „poloviční Ukrajinec“ kvůli původu své matky. Tyto výroky pracují s jednoduchou, ale zavádějící zkratkou: fakt, že jeho matka pocházela z území dnešní Ukrajiny, je automaticky zaměňován za ukrajinský etnický původ. Historická i rodopisná fakta však ukazují, že takové tvrzení je nepřesné a zkreslující.

Matka Andreje Babiše, Adriana Babišová rozená Scheibnerová, se narodila v roce 1927 v Jasině na Podkarpatské Rusi. V té době však toto území nebylo součástí Ukrajiny, ale patřilo Československu. Až po Mnichovské dohodě bylo v letech 1938–1944 připojeno k Maďarsku a teprve po druhé světové válce se stalo součástí Sovětského svazu, konkrétně Ukrajinské SSR. Promítat dnešní státní hranice do meziválečného období je proto historickým anachronismem.

Ještě podstatnější je otázka etnického původu. Podle dostupných zdrojů, včetně české Wikipedie, pocházeli předkové Andreje Babiše z matčiny strany z komunity karpatských Němců. Šlo o německé řemeslníky a dělníky, kteří se do oblasti Spiše a později i Podkarpatské Rusi stěhovali už od středověku a ve větších vlnách v 18. a na počátku 19. století. Děd Andreje Babiše z matčiny strany, Imrich Scheibner, byl kovář narozený právě v Jasině, tehdy kosmopolitním městě s rusínským, maďarským, německým a židovským obyvatelstvem.

Tvrzení o „ukrajinské“ matce tak zaměňuje místo narození za etnickou identitu. Žít na území, které dnes patří Ukrajině, neznamená automaticky být Ukrajincem – zvlášť v regionu, jakým byla Podkarpatská Rus, kde se po staletí prolínaly různé národnosti, jazyky i státní příslušnosti. V případě rodiny Scheibnerových je navíc německý původ doložen poměrně jednoznačně.


administrator

Jsem šéfredaktor projektu. Narodil jsem se a žiji v Kolíně. Ve svém mládí jsem se angažoval v radikálním levicovém hnutí, což považuji za velkou osobní chybu. Mnoho lidí proto nechápe, proč najednou ověřuji faktické informace. Má odpověď je "právě proto". Válka na Ukrajině a následná islamofobní vlna mi pomohla si uvědomit, že spousta věcí na internetu není pravda. Vím, jak se dezinformace šíří i kdo je vytváří. Znám cílovou skupinu, na kterou jsou dezinformace zaměřeny. Těmito lidmi neopovrhuji a ani si nemyslím, že jsou nesvéprávní jedinci, kterým musíme vše vysvětlovat. Na stranu druhou zásadně odmítám, aby lež byla nazývána jiným názorem.