Server Echo24 nedávno zveřejnil článek, podle kterého za historicky nízký počet vydaných stavebních povolení v roce 2024 může digitalizace stavebního řízení (DSŘ), konkrétně v gesci exministra Ivana Bartoše (Piráti). Tato interpretace však zjednodušuje složitý problém a pomíjí jak načasování reforem, tak širší ekonomický a legislativní kontext. Podíváme-li se na dostupná data a souvislosti, je zřejmé, že samotná digitalizace za současný stav nenese hlavní odpovědnost.
Digitalizace stavebního řízení v České republice byla spuštěna až 1. července 2024, tedy v polovině sledovaného roku. Její reálné dopady na výkon státní správy se navíc mohou začít projevovat až s několikaměsíčním zpožděním. Přestože každý nový systém může provázet určité dětské nemoci, není možné tvrdit, že pokles počtu stavebních povolení za celý rok 2024 byl způsoben digitalizací, která v první polovině roku ještě vůbec nefungovala. Tato teze se opírá spíše o politickou zkratku než o věcnou argumentaci.
Když se podíváme na data Českého statistického úřadu, pokles stavebních povolení je zřejmý – v roce 2024 jich bylo vydáno 72 061, oproti 77 398 v roce předchozím. To znamená meziroční pokles o 6,9 %. Tento vývoj ale není ojedinělý. Podobný nebo i výraznější propad sledujeme i v dalších evropských zemích, kde žádná digitalizace stavebního řízení neproběhla. V Německu činil pokles za stejné období 16,8 %, tedy více než dvojnásobek českého propadu. Podobný vývoj zaznamenalo i Rakousko, Polsko nebo Slovensko.
Hlavní příčiny současného utlumení výstavby nejsou v IT systémech, ale v ekonomickém prostředí. Podle většiny ekonomů stojí za poklesem nové výstavby po roce 2022 především vysoké úrokové sazby, které výrazně omezily dostupnost financování jak pro developery, tak pro domácnosti. Až teprve v posledních měsících začalo docházet ke snižování těchto sazeb, což začíná přinášet oživení. Dokládají to i aktuální čísla: v březnu 2025 vzrostla stavební produkce meziročně o 12,1 %, meziměsíčně o 3,5 %. Zahájeno bylo o 15,9 % více bytů a dokončeno o 44,7 % více než před rokem. A to vše v době, kdy již DSŘ běží – což ukazuje, že digitalizace není brzdou výstavby.
Dalším opomíjeným faktorem je nový stavební zákon (č. 283/2021 Sb.), který začal postupně nabývat účinnosti právě v roce 2024. Tento zákon omezil okruh staveb, na které je třeba stavební povolení, a rozšířil počet staveb, které lze realizovat buď bez ohlášení, nebo pouze na základě ohlášení. Týká se to například menších staveb jako jsou pergoly, skleníky, opěrné zdi, zahradní domky nebo bazény do určité velikosti. Tento krok byl záměrný a měl za cíl odbyrokratizovat a zrychlit stavební řízení pro jednodušší stavby. Nižší počet povolení je tedy částečně i důsledkem této změny – nikoliv známkou ochromení systému.
Zcela stranou pak zůstává fakt, že stavební řízení v České republice bylo dlouhodobě označováno za jedno z nejpomalejších a nejkomplikovanějších v rámci celé EU. Změny, které nyní probíhají, včetně digitalizace, se snaží na tyto problémy reagovat. V prvních fázích nemusí být systém bezchybný, ale paušální odmítání digitalizace na základě několika měsíců fungování neobstojí. Namísto hledání politických viníků by měla být vedena odborná debata o tom, jak digitalizaci zefektivnit a posílit personální kapacity stavebních úřadů.
Závěrem lze říci, že pokles stavebních povolení je reálný, ale jeho příčiny jsou mnohovrstevnaté: kombinují se ekonomické faktory, evropský trend, legislativní změny a částečně i počáteční problémy digitalizace. Svalovat odpovědnost pouze na jeden reformní krok nebo konkrétní politickou stranu není analyticky poctivé. Pokud má být výstavba v Česku dostupnější, je třeba se věnovat zefektivnění celého systému, nikoliv hledání obětních beránků.