Zdravotní sestra z Londýna a krajská zastupitelka za hnutí Stačilo! Petra Rédová zveřejnila na sociálních sítích rozsáhlý příspěvek, ve kterém zpochybňuje očkování proti covidu-19, práci státu i odborných institucí a zároveň se zastává vystupování Jindřicha Rajchla a slovenského poslance Petra Kotlára. Text je vystavěn na silné emocionální rétorice a osobních svědectvích, zároveň ale obsahuje řadu tvrzení, která jsou nepravdivá nebo výrazně zavádějící a neodpovídají dostupným vědeckým poznatkům.
Jedním z klíčových tvrzení je, že kritika očkování nebyla „odborně a poctivě vyvrácena“ a že veřejnost nikdy nedostala data a studie, které byly slibovány. To však neodpovídá realitě. Vakcíny proti covidu-19 byly schváleny na základě rozsáhlých klinických studií, které splnily standardní požadavky na bezpečnost a účinnost. Po jejich zavedení do praxe navíc probíhalo a stále probíhá průběžné sledování nežádoucích účinků v rámci národních i mezinárodních farmakovigilančních systémů. O bezpečnosti a účinnosti vakcín existují tisíce odborných publikací, metaanalýz i oficiálních hodnoticích zpráv regulačních autorit, jako je Evropská léková agentura či Světová zdravotnická organizace.
Rédová dále argumentuje tím, že Státní ústav pro kontrolu léčiv evidoval desítky úmrtí po očkování a že už samotné podezření by v „běžném režimu“ vedlo k pozastavení vakcíny. Zde dochází k zásadnímu nepochopení principů farmakovigilance. SÚKL eviduje hlášení podezření na nežádoucí účinky, nikoli potvrzené příčiny úmrtí. Hlášení samo o sobě neznamená, že očkování bylo příčinou zdravotního problému nebo úmrtí; právě naopak slouží jako podnět k dalšímu odbornému posouzení. U naprosté většiny nahlášených případů byla příčinná souvislost s očkováním vyloučena. Pozastavení vakcíny se děje pouze tehdy, pokud se prokáže reálné a statisticky významné riziko, což se u vakcín proti covidu-19 v takovém rozsahu nepotvrdilo.
Zavádějící je rovněž tvrzení, že očkování uprostřed pandemie odporuje základním principům medicíny a že šlo o „experiment bez kontrolní skupiny“. Očkování během epidemie či pandemie je standardní postup veřejného zdraví, jehož cílem je snížit počet těžkých průběhů a úmrtí. Klinické studie vakcín proti covidu-19 byly randomizované a kontrolované, tedy odpovídaly nejvyšším vědeckým standardům. Následné použití vakcín u stovek milionů lidí pak poskytlo mimořádně rozsáhlá data z reálné praxe, která umožnila velmi přesně vyhodnocovat jejich přínosy i rizika.
Častým argumentem v textu je také údajné nerespektování přirozené imunity a práce s protilátkami. Přirozená imunita po prodělání covidu-19 skutečně existuje, její síla a délka trvání jsou však velmi individuální a obtížně předvídatelné. Právě proto odborné společnosti doporučovaly očkování i osobám, které infekci prodělaly, protože kombinace přirozené a vakcinační imunity poskytuje stabilnější ochranu. Testování protilátek nebylo považováno za vhodný nástroj pro plošné rozhodování o očkování, což je v souladu s mezinárodními doporučeními.
Rédová se dále opírá o osobní příběhy lidí se zdravotními obtížemi a označuje je za důkaz selhání systému. Tyto zkušenosti nelze zlehčovat, samy o sobě však nemohou sloužit jako důkaz příčinné souvislosti. Medicína a veřejné zdravotnictví stojí na systematickém vyhodnocování dat, nikoli na jednotlivých svědectvích. Podobně je zavádějící spojování náhlých úmrtí mladých sportovců s očkováním bez předložení relevantních statistik a analýz, které by takovou souvislost potvrzovaly.
Celkově příspěvek Petry Rédové nepředstavuje věcnou kritiku vědy ani odborného přístupu k pandemii, ale spíše ukázku práce s emocemi, selektivního výběru informací a opakování narativů, které jsou v rozporu s odborným konsenzem. Kritické otázky jsou v debatě o covidu-19 legitimní, musí však vycházet z ověřitelných dat a správného pochopení základních principů medicíny. V opačném případě nejde o hledání pravdy, ale o šíření zavádějících interpretací, které mohou veřejnou debatu spíše deformovat než posouvat kupředu.