Je to několik dní, co internet zaplavila příhoda Petra Lišky z cesty od ukrajinské hranice, kterou podstoupil s jednou rodinou. Muž z Brna jel pomoct uprchlíkům na hranice a nabral rodinu, která si prý dala menu v McDonaldu, děti zlobily, na hranicích děti dostaly deky a powerbanky a podobně.
Věc má dvě roviny. Ozval se nám člověk, který k dané věci má co říci. Podle něj je příběh výrazně překroucený. Liška například do příběhu nenapsal, že jedno z neposlušných dětí mělo autistickou poruchu. Liška také nepravdivě tvrdil, že rodina je ze Lvova, ve skutečnosti byla z ostřelovaného Kyjeva. Podle očitého svědka, který cestu zařizoval, děti nedostaly powerbanky a deky, ale hygienické potřeby a nějaké jídlo na cestu.
Druhá rovina sporu je lidská. Někteří lidé jsou schopni ostatním závidět i válku. Ukrajina je jednou z nejchudších zemí Evropy, neznamená to však, že nikdo ze země nemá peníze například na jídlo v restauraci nebo na chytrý telefon. Utíkají před válkou a to, že lidé mají starší chytrý telefon nebo na jídlo v restauraci rozhodně neznamená, že budou mít na zaplacení bydlení v ČR. Velmi dobře to vystihl Jan Moláček z Deníku N: „Fascinuje mě přesvědčení některých Čechů, že kdo chce pryč z bombardovaného města, měl by nejdřív oběhnout zastavárny a na cestu se vydat až poté, co se mu podaří sehnat Nokii 5210.“
Pan Liška čtenářům podsouvá, jak mají podle něho vypadat a jak se mají chovat uprchlíci. Jeho představy nikdo vyvrátit nemůže. Celý příspěvek však vypadá, jakoby jeho představa byla jedinou správnou a kdo nezapadá do jeho představy uprchlíka, nezaslouží si pomoc. Jedná se o druh manipulace.