Česká televize odvysílala 20. října 2026 díl pořadu Rozpleteno s názvem Virus I, věnovaný původu pandemie covidu-19. Iniciativa Veřejnoprávně následně kritizovala zejména prostor poskytnutý Soně Pekové bez dostatečného odstupu. Dramaturgyně Jana Škopková obhajovala použití archivních výroků z roku 2020 tím, že patří k tehdejší debatě. Právě jejich opětovné uvedení však vyžaduje vysvětlit, jak obstojí ve světle dostupných poznatků.
Jedna z prokazatelných nepravd zaznívá přibližně v čase 5:52. Peková o luskounovi říká, že „žije v Číně a nikde jinde se nevyskytuje“. Luskouni přitom žijí v Asii i Africe. Specialisté IUCN rozlišují osm druhů, čtyři asijské a čtyři africké. Ani případné zúžení výroku na luskouna krátkoocasého, anglicky označovaného jako Chinese pangolin, jej nezachrání. Tento druh se podle japonského Biodiversity Center přirozeně vyskytuje také v Nepálu, Indii, Bhútánu, Myanmaru či Vietnamu. Čínským endemitem tedy není.
Zavádějící je také líčení, podle něhož vědci postupně zavrhli hady, následně luskouny a nakonec přišli s netopýry. Peková tím vytváří dojem účelového hledání viníka. Netopýří rezervoár a případný další zvířecí mezihostitel se však navzájem nevylučují. Studie publikovaná 3. února 2020 už popisovala výraznou genetickou příbuznost nového viru s netopýřím koronavirem. Výzkum koronavirů u luskounů, zveřejněný 26. března téhož roku, současně označoval netopýry za pravděpodobný rezervoár a totožnost případného mezihostitele za neznámou. Zkoumání luskounů tedy netopýří původ nepopíralo.
Závažnější část se týká samotného vzniku viru. V archivní ukázce kolem času 19:56 Peková říká: „Myslím si, že to nevzniklo přirozenou cestou.“ Odkazuje přitom na zvláštní genetickou informaci a možnost laboratorního kmene. Z neobvyklé genetické vlastnosti však automaticky neplyne zásah člověka. Třiadvacet původních členů odborné skupiny SAGO, která pro WHO zkoumala původ pandemie, v únoru 2026 shrnulo, že publikovaná literatura neposkytuje přesvědčivé důkazy pro nepřirozený původ založený na genetickém inženýrství. Většina posuzovaných recenzovaných vědeckých důkazů podle nich podporuje přenos ze zvířat.
Další argument Pekové zaznívá přibližně ve 21. minutě: známá publikace odmítající umělý původ se podle ní nezabývala regulačními oblastmi viru. Tady je potřeba uznat pravdivé jádro. Článek The proximal origin of SARS-CoV-2, publikovaný v časopise Nature Medicine v březnu 2020, se skutečně soustředil především na dva znaky povrchového proteinu spike: oblast umožňující vazbu na buněčný receptor a místo jeho štěpení. Nebyl podrobnou analýzou všech regulačních úseků. Tento omezený rozsah jedné práce však nedokládá, že Peková právě v jiných částech genomu našla důkaz genetické manipulace.
Regulační oblasti navíc byly předmětem dalšího výzkumu. Studie v časopise mSphere z listopadu 2020 porovnávala také nekódující koncové oblasti označované jako 5′-UTR a 3′-UTR. Autoři popsali vysoce zachované sekvence sdílené napříč příbuznými koronaviry i společné znaky SARS-CoV-2 a koronavirů z netopýrů a luskounů. Výsledky popisují jejich příbuznost s regulačními oblastmi dalších koronavirů. Samotné upozornění na regulační oblast nenahrazuje analýzu, která by prokázala konkrétní umělý zásah.
Pro správné hodnocení je zároveň zásadní odlišit genetickou manipulaci od laboratorního úniku. Laboratorní nehoda by teoreticky mohla zahrnovat i virus získaný z přírody. WHO ve zprávě z června 2025 uvedla, že váha dostupných důkazů podporuje přenos ze zvířete na člověka, současně však kvůli chybějícím údajům ponechala otevřenou i možnost laboratorní nehody. Upozornila také na neposkytnuté informace z Číny. Tato nejistota ovšem nepotvrzuje Pekové závěr, že virus nevznikl přirozenou cestou.
Verdikt: Výrok Pekové o výskytu luskounů pouze v Číně je nepravdivý. Její podání hledání zvířecího původu je zavádějící, protože směšuje rezervoár viru a možného mezihostitele. Závěr o nepřirozeném vzniku podložený údajnou genetickou zvláštností zůstává nedoložený. Při opětovném uvedení těchto archivních výroků měla Česká televize divákům nabídnout právě tato rozlišení. Archivní spekulace se opakováním na veřejnoprávní obrazovce nestávají vědeckým důkazem.
