Sociálními sítěmi se šíří ostrá kritika advokáta JUDr. Tomáše Nielsena ze strany profesora Zdeňka Hela, experta v oblasti molekulární biologie a veřejně známého komentátora covidové pandemie. Hel upozorňuje na podle něj rozporné chování Nielsena: zatímco advokát převzal ocenění od Společnosti pro obranu svobody projevu (SOSP) a děkoval za podporu těm, „kteří se nenechali umlčet“, současně proti Helovi a dalším vědcům vede soudní spory, které podle profesora míří právě proti jejich veřejným vyjádřením. Hel to interpretuje jako snahu omezovat svobodu projevu odborníků, kteří se vyjadřují k dezinformacím či pseudovědeckým tvrzením.
Podle příspěvků Zdeňka Hela se žaloby týkají jeho veřejných vystoupení o dezinformacích v medicíně a například o propagaci ivermektinu jako údajného léku proti covidu-19. Advokát Nielsen v těchto řízeních zastupuje mimo jiné MUDr. Šimona Reicha, který ivermektin dlouhodobě podporuje. Hel označuje podané žaloby za “zmatené” a „nesmyslné“ a tvrdí, že jejich účelem je umlčet kritiku ze strany vědecké obce. Tyto charakteristiky jsou však čistě jeho hodnocením – do výsledků či oprávněnosti konkrétních řízení mohou promluvit pouze soudy.
Hel přitom v příspěvcích poukazuje na paradoxní situaci: Nielsen je veřejně oceňován za obranu svobody projevu, ale podle Hela svými právními kroky naopak míří proti odborníkům, kteří se veřejně vyjadřují k medicínským dezinformacím. V této souvislosti připomíná i soudní spory, v nichž Nielsen uspěl například proti státu či České televizi, a klade otázku, jak je možné, že advokát bez hlubší odbornosti v medicíně dosahuje úspěchů v řízeních, která se dotýkají tématu dezinformací. Jde však opět o Helovy postoje, nikoli o ověřitelný fakt o motivech těchto sporů.
Na základě probíhajících řízení profesor Hel oznámil veřejnou sbírku na financování své právní obrany. Tvrdí, že náklady mohou dosahovat stovek tisíc korun na jeden spor a že se cítí být dlouhodobě terčem právníků „dezinformační scény“. Vybrané prostředky podle něj nemají sloužit pouze pro jeho vlastní obranu, ale i pro další osoby, které by čelily podobným žalobám kvůli vystupování proti dezinformacím, zejména v oblasti zdravotnictví.
Z dostupných informací vyplývá, že spor má výrazně osobní a mediální rovinu. Na jedné straně stojí právní kroky advokáta Nielsena, jejichž obsah a oprávněnost hodnotí pouze soudy. Na druhé straně veřejná kritika profesora Hela, který žaloby interpretuje jako útok na svobodu projevu odborníků. To, zda se skutečně jedná o právní nástroje k zastrašování, jak Hel tvrdí, nebo o standardní uplatnění právních nároků, zatím nelze jednoznačně vyhodnotit bez znalosti spisů a rozhodnutí soudů.
Jisté však je, že celý spor se točí kolem tématu, které je v českém informačním prostoru citlivé už od pandemie: hranice mezi svobodou projevu, šířením medicínských nepravd a právní odpovědností za veřejná tvrzení. Spor mezi Nielsenem a Helem tak není pouze osobní kauzou, ale součástí širší debaty o tom, jak se v Česku vede diskuse o dezinformacích, odbornosti a veřejné kritice – a kdo si v ní nárokuje oprávnění mluvit o „svobodě projevu“.