Předseda SPD Tomio Okamura opět perlil. Tentonkrát nazval všechny Ukrajince „nácky“ a tvrdil, že Doněck a Luhansk má Ukrajina odvzdat, protože i tamní obyvatelé chtějí žít v Rusku.
„Zeptal se někdo těch několika milionů Rusů žijících na Ukrajině, na tom Donbasu, Luhansku, jestli chtějí být vůbec součástí Ukrajiny? A já vám odpovím předem. Nechtějí,“ tvrdil Tomio Okamura. Ví to prý tak, že se jich na to ptá. Kdy a kde se jich ptal, neřekl. Faktem je, že tamní referenda byla zmanipulovaná. Kromě toho lidé, kteří tam nesouhlasili s proruským režimem, byly z území vyhnáni, což jde přirovnat k vyhnání Čechů ze Student v roce 1938.
Okamura dále tvrdil, že Ukrajina „nesplňuje demokratické parametry“ a kritizoval její přístup k menšinám. „Ukrajinci, to jsou takoví ‚náckové‘ a oni prostě neuznávají tyhle národnosti,“ prohlásil. Věc demonstroval na akci Bandera Party v Plzni. Ta samozřejmě ovšem nebyla organizovaná ukrajinským státem, ale částí Ukrajinců. Stejně jako v jakékoliv jiném státě část obyvatel inklinuje ke krajní pravici. Volby však ukázaly, že jde o zlomek lidí. Kromě toho vnímání Bandery v očích Ukrajinců je samozřejmě jiné, než v očích Čechů a Slováků. Bandera je na Ukrajině vnímán především jako člověk, který se vzepřel násilném sovětskému režimu a bojoval o nezávislost.
„Ukrajinští voliči dali radikálním nacionalistům a neonacistům najevo, že jejich přítomnost v nejvyšších patrech politiky není žádána. Majdan, svržení nenáviděného Janukovyče, boom národní hrdosti, ani konflikt s proruskými separatisty a Moskvou jim preference nezvýšily. Naopak. Volby, podobně jako jejich názoroví protivníci z komunistické strany, drtivě prohráli,“ psala média už v roce 2014. Poslední parlamentní volby v roce 2019 pak dopadly pro extremisty ještě hůře. Strana Svoboda, kterou lze nazvat extremistickou, má v parlamentu jediný mandát. V předchozích volbách (2014) měli z 423 poslanců 6 mandátů (4, 71 % hlasů) a ještě více radikální Pravý sektor 1 mandát za 1,8 % hlasů.