Jak nám můžete pomoci, se dozvíte zde.
Předseda hnutí Svoboda a přímá demokracie (SPD) Tomio Okamura předvedl v pátek, co to znamená instantní nenávist vůči všemu a všem. Během svého krátkého projevu stihl urazit homosexuály, šířil bludy o tzv. Instanbulské úmluvě a členy ČSSD nazval neomarxisty.
Vyřkl také tvrzení o jakémsi míchání ras. „(…) Vedení ČSSD jsou lidé zasažení neomarxistickou ideologií, která ve jménu takzvaného dobra v uvozovkách chce kácet les hlava nehlava navzdory lidem, demokracii a zdravému rozumu. ČSSD se sice po volebním propadu snažila upozadit strůjce své katastrofy pana Bohuslava Sobotku, ale další vývoj v ČSSD ukázal, že tam mají ve vedení těch Sobotků mnohem více. ČSSD nejde cestou sebereflexe, nedělá politiku prospěšnou pro občany a na základě zdravého rozumu, ale naopak. Ministrem zahraničí za ČSSD je asistent pana Pocheho, zaníceného bruselisty a vítače migrantů. A tito a další lidé z ČSSD prosazují názor, že evropské národní státy se mají rozpustit v Evropě regionů a že je k tomu potřeba odnárodnit evropské národy nejlépe tím, že je zbavíme jejich tradic, kultury, víry a promícháme rasy a kultury tak, aby Čech, Ital i Němec měli v budoucnu společné předky asi třeba někde v Somálsku,“ řekl Okamura ve sněmovně.
Důraz je nutné klást na tvrzení o promíchání ras. Lidská rasa či plemeno je podle rasových teorií skupina lidí spojená shodnými tělesnými znaky, zejména barvou pleti a tvarem a vzhledem hlavy. Rasoví teoretici obvykle přikládali lidským rasám také společné charakterové vlastnosti a schopnosti a třídili je na „vyšší“ a „nižší“ podle údajného stupně jejich kvality. Mezi jednotlivými rasovými teoriemi ovšem nedošlo ke shodě ani co do počtu lidských ras, ani v tom, jaké vlastnosti by přesně jednotlivé rasy měly mít. Přesto měla rasová teorie v 19. a 20. století značný vliv a sloužila jako teoretické ospravedlnění kolonialismu, politiky rasové segregace a nacismu.
Moderní genetická analýza pak ukázala, že mezi jednotlivými fenotypy lidí zpravidla existují plynulé přechody a míšení, a že tudíž není možné objektivně stanovit definice ras. Již v padesátých letech píše sociální antropolog Claude Lévi-Strauss v brožuře Rasa a dějiny následující řádky: ,,Odvoláváme-li se (…) na příspěvky lidských ras k civilizaci, nechceme tím říci, že kulturní přínosy Asie nebo Evropy, Afriky nebo Ameriky čerpají jakoukoli originalitu z faktu, že tyto kontinenty jsou z velké míry obydleny lidmi rozdílného rasového původu. Pokud taková originalita existuje – a nelze o ní pochybovat – pak vyplývá z geografických, historických a sociologických okolností, nikoli z odlišných vloh, vázaných anatomickou nebo fyziologickou konstitucí lidí černé, žluté nebo bílé pleti.“
Redaktor vědeckých pořadů společnosti BBC Alan Rutherford jde ještě dál. „Neexistuje žádná genetická základna, která by odpovídala nějaké konkrétní skupině lidí. Neexistuje žádná esencialistická DNA černých lidí, bílých lidí, nebo nějaké jiné etnické skupiny. Existují genetické charakteristiky, které mají vazby na určité populace, avšak žádná z nich není exkluzivní, ani neodpovídá jedinečným způsobem žádné jediné skupině, na niž by se hodil rasový popis. Regionální genetické adaptace jsou reálné, avšak ty mají tendenci vyjadřovat rozdíly uvnitř takzvaných ras, nikoliv mezi nimi. Srpkovitá anémie postihuje lidi všech barev kůže, protože se vyvinula v oblastech, kde je běžná malárie. Tibeťané jsou geneticky přizpůsobeni velkým horským výškám, a tak obyvatelé Pekingu jsou podobnější Evropanům než svým zdánlivě podobným tibetským sousedům. Tay-Sachsova choroba, o níž si vědci kdysi mysleli, že je to choroba židovského obyvatelstva, je stejným způsobem rozšířena mezi francouzskými Kanaďany a Cajuny,“ píše v článku The Guardian.
„Analyzujeme tisíce lidských genomů každý týden. Britská vláda zahájila projekt 100 000 genomů ve snaze identifikovat genetickou základnu mnoha chorob, ale v rámci té kořisti zjišťujeme také mnoho o tajné historii našeho biologického druhu, o naší DNA, která je smíšená prostřednictvím nekonečného sexu a neustálé migrace. Jsme příliš nadržení a příliš pohybliví na to, abychom byli schopni zůstat ve své vlastní původní skupině,“ dodává.
Jakýmkoliv debatám však nemůže prospět předsudečnost rasismu založeném na falešném předpokladu existence ras. Je tak přípustné mluvit pouze o rozmanitosti kultur, ptát se, čím nás tak šokují, a co je naopak stejné. Mluvíme-li pouze o rozdílnosti kultur, nikoliv lidí, nutně tím opouštíme implicitní dehumanizaci odlišných skupin. V textu Lévi-Strausse k tomu nalezneme další oporu: ,,Odmítáme-li připustit, že ti, kteří se jeví jako nejvíce ,divošští‘ nebo ,nejbarbarštější‘ představitelé jiných kultur a jiných zvyků, jsou rovněž lidmi, jen od nich přejímáme jeden z jejich typických postojů. Barbar je především ten člověk, který v barbarství věří,“ uvádí v knize Rasa a dějiny Lévi-Strauss.
Kromě antropologie byla a dosud je fyzická lidská typologie také důležitou politickou otázkou. Jako rasismus se označují ideologie, které z příslušnosti k rase odvozují politické důsledky, nejčastěji ve smyslu, že některé lidské rasy jsou hodnotnější než jiné a mají právo či povinnost „méněcenné“ rasy ovládat či dokonce jejich příslušníky hubit. Tato teorie vychází z dnes vyvrácené domněnky, že jednotlivé rasy mají odlišné předky, tzv. teorie polygenetického vzniku ras. Rasismus založený na údajně vědeckých teoriích byl populární v 19. a první polovině 20. století, zdiskreditoval se však zejména v podobě nacistické ideologie. Dnes je obvykle považován za nevědecký, nesprávný a nemorální, v řadě států včetně České republiky je hlásání rasové nenávisti dokonce trestným činem.