Když policisté v jihlavském rybníku Borovinka nalezli tělo osmatřicetiletého muže z Ukrajiny, část uživatelů sociálních sítí reagovala soustrastí. Jiní psali „víc takových zpráv“, „o jednoho míň“, „žádná škoda“ nebo „paráda“. Zemřelého neznali a nevěděli téměř nic ani o okolnostech jeho smrti. K radosti jim stačila jeho národnost.
Na komentáře upozornila Ukrajinka žijící v Jihlavě Anna Abramchuk. Jihlavská Drbna následně diskusi moderovala, možnost komentování omezila a obrátila se na policii. Policejní mluvčí Jana Kroutilová potvrdila, že se policie obsahem příspěvků zabývá a věc šetří. To zatím neznamená, že byl někdo obviněn nebo že komentáře naplnily znaky trestného činu. Jejich morální podstata je však zřejmá: cizí člověk přestal být v očích komentujících člověkem a stal se pouhou národnostní nálepkou.
Terčem může být mrtvý člověk i úspěšná studentka
Případ z Jihlavy není jediný. Nenávist se neobjevuje pouze pod zprávami o trestných činech nebo politických sporech. Spouští ji prakticky jakákoliv zmínka o Ukrajincích – dokonce i zpráva o úspěšné integraci.
Ukrajinská studentka Darja, která po ruské invazi odešla do Česka, letos odmaturovala se samými jedničkami a zvládla také zkoušku z češtiny. Místo obyčejného uznání se pod zprávou objevila obvinění, že musela být zvýhodněna, že Ukrajinci „berou místa našim dětem“ nebo že má odejít domů. Žádné důkazy o protekci komentující nepředložili. Úspěch uprchlice pro ně nebyl příkladem zvládnuté integrace, ale něčím, co bylo potřeba zpochybnit. Komentáře zdokumentovala autorka blogu na Médiu.cz.
Mechanismus je v obou případech podobný. Když Ukrajinec zemře, někdo se raduje. Když ukrajinská studentka uspěje, někdo její výsledek označí za podvod. Jednotlivý člověk se svými vlastnostmi a vlastním příběhem mizí. Zůstává jen příslušník skupiny, na kterou lze přenést předem připravené stereotypy.
Tvrzení o penězích a práci se objevila krátce po invazi
Protiukrajinské nálady nejsou novinkou posledních měsíců. Již na začátku dubna 2022, několik týdnů po zahájení ruské invaze, se na sociálních sítích objevovaly příspěvky, podle kterých uprchlíci berou Čechům práci, peníze nebo sociální pomoc. CNN Prima NEWS tehdy upozorňovala, že hlasité výkřiky na internetu nelze automaticky považovat za názor celé veřejnosti. Zároveň ale bylo už tehdy patrné, jak rychle lze z válečných uprchlíků vytvořit údajné viníky domácích problémů.
Tento vzorec se opakuje dodnes. Pokud roste cena bydlení, mohou za to Ukrajinci. Pokud je obtížné najít lékaře, mohou za to Ukrajinci. Pokud někdo dostane sociální dávku, údajně je dostal na úkor Čechů. A když trestný čin spáchá člověk ukrajinské národnosti, bývá jeho vina přenášena na celou komunitu. Stejným způsobem se však k českým pachatelům nepřistupuje.
Výzkum zachytil téměř dva miliony příspěvků a komentářů
Nejde pouze o dojem vzniklý pročítáním několika diskusí. Projekt koordinovaný Transparency International analyzoval přes 1,8 milionu komentářů a téměř 155 tisíc příspěvků zveřejněných na Facebooku od ledna 2022 do února 2023. Mezi terči etnicky motivovaných nenávistných útoků byli nejčastěji Ukrajinci.
Výzkumníci nacházeli nejen témata uprchlických dávek, ale také motivy převzaté z ruské propagandy a nenávist vůči Ukrajincům jako takovým. Zaznamenali přitom i otevřenou dehumanizaci, při níž byli uprchlíci přirovnáváni ke krysám nebo hmyzu, který je třeba odstranit.
Na dlouhodobý problém upozornil také text na blogu iDNES.cz. Podstatnější než samotné blogové shrnutí jsou však data organizace In IUSTITIA, která monitoruje předsudečné násilí a pomáhá jeho obětem.
Nenávist nezůstává jen na internetu
In IUSTITIA evidovala od začátku roku 2022 do 19. února 2026 celkem 129 protiukrajinských a 30 protiruských incidentů. Zatímco protiruské útoky se soustředily především do prvních měsíců po zahájení invaze a následně výrazně ustoupily, protiukrajinské násilí přetrvává.
Fyzické napadení bylo zaznamenáno u 41 procent dokumentovaných protiukrajinských incidentů. Ve 22 procentech případů došlo k újmě na zdraví, ve třech případech s trvalými následky. Nejméně jeden sledovaný útok skončil smrtí. Policie se jen v roce 2025 zabývala šedesáti protiukrajinskými skutky.
Tato čísla nejsou reprezentativním průzkumem celé české společnosti ani úplným soupisem všech útoků. Řada incidentů naopak zůstává neohlášena. V rámci monitoringu In IUSTITIA jsou však Ukrajinci v současnosti skupinou nejvíce ohroženou předsudečným násilím. In Polopravdy vytvářejí prostředí pro nenávist.
Souvislost mezi dezinformacemi a protiukrajinskou nenávistí nepřipomínají pouze neziskové organizace. Ministerstvo vnitra ve zprávě o extremismu a předsudečné nenávisti uvedlo, že atmosféru nedůvěry a nepřátelství podporuje šíření polopravd a smyšlených informací na sociálních sítích.
Podle ministerstva jsou protiukrajinské obsahy pravidelně a účelově šířeny lidmi, kteří reprodukují kremelskou propagandu. Proruské narativy pak mohou ovlivňovat, proti které skupině se nenávistná scéna v určitém období obrátí. Ministerstvo vnitra
To samozřejmě neznamená, že každý autor urážlivého komentáře vědomě pracuje pro Rusko nebo že každá kritika pomoci Ukrajině představuje nenávist. O rozsahu pomoci, migrační politice i chování konkrétních lidí lze legitimně diskutovat. Hranice se překračuje tam, kde je vina jednotlivce přenášena na celý národ, neověřená informace se mění v údajný důkaz a člověku je kvůli jeho původu upírána důstojnost.
Komentáře pod zprávou z Jihlavy ukazují, kam až tento proces může dojít. Nejdříve jsou Ukrajinci vykreslováni jako příživníci, konkurenti nebo „banderovci“. Později už některým lidem připadá normální radovat se z toho, že jeden z nich zemřel. Online nenávist přitom není neškodný ventil. Vytváří prostředí, v němž se ponižování stává běžným a fyzický útok o něco představitelnějším.