Vánoční čas bývá spojen s bilancováním a má symbolizovat naději. V prostředí, kde se dlouhodobě věnujeme dezinformacím, konspiračním teoriím a propagandě, přitom často převládá skepse: kdo jednou propadne bludům o „zkorumpovaném Západu“, chemtrails nebo proruským narativům, ten už se prý nikdy nevrátí. Realita je složitější. Příběhy lidí, kteří se dokázali zastavit a své postoje přehodnotit, existují – jen nejsou tak viditelné ani mediálně vděčné.
Jedním z nejznámějších případů je Liz Wahlová, někdejší moderátorka stanice RT America, která je součástí ruské státní propagandistické sítě. V roce 2014 odešla v přímém přenosu a veřejně popsala, jak funguje redakční tlak, výběr témat a rámování reality ve prospěch Kremlu. Její případ ukazuje, že šiřitelé propagandy nejsou vždy fanatici – často jde o profesionály, kteří se ocitnou v systému založeném na manipulaci a polopravdách.
Jiný, ale neméně poučný příběh nabízí Megan Phelps-Roperová. Byla byla dříve členkou a mluvčí Westboro Baptist Church, hyperkalvinistické křesťanské sekty, účastnila se například protestů církve proti homosexualitě. Phelps-Roperová opustila církev v roce 2012 poté, co nedokázala smířit své pochybnosti se svými přesvědčeními. Po jejím odchodu se Phelps-Roper stala významnou kritičkou církevní filozofie a praxe. Cestuje po světě, aby hovořila o svých zkušenostech v církvi a podporuje dialog mezi skupinami s protichůdnými názory. Ačkoli nejde o proruské dezinformace, její zkušenost z uzavřené ideologické bubliny má s dnešními konspiracemi mnoho společného. Sama později popsala, že klíčem k jejímu „prozření“ nebyl výsměch ani nátlak, ale dlouhodobý dialog, který postupně narušoval černobílé vidění světa. Právě tento mechanismus – emocionální připoutání k „jediné pravdě“ – je typický i pro konspirační teorie.
Explicitně konspirační scénu pak reprezentuje J.T. Wild, bývalý stoupenec hnutí QAnon. Po opakovaných nevyplněných proroctvích a osobních dopadech vystoupil veřejně a začal popisovat, jak snadno člověk podlehne pocitu, že „vidí za oponu“. Jeho výpovědi ukazují, že konspirační teorie nejsou primárně o informacích, ale o emocích, identitě a sounáležitosti s komunitou, která nabízí jednoduchá vysvětlení složité reality.
Tyto příběhy mají společný jmenovatel: pocit vykořenění, frustrace, nedůvěra k institucím a silná role uzavřených bublin, které se navzájem utvrzují ve vlastní pravdě. Právě proto nestačí boj proti dezinformacím zredukovat na opravy faktických chyb. Člověk, který věří v globální spiknutí nebo proruské narativy, často nehledá data, ale potvrzení svých obav a pocitů.
I proto je důležité otevřeně říct, že i v redakci Manipulátoři.cz spolupracujeme s lidmi, kteří v minulosti sami dezinformace šířili. Dnes se však rozhodli svou zkušenost využít opačným směrem – pomáhat s jejich odhalováním a vysvětlováním. Bez jmen, bez veřejného vystavování, ale s vědomím odpovědnosti. Fact-checking zůstává klíčovým nástrojem, zároveň je však jen jednou částí širší práce. Pokud chceme dezinformace skutečně oslabovat, musíme rozumět i cestám, které k nim lidi přivedly – a připustit, že návrat ke kritickému myšlení je možný.