Při zpětném pohledu na poslední roky je těžké přehlédnout nápadnou kontinuitu mezi šířením covidových dezinformací a dnešní proruskou propagandou týkající se války na Ukrajině. Ve veřejném prostoru se opakovaně objevují tatáž jména, tatáž média i stejné narativy – jen s jiným tématem. Lidé, kteří během pandemie zpochybňovali existenci covidu, účinnost vakcín nebo legitimitou vědeckého konsenzu, dnes často relativizují ruskou agresi, přebírají kremelské výklady války a obviňují Západ z jejího rozpoutání.
Jedno z možných vysvětlení tohoto jevu vychází z rámce ruské informační války. Pandemie covidu-19 se ukázala jako ideální příležitost k testování a rozvíjení destabilizačních strategií vůči západním společnostem. Pozoruhodné je, že dezinformační weby a proruské platformy byly na začátku pandemie relativně nečinné – téma se masově objevuje až v konkrétním momentu, kdy se začínají šířit narativy o „neexistujícím viru“, „amerických laboratořích“, „zázračných lécích“ či o údajné genocidě způsobené očkováním. Covid byl postupně instrumentalizován jako nástroj k podkopání důvěry ve stát, vědu i demokratické instituce.
Druhé vysvětlení se méně soustředí na centrální řízení a více na psychologii a sociologii publika. Existuje relativně stabilní skupina lidí, kteří dlouhodobě věří alternativnímu výkladu reality: svět je podle nich řízen skrytými elitami, pravda je systematicky utajována, oficiální média lžou a vědecké poznání je pouhou fasádou zájmů „Big Pharmy“, Bruselu či Washingtonu. Tito lidé jsou mimořádně náchylní k přijetí jakéhokoli narativu, který potvrzuje jejich pocit, že „prohlédli za oponu“.
Právě zde se oba proudy – cílená propaganda a upřímná víra v konspirační výklady – propojují. Vedle aktérů, kteří dezinformace šíří vědomě a systematicky, existuje velká skupina takzvaných užitečných idiotů: lidí, kteří jsou přesvědčeni, že bojují proti lži, a přitom sami nevědomky slouží cizí propagandě. Mechanismus je stále stejný: zpochybnit všechny autority, obrátit význam pojmů, oběť vykreslit jako viníka a agresora jako oběť.
Síla ruské dezinformační mašinérie přitom nespočívá jen v obsahu, ale především v jeho přenositelnosti. Jakékoli nové téma – pandemie, válka, migrace, Green Deal – lze během chvíle uchopit a „otočit o 180 stupňů“. Výsledkem je pocit části publika, že jsou znovu mezi těmi osvícenými, zatímco „ostatní jsou ovce“. Tento psychologický efekt je klíčový: neposkytuje jen vysvětlení světa, ale i pocit nadřazenosti a sounáležitosti.
Právě proto je zásadní tento mechanismus opakovaně popisovat a pojmenovávat. Nejde jen o jednotlivé nepravdy, ale o celý ekosystém, který systematicky pracuje s nedůvěrou, resentimentem a strachem. Dokud nebude veřejnost rozumět tomu, jak a proč tyto narativy vznikají a proč se stále vracejí v nových obměnách, bude se stejný scénář znovu a znovu opakovat – jen s jiným tématem a stejnými aktéry.