Bývalí šířitelé konspiračních teorií o covidu-19 a očkování dnes často přecházejí na nová témata, která jim nabízí ruská propaganda. Typickým příkladem je Lenka Tarabová. Na sociálních sítích zveřejnila status, ve kterém tvrdí, že příchod Ukrajinců do Česka není imigrace, ale „invaze“. V příspěvku varuje, že české ženy přestávají rodit, a proto se prý v budoucnu může stát, že nejčastějšími jmény u nás budou ukrajinská jména typu Oleksandr nebo Natalija. Ukrajinky jsou podle ní ženy, které se vdávají za Čechy proto, aby získaly trvalý pobyt a sociální dávky. Svá tvrzení dokládá „příběhem z restaurace“, kde měla od servírky slyšet historku o známém, který se oženil s Ukrajinkou a ta brzy začala rodit děti jen kvůli sociálnímu systému.
Podobné narativy přesně zapadají do vývoje dezinformační scény. Ti, kdo před pár lety bojovali proti „covidové diktatuře“ a „nucenému očkování“, dnes využívají stejné komunikační postupy k šíření proruských lží. Téma se změnilo, ale rétorika zůstala: místo vakcín a „nového světového řádu“ teď údajně hrozí migrace, invaze a úpadek národa. Tento posun není náhodný. Po začátku ruské agrese proti Ukrajině se dezinformační scéna rychle sjednotila a začala systematicky útočit na Ukrajince v Česku.
Kromě toho Tarabová používá anekdotické důkazy, tedy příběhy typu „jedna paní povídala“. Ty působí autenticky, ale nejsou ověřitelné a mají pouze emocionální účinek. Historky o tom, že se někdo oženil s Ukrajinkou a ta si hned „zařídila dávky“, mají v lidech vyvolat dojem, že jde o běžnou zkušenost. Ve skutečnosti jde o typický manipulační prostředek.
Status pracuje také s militarizací jazyka. Tarabová nepíše o migraci, ale o „invazi“. Slova jako invaze či útok vytvářejí představu, že nejde o lidi prchající před válkou a hledající práci, ale o nepřítele, který se žene přes hranice. Jazyk vyvolává strach a odpor a podsouvá, že jde o válku proti českému obyvatelstvu.
Když mluví o „nevyvratitelném faktu“ nízké porodnosti českých žen, vydává demografickou skutečnost za důkaz „ohrožení“ ze strany Ukrajinek. Je to zavádějící. Nízká porodnost je trendem ve většině evropských zemí a nijak nesouvisí s tím, zda k nám přicházejí Ukrajinky. Naopak, migrace pracovní síly často pomáhá ekonomice a zaplňuje prázdná pracovní místa.
Nakonec přichází i klasická dehumanizace. Ukrajinky jsou líčeny jako ženy, které se vdávají jen kvůli pobytu a dávkám. To není jen nepravdivé – statistiky ministerstva práce ukazují, že Ukrajinci patří mezi nejpracovitější cizince u nás – ale také to podprahově vybízí k nenávisti. Člověk není vnímán jako jednotlivec s příběhem, ale jako hrozba, která „vyžírá systém“.