Poslední týdny život kolem mě vypadá poměrně jinak než předchozích 30 let. Mění se atmosféra, ze dne na den „tečou“ charaktery, vystrašená společnost hledá viníky, skoro se mi chce říct třídního nepřítele, chvíli jsou to lyžaři z Itálie, důchodci, pak zase pendleři, jasně že Pražáci, bezrouškaři, politici, kteří nereagují, pak zase politici, kteří reagují. Vše živeno nekonečnými hodinami on-line zpravodajství o off-line nemoci s divným jménem. Jsme svědky udávání na internetu, rozdělených táborů těch „spravedlivých, co mají pravdu“, a těch „nezodpovědných, kteří mají rádi svobodu“. Je toho na jednoho trochu moc, tak bych se rád na to celé podíval z úplně jiného pohledu a popsal pár základních faulů, kterých se dopouštějí všechna média při prezentaci dat, a vyvolávají tím atmosféru neadekvátního strachu a paniky. Když je příště v médiích rozpoznáte, bude se vám dýchat lépe, protože si uvědomíte, že jsou to jen fauly.  

Faul č. 1:
Porovnáváme absolutní čísla nakažených koronavirem v jednotlivých zemích.
Fakt: Každá země má jiný počet obyvatel, proto porovnávat miliardové kolosy typu Čína s evropskými minizeměmi typu Belgie, Česko, je na první pohled zjevný nesmysl, který nám o nemoci ani pandemii moc neřekne. Přesto se tak děje.

Faul č. 2:
Měříme smrtnost a neznáme celkový počet nakažených. 
Fakt: Smrtnost neboli podíl (procento) smrtí na počet nakažených už začíná mít logiku. To číslo má smysl a na první pohled vypadá jako chytrý a věrohodný způsob uchopení existujících dat. Nicméně aby toto platilo, museli bychom mít všechna data. My je ale nemáme. Celkový počet nakažených nahrazujeme číslem: nakažený, na kterého jsme přišli tím, že jsme ho testovali, tj. nakažený testovaný. Nakažených a netestovaných může být 50x víc, v tu chvíli se nám procento smrtnosti zmenší padesátkrát. Takže ani v mediích prezentovaná smrtnost nám moc nepomůže. Bohužel.

Faul č. 3:
Porovnáváme smrtnost v jednotlivých zemích
Fakt: Porovnávat smrtnost napříč zeměmi už by ale mělo mít nějakou vypovídací hodnotu. To je přeci ještě komplexnější číslo, porovnávat procenta v jednotlivých zemích, je očištěno o dva fauly uvedené výše. To by nějakou vypovídací hodnotu mělo mít. Bohužel zase nemá.  Proč? Každá země měří a testuje jinak. Pokud jedna země otestuje 0,1 % populace a druhá 2 % populace, zachycený počet nakažených při obdobné populaci může být v druhé až dvacetkrát vyšší než v té první. Tím faulem může být promořenost u druhé dvacetkrát větší a smrtnost naopak dvacetkrát nižší než u první země. Pokud nezajistíme stejné procento otestovaných v jednotlivých zemí, tak se ani o toto porovnání nemůžeme opřít.

Faul č. 4
Úmrtnost na Covid-19 vztažena k celé populaci
Fakt: Podíl počtu úmrtí k celé populaci už je informace, která je očištěna o všechny výše uvedené fauly. Můžeme ho tedy vzít jako bernou minci pro zjištění informací o skutečném stavu věcí? Opět nemůžeme. Proč? I když se nám tento údaj může zdát jako neprůstřelný, nemáme přesně definováno, co je úmrtí na koronavirus. Na úmrtním oznámení jsou uvedeny určité diagnózy a míchají se v něm různá onemocnění. Určit, co bylo jednou jedinou příčinou smrti, prostě nelze nebo je poměrně komplikované. Evidujeme pouze lidi, kteří zemřeli a zároveň měli koronavirus.

Faul č. 5
Některé země prostě lžou a média jim to věří

Je tedy vůbec nějaké číslo nebo nějaká informace, která nás aspoň trochu přiblíží realitě?

Já osobně doporučuji diachronní přístup k velkým datům, tj. celková mortalita populace nějakého státu porovnávaná v čase. WHO poskytuje data, kde jsou týdenní mortality přepočteny na 10.000 obyvatel v jednotlivých zemích. Tam můžeme vidět, v které zemi mortalita v posledních týdnech v porovnání s loňským rokem vzrostla a jak. Tato data jsou prosta všech výše uvedených faulů, jen si musíte dát tu práci a sami počítat. Realita je taková, že v některých zemích mortalita populace v porovnání s loňským rokem nebo předchozím obdobím opravdu vzrostla. V nejvíce postižených zemích a oblastech pak až o 50%. To je fakt. Znamená to opravdu, že je všechny zabil Covid-19? Korelace přeci neimplikuje kauzalitu. V zemích jako je Itálie, Španělsko a Belgie se opravdu zvýšila mortalita (na bázi týdne) o desítky procent a koronavirus je/byl u toho. Nevyplývá z toho ale jednoznačně, že může za smrt těchto lidí. Je možné, že až toto období odezní, mortalita naopak rekordně poklesne, protože ti, kteří měli umřít za tři týdny, umřeli o tři týdny dřív. Může pak i za tuto smrt koronavirus? Má se i tato smrt započítávat do obětí koronaviru? Kde je ta hranice co ještě ano a co už ne?

Takže dává nám nějaké číslo vůbec smysl? Jsme schopni o Covidu-19 vůbec něco říct? Jsme schopni se v záplavě dat a čísel z médií zorientovat a najít cestu ven? Umíme posoudit, jestli české roušky, polská chytrá karanténa, slovenské uzavření hranic a italské domácí vězení mají smysl a nějaký efekt? Je ospravedlnitelné omezovat základní práva a svobody na základě strachu bez relevantních dat? Když budu chtít, nasměruji tento článek k závěru, že to smysl má, a opřu to o deset argumentů. Když budu chtít, nasměruju ten článek k finále, že to smysl nemá, a podpořím to rovněž deseti argumenty. Ale to není mým cílem.

Musíme se naučit žít s tím, že některé věci nepochopíme, nezměříme, neovlivníme a nikdy nedostaneme pod kontrolou. Nazvali jsme se sice „pány tvorstva, ale jsme spíš jen predátor na vrcholu potravinového řetězce. Neumíme se všemi svými znalostmi ani odhadnout jak zareaguji krušnohorské lesy po dvaceti letech, když odsíříme tamní průmysl. Kultivary sázené „odborníky“ v devadesátkách, umírají nyní na plísně a my zase sázíme jiné kultivary, které doporučila jiná generace odborníků.

Opravdu se ve své nadutosti domníváme, že budeme hrát vyrovnanou partii s viry? S viry a s geny, nehrajeme ani druhou ligu, max. okresní přebor. Je absolutní troufalost se domnívat, že poručíme virům, že je zastavíme na hranicích nebo jim dáme někde pokutu. Všemi akceptovanou pravdu, že vir z Číny cestuje do Evropy dva měsíce, když kontejner se zbožím na zrezavělé lodi je tu za dva týdny, nechám bez komentáře. Viry tady byli dřív než my, jsou tu s námi a budou tu po nás. V jejich světě, na jejich hřišti jsme jen diváci a zůstaneme jimi. A s tím se musíme naučit žít.

A právě proto, že ty věci nikdy nepochopíme a tyto války nikdy nevyhrajeme, tak bychom neměli kvůli strachu zapomenout na hodnoty, které nám žádný vir nemůže vzít, ale které si můžeme vzít jenom sami. Mezi ně patří svoboda. Myslím, že svoboda by neměla být jen vyprázdněné heslo na pomnících, ale že by to měla být základní hodnota, kterou žijeme každý den. Žádný strach by nás neměl dohnat k tomu, že vyměníme svobodu za totální bezpečí.

Politici potřebovali nějak zareagovat a zareagovali, někdo více (Italové, Češi, Poláci) jiní méně (Švédi, Američané). Někdo dříve, někdo později. Všichni se s tím ale nějak poprali. Jestli to bylo špatně nebo dobře? Neumím odpovědět. Možná ano, možná ne.  Budou to hodnotit politici, doktoři, epidemiologové, psychologové, ekonomové a domnívám se, že každý bude mít jiný názor, každý svou pravdu. Za 30 let to napíší do učebnic dějepisu a za 100 let se o tom budou učit děti ve škole. A možná si spletou rok 2019 s rokem 1919, protože to bude pro ně děsně daleko. Nicméně my v tom žijeme teď. Teď se musíme rozhodovat. Pokud bych si osobně já měl vybrat, volím se vší pokorou nebezpečnou svobodu před bezpečnou totalitou. Ale zjistil jsem, že tento názor je v současné době menšinový, a proto jsem se rozhodl napsat tento článek.

Takže: Nepanikařte, ale nepodceňujte… ani virus, ani politiky.

Tento článek jsem psal 3 hodiny a v Číně za tu dobu umřelo 3.600 lidí… na stáří….


Profilový obrázek

author