Tomáš Zdechovský obvinil Novinky z dezinformování. Jejich článek však není vymyšlený, jen používá příliš vyhrocený jazyk. Ani europoslancova obrana není přesná: nešlo pouze o procedurální hlasování.
Spor se týká hlasování Evropského parlamentu o dočasné výjimce z pravidel ePrivacy, které se běžně přezdívá Chat Control 1.0. Ta umožňuje poskytovatelům komunikačních služeb dobrovolně vyhledávat a oznamovat materiály související se sexuálním zneužíváním dětí. Nejde o trvalý návrh známý jako Chat Control 2.0, jenž počítá s podstatně širšími a povinnými opatřeními. Právě toto rozlišení se však v mediální a politické debatě často ztrácí.
Novinky napsaly, že europoslanci slibovali konec „šmírování“, ale následně kontroverzní normě znovu otevřeli cestu. Připomněly, že Parlament pokračování výjimky na konci března odmítl, Rada EU však návrh poslala zpět do druhého čtení. V červenci pak europoslanci nejprve schválili zrychlené projednání a následně rozhodovali také o samotné podobě parlamentní pozice. Z tohoto hlediska mají Novinky pravdu: nezůstalo jen u nevýznamného organizačního hlasování.
Zdechovský tedy zachází příliš daleko, když tvrdí, že se žádný návrh Chat Control neprojednával a že šlo „pouze o procesní rozhodnutí“. To platí pro úterní zařazení věci do zrychleného režimu, nikoli pro čtvrteční hlasování. Parlament tehdy hlasoval o zamítnutí postoje Rady a přijal konkrétní pozměňovací návrhy. Výsledný text nyní míří zpět členským státům, které jej mohou přijmout, odmítnout nebo zahájit s Parlamentem dohodovací řízení. Nejde tedy o definitivně schválený a účinný zákon, ale rozhodně ani o pouhou proceduru.
Na druhé straně má Zdechovský pravdu, když odmítá tvrzení, že europoslanci schválili povinné plošné skenování veškeré soukromé komunikace. Projednávaná výjimka umožňuje dobrovolnou detekci ze strany poskytovatelů, nikoli státem přikázanou kontrolu všech zpráv. Parlament navíc přijal úpravu, podle níž se opatření nemá vztahovat na komunikaci chráněnou koncovým šifrováním. Titulky Novinek o „schválení šmírování lidí“ jsou proto hodnotící a podstatně ostřejší než neutrální popis skutečného obsahu návrhu.
Sporné je také označení hlasování za „přehlídku veletočů“. Hlasovat pro projednání návrhu, následně pro zamítnutí verze Rady a nakonec pro její omezenou podobu nemusí automaticky znamenat trojí změnu názoru. Europoslanec může chtít návrh projednat, odmítat jeho širší variantu a současně podpořit variantu se silnější ochranou šifrované komunikace. Novinky jednotlivá hlasování popsaly, ale jejich interpretace jako série názorových obratů je už novinářským hodnocením, nikoli nesporným faktem.
Stejně tak Zdechovský oprávněně upozorňuje, že červencové rozhodování nezrušilo stanovisko Evropského parlamentu z roku 2023 k trvalému nařízení. Tehdejší pozice se týkala budoucího permanentního systému, zatímco nynější hlasování řešilo obnovení časově omezené výjimky z pravidel ochrany elektronické komunikace. Pojem Chat Control se používá pro oba legislativní procesy, což umožňuje politikům i médiím různá hlasování snadno směšovat.
Verdikt je proto přibližně půl na půl. Novinky správně uvedly, že europoslanci otevřeli cestu k obnovení Chat Control 1.0 a následně hlasovali i o jeho věcné podobě. Jejich titulky a výrazy jako „šmírování“ či „veletoče“ jsou však zjednodušující a místy přehnané. Zdechovský zase správně zdůrazňuje, že nešlo o povinnou kontrolu všech soukromých zpráv ani o schválení Chat Control 2.0. Jeho tvrzení, že se žádný návrh neprojednával a vše bylo pouze procesní, je ale samo zavádějící. Za jednoznačnou dezinformaci proto nelze označit ani článek Novinek, ani celou Zdechovského reakci. Obě strany si z komplikovaného legislativního procesu vybraly především tu část, která podporuje jejich vlastní výklad.