Českým Facebookem se od srpna 2026 šíří téměř totožné příspěvky s titulkem „V Norsku musí odstranit 150 větrných turbín, způsobovaly deformity u novorozených sobů“. Jednu z kopií zveřejnila Renáta Peterčáková, další například stránka Cesta souznění nebo veřejná skupina Břeclaváci | bez cenzury. Stejný text převzaly také weby CZ24.NEWS, Quantam.sk a další stránky. Dohledatelným zdrojem české verze je článek webu Necenzurovaná pravda; kopie zachovávají dokonce i autorčino tvrzení v první osobě, že před větrnými turbínami „již pět let“ varuje. Titulek mluví o 150 zařízeních, samotný text o 151. Skutečný počet turbín v obou dotčených parcích je 151.
Příspěvek spojuje tři různé věci: skutečný spor sámských pastevců s provozovateli větrných elektráren, ničím nedoložené deformace sobů a starou portugalskou závěrečnou práci o koních. Výsledkem je příběh, který neodpovídá ani rozsudku, ani pozdějšímu vývoji kauzy.
Soud řešil práva Sámů, nikoli deformace sobů
Pravdivé jádro příspěvku existuje. Norský nejvyšší soud v říjnu 2021 rozhodl v kauze větrných parků Storheia a Roan na poloostrově Fosen. V rozsudku HR-2021-1975-S jednomyslně dospěl k závěru, že licence a rozhodnutí o vyvlastnění jsou neplatné, protože projekt zasáhl do práva sámských pastevců užívat vlastní kulturu podle článku 27 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech.
Soud posuzoval především ztrátu zimních pastvin a ohrožení tradičního chovu sobů, který je podstatnou součástí sámské kultury. Nezkoumal vrozené vady sobů a žádné deformace mláďat v rozhodnutí nezmiňuje. Příspěvek pro ně nepředkládá veterinární zprávu, výzkum ani jiný ověřitelný doklad.
Dokonce ani německý článek Agrarheute z 18. října 2021, na který se řetězový text odvolává, o deformacích nepíše. Uvádí pouze, že turbíny soby ruší a že Sámové požadují odstranění 151 zařízení. Tehdejší odhad autora, že by jejich požadavek mohl uspět, se v českých kopiích změnil v údajné rozhodnutí soudu.
Demontáž soud nenařídil a turbíny zůstaly
Norský soud neuložil provozovatelům, aby 151 turbín odstranili. Agentura Reuters krátce po rozsudku výslovně uvedla, že soud neurčil, co se má s turbínami a vybudovanými cestami stát. Demontáž požadovali pastevci; vláda ji tehdy označila pouze za jednu z možných variant.
Řetězový příspěvek si v tomto bodě odporuje i sám. Nejprve tvrdí, že odstranění nařídil Nejvyšší soud, o několik odstavců dál však správněji píše, že demontáž teprve požadují původní obyvatelé a že jejich požadavek „pravděpodobně uspěje“.
Neuspěl. Jižní skupina pastevců uzavřela s provozovatelem dohodu v prosinci 2023 a severní skupina v březnu 2024. Součástí urovnání jsou dodatečné zimní pastviny, finanční příspěvky a právo pastevců vetovat prodloužení provozu po skončení nynějších licencí. Obě skupiny současně souhlasily, že větrné parky mohou po dobu platnosti licencí pokračovat v provozu. Informaci shrnula také agentura Reuters: všech 151 turbín zůstává stát.
Portugalská práce o hříbatech příčinu neprokázala
Jako domnělý důkaz zdravotních následků příspěvek připojuje případ z portugalského hřebčína. Odkazuje na závěrečnou práci z roku 2012 nazvanou Acquired flexural deformation of the distal interphalangeal joint in foals. Autorka sledovala jeden chov a jedenáct postižených koní. Už název práce je podstatný: zabývala se získanou flexní deformitou, nikoli vrozenými vadami novorozených zvířat.
Práce popsala časovou souvislost mezi výstavbou větrných turbín a výskytem potíží a vyslovila hypotézu o možném vlivu nízkofrekvenčního hluku nebo vibrací. Kauzální vztah však neprokázala. Autorka v závěru výslovně napsala, že odpovědnost turbín nelze definitivně určit a že k ověření by byl zapotřebí kontrolovaný experiment mimo možnosti práce. Na jiném místě dodává, že z naměřených frekvencí nebylo možné vědecky spolehlivě odvodit vztah k popsaným buněčným změnám. Tvrzení řetězového příspěvku, že tato práce škodlivost větrných turbín „jasně potvrdila“, tedy obrací její závěr naruby.
Tvrzení o „potvrzené škodlivosti infrazvuku“ je přehnané
Stejně kategoricky příspěvek tvrdí, že u lidí byly potvrzeny škodlivé účinky infrazvuku z větrných turbín. Dostupné poznatky tak jednoznačný závěr nepodporují. V dvojitě zaslepené randomizované studii z roku 2023 strávilo 37 lidí citlivých na hluk celkem 72 hodin při simulovaném infrazvuku větrné turbíny. Výzkumníci nezjistili zhoršení spánku, subjektivních potíží, výkonu ani sledovaných kardiovaskulárních a psychologických ukazatelů oproti falešné expozici.
To neznamená, že větrné parky nemají žádné dopady. Jejich umístění může ovlivnit krajinu, ptáky, netopýry, místní obyvatele i využití půdy a hluk může vyvolávat obtěžování či poruchy spánku. Tyto vlivy je nutné hodnotit podle konkrétního projektu. Přehled britské UK Health Security Agency zároveň upozorňuje, že studie se nejčastěji týkají obtěžování a spánku a pro jiné zdravotní následky zůstávají důkazy omezené. Z toho ale nelze vyrobit důkaz, že infrazvuk způsobuje deformace zvířat.
Verdikt
Tvrzení je nepravdivé. Norský nejvyšší soud skutečně označil povolení dvou větrných parků se 151 turbínami za neplatná, protože porušovala kulturní práva sámských pastevců a zasahovala do jejich zimních pastvin. Nerozhodoval však o deformovaných sobech a demolici turbín nenařídil. Po dohodách z let 2023 a 2024 zůstávají elektrárny v provozu. Případ portugalských hříbat je malá nekontrolovaná závěrečná práce, která sama příčinnou souvislost s turbínami nepotvrdila. Řetězový text tak používá skutečný lidskoprávní spor jako kulisu pro smyšlené zdravotní tvrzení.
