Velmi častým „argumentem“ používaným lidmi, podle nichž je riziko se nechat očkovat proti onemocnění COVID-19, je, že se má jednat o „genovou terapii“. Genová terapie je ve skutečnosti však něco úplně jiného.
Genová terapie je léčebný postup, při němž je do genomu pacienta vložena sekvence DNA, přičemž tato sekvence kóduje nějaký chybějící nebo nefungující protein. Během posledních let dochází k prudkému rozvoji molekulární biologie. Na přečtení lidského genomu navazují pokroky v proteomice a farmakogenomice. Nové znalosti nám umožňují nejen zlepšovat stávající léčebné postupy, ale dávají i naději do budoucna, kdy snad budeme schopni léčit přímo příčinu dědičných onemocnění. Genová terapie bude v budoucnosti možná léčit i většinu nádorových onemocnění. Genová terapie znamená vpravení genetické informace do buněk za účelem léčebného účinku. Ačkoliv u některých pacientů byla již genová terapie úspěšně použita (jako první se pomocí genové terapie léčily určité typy těžkých imunodeficitů), stále se jedná spíše o experimentální terapii, která s sebou může nést řadu vedlejších efektů.
Takový proces se při podání mRNA vakcín samozřejmě neděje. Spike protein není součástí našeho genomu a jeho nesprávné fungování není důsledkem žádného onemocnění. Neexistuje žádný přesvědčivý důkaz, který by nasvědčoval tomu, že se mRNA z vakcín dokáže zabudovat do naší DNA. MRNA není s DNA přirozeně v kontaktu a pokud by docházelo k integraci, je třeba vysvětlit, proč k integraci nedochází při stovkách tisíc přirozených molekulách mRNA, které se v buňkách nachází.
„Ten malý informační řetízek RNA, který nese zprávu pro syntézu výběžkového proteinu S koronaviru SARS-CoV-2, se vůbec nedostává do kontaktu s genetický materiálem v lidských buňkách – tedy s jádrem. Mine jádro a směřuje rovnou do té továrny na bílkoviny, kde se se vlastně teprve vyrobí ta konečná podoba vakcíny,“ upozorňuje ředitel Biologického centra Akademie věd, virolog Libor Grubhoffer.