Na spekulování o volebním podvodu v amerických volbách je nejzábavnější chybějící logické myšlení.
Zkusme si cvičně připustit, že se v korespondenční volbě opravdu dá nějak masivně podvádět. Sice nikdo nebyl schopen dosud ukázat jak, ani teoreticky, ale to dejme bokem – prostě teď předpokládejme, že to nějak jde.
Pak ale může podvádět jak jedna strana, tak druhá. A protože rozložení lidstva na podvodníky a poctivce je vcelku plošné a nevybírá si, zda jste demokrat nebo republikán, platí, že podvádějí jak jedni, tak druzí, a protože je obou docela vyrovnaně, tak se to stejně ve výsledku nějak vzájemně vyruší.
Pokud ovšem nepřijmeme argument, který tam někde podprahově bublá a trumpovský narativ ho nenápadně živí, cítíme ale, jak je dokonale směšný: “Podvádějí jen demokraté, protože jsou to ZLÍ LIDÉ, zatímco republikáni nikdy nepodvádějí, protože jsou to HODNÍ LIDÉ”.
Námitka, že podvod se projevuje tím, že v korespondenční volbě převažují hlasy pro demokraty, zatímco v prezenční pro republikány, a že tedy zde je něco shnilého, neobstojí. Za prvé Trump sám vyzval svoje příznivce, ať nevolí korespondenčně, takže bereme že ho nemalá část poslechla, a za druhé i v korespondenční volbě byly hlasy jak pro jednu, tak pro druhou stranu poměrně vyrovnané. Překyvování výsledků postupně od Reps k Dems má totiž prozaickou příčinu: nejdéle trvá sčítání velkých okrsků, velkých měst, a rozložení voličstva mezi venkov a města (venkov primárně trumpovský-republikánský, města demokratická) je dobře známé. Ostatně totéž známe i u nás.
Že tato prostinká úvaha nedochází příznivcům Trumpa – včetně těch našich, kteří jsou taky přesvědčeni o podvodu – neznamená že jsou to hloupí a nechápali by to. Je to doklad rozdělení společnosti nikoli jen na dva světonázorové proudy, ale na “dobro a zlo”: my jsme elfové a vy jste Mordor, akorát že druhá strana si to myslí také, jen v opačném gardu. A tím pádem “podvádí přece vždy jenom ti druzí, ti zlí, to je přece jasné!”.
Tato krize demokracie bohužel nekončí s odchodem Trumpa.