O očkování se šíří plno různých mýtů. Uvádíme seznam těch nejrozšířenějších.
Mýtus: Imunitu je lepší získat proděláním nemoci
Projevy nemocí jsou nesrovnatelně nebezpečnější, než velmi vzácně se objevující vedlejší účinky očkování. Jako příklad si můžeme uvést srovnání projevů spalniček a vedlejších účinků očkování proti této nemoci (MMR vakcína).
Vedlejší účinky očkování:
- Ve více než 10 % případů se vyskytují mírné, místní reakce, jako je zarudnutí a bolest v místě vpichu, v 5-10 % případů se objevuje horečka a v 5 % případů se vyskytuje vyrážka
- Horečka s křečemi se vyskytuje u méně než 0,1 % případů
- U 1 z 30 000-40 000 očkování se objevuje snížený počet krevních destiček
- V 1 z 1 milionu případů se vyskytuje encefalomyelitida (zánět mozku a míchy)
- K závažným alergickým reakcím (anafylaxe) dochází u 3,5 z 10 milionů případů
Projevy spalniček:
- Ušní infekce se objevuje v 7-9 % případů
- Průjem postihne 6 % infikovaných osob
- U 1-6 % lidí se objeví zápal plic
- U 1 z 2000 případů se vyskytne encefalomyelitida (zánět mozku a míchy)
- Na každých 1000 infikovaných pak připadá až jedno úmrtí
Mýtus: Očkování způsobuje autismus
Strach z autismu po očkování se objevil v roce 1998, kdy Andrew Wakefield se svými kolegy publikoval studii v prestižním lékařském časopise The Lancet. Ta tvrdila, že existuje souvislost mezi MMR vakcínou (proti spalničkám, zarděnkám a příušnicím) a autismem u dětí.
Samotná studie měla hned několik problémů. Pracovala s velmi malým vzorkem (pouze 12 dětí), byla špatně navržená a závěry byly spekulativní povahy. Wakefield byl také v době, kdy pracoval na studii financován advokáty, kteří zastupovali rodiče v soudních sporech proti výrobcům vakcín. Nakonec byla studie stažena a Wakefieldovi byla odebrána lékařská licence.
Možná souvislost očkování a autismu byla dále pečlivě zkoumána nespočtem studií. Zkoumány byly nejen vakcíny, ale také samotné ingredience, které se do vakcín přidávají. Ani jedna ze studií však neobjevila vztah mezi očkováním a autismem.
Více o příběhu Andrewa Wakefielda naleznete v tomto příspěvku.
Mýtus: Hliník ve vakcínách je nebezpečný
Hliníkové soli se ve vakcínách používají k zesílení imunitní reakce těla. Díky tomu je k úspěšné imunizaci potřeba méně dávek vakcín.
Některé studie poukazují na spojitost mezi hliníkem a různými zdravotními problémy. Obavy ale nejsou na místě. Hliník se totiž stává nebezpečným pouze ve vysokých dávkách. Dávka ve vakcínách je však naprosto zanedbatelná. V prvních šesti měsících života kojenec dokonce přijme více hliníku přirozeně z mateřského mléka než ze všech vakcín, které jsou aplikovány ve stejném období.
Mýtus: Vakcíny obsahují životu nebezpečnou rtuť
Thimerosal (konzervační látka obsahující rtuť) žádná z vakcín zahrnutých v povinném očkování v ČR neobsahuje. Nalezneme jej pouze ve vakcíně proti chřipce.
Žádná z velké řady studií neobjevila spojitost mezi thimerosalem ve vakcínách a jakýmikoliv zdravotními problémy. Je také nutné zdůraznit, že thimerosal obsahuje etylrtuť, která je odlišná od methylrtuti, jenž způsobuje otravy.
Mýtus: Za snížení výskytu nemocí nevděčíme očkování
Vakcíny nepochybně nejsou jediný důvod, proč došlo ke snížení výskytu různých onemocnění, případně jejich úplné eliminaci. Za to vděčíme mimo jiné lepší hygieně, výživě a antibiotikům. Role očkování však není zanedbatelná.
Účinek očkování je možné demonstrovat na případech spalniček ve Spojených státech. V roce 1963 zde bylo proti nim zavedeno očkování. V té době počet případů za rok dosahoval 400 000. Zatímco hygienické návyky a podmínky se během následujícího desetiletí příliš nezměnily, po roce od zavedení očkování začalo spalniček výrazně ubývat. V roce 1970 bylo dokonce zaznamenáno zhruba pouhých 25 000 případů.
