Nechutný výrok Stanislava Grospiče versus fakta


Jak již náš web psal, 21. srpen byl uzákoněn jako významný dnem. Proti návrhu se postavili pouze komunisté. „Nejednalo se o okupaci,“ řekl ve vysílání Českého rozhlasu Plus ještě před hlasováním místopředseda KSČM Stanislav Grospič. Vstup vojsk tehdejší Varšavské smlouvy sice považuje za nešťastný, ale proto, že „vedení tehdejší KSČ v čele s Alexandrem Dubčekem danou situaci nezvládlo. A oběti? To byly vesměs oběti dopravních nehod. Myslím, že si zaslouží vyjádřit úctu, ale nebyly to oběti žádných aktivních ozbrojených bojů, to je třeba říci,“ dodal.

Proto přinášíme příběh opravdu jen několika „obětí dopravních nehod“:

Josef Žemlička, 16 let, zastřelen

Zraněn při střelbě okupačních vojáků na Jihlavské ulici v Brně, převezen sice do Úrazové nemocnice, ale zde zemřel. Pohřeb se konal 26. 8. 1968 v Omicích, účastnilo se přes tři tisíce lidí. Pamětníci na Josefa Žemličku vzpomínají jako na veselého chlapce, který nezkazil žádnou legraci, hrál na harmoniku, jezdil na kole a malém motocyklu, s kamarády hrával fotbal.

Štefan Zdechovan, 28 let, zastřelen

Narodil se 14. července 1940 v obci Látky. Po základní škole se vyučil strojním zámečníkem. V popisované době byl rozvedený a žil s družkou, s níž měl jedno dítě. Bydleli v Detve na adrese Sídliště T 20/5. Svou profesi vykonával v Podpolianských strojárňách. Když 21. srpna 1968 projížděla Detvou sovětská vojenská kolona, na ulicích se shromáždilo na pět set občanů, kteří vyjadřovali protest proti ozbrojenému vpádu skandováním hesel a házením různých předmětů na obrněnce intervenčních jednotek. Vojáci v 13.30 spustili do bezbranných občanů palbu. Projektily zasáhly Štefana Zdechovana do hrudi. Následkům zranění namístě podlehl. Již 21. srpna 1968 zahájil vyšetřovatel VB vyšetřování v trestní věci vraždy Štefana Zdechovana, Rudolfa Gavorníka a postřelených osob. Při vyšetřování se podařilo z náhodně pořízené fotodokumentace zjistit, že neznámý voják z auta GAZ označeného číslem 17–55 vystřelil na dav civilistů dávku ze samopalu. Kromě toho vystřelil z tanku s označením S-014 neznámý voják pistolí na občany stojící u silnice. Vyšetřovatel ale nebyl pochopitelně schopen prokázat, kteří konkrétní vojáci stříleli, takže trestní stíhání bylo přerušeno 21. 10. 1968.

Karel Parišek, 15 let, zemřel po střelbě na automobil, ve kterém jel

Teprve patnáctiletý učeň z Prahy se narodil 6. srpna 1953, bydlel na adrese Novodvorská 1174, Praha 4. Večer 24. srpna 1968 se vracel domů s kamarádem Karlem Němcem a využili nabídky svézt se dodávkovým automobilem Žuk. Chlapci nastoupili k řidiči Karlu Šárkovi a vydali se k domovu. Při jízdě po vltavském nábřeží po nich v 21.00 v prostoru Podolské vodárny zcela bez příčiny začali pálit z lehkého kulometu sovětští vojáci. Oba cestující byli smrtelně zraněni, Karel Parišek utrpěl průstřel hlavy. Přestože svou naprosto nesmyslnou palbou způsobili tragédii, spokojili se s odcizením osobních dokladů řidiče a dvěma umírajícím a jednomu vážně zraněnému přestali věnovat jakoukoliv pozornost.

Ladislav Martoník, 24 let, zastřelen

Narodil se 28. prosince 1944 v Košicích, kde bydlel na adrese Ondavská 2. Roku 1968 byl studentem vysoké školy. Ladislav Martoník se stal jedním z občanů, zasažených prvního dne invaze během střelby sovětských vojáků do civilistů v Košicích. Postřelili jej na Prešovské ulici. S vážnými zraněními byl transportován do nemocnice na Rastislavově ulici. Přes veškerou snahu lékařů 22. srpna 1968 svým zraněním podlehl.

Peter Lenger, 16 let, zastřelen

Učeň druhého ročníku chemické nástavbové školy Slovnaftu Bratislava se narodil 3. března 1952. S rodiči bydlel na adrese Bratislava, Jaskový rad 117. Dne 22. srpna 1968 mezi 12.00–13.00 hodin se stal obětí střelby sovětských vojáků do bratislavských občanů na Námestí SNP před vchodem do Pošty 1. Peter Legner podobně jako Jozef Szvityel utrpěl zezadu průstřely pravého předloktí, hrudníku a břišní krajiny s fatálním poškozením vnitřních orgánů, takže zemřel již při převozu do nemocnice.

Ondrej Oprendek, 32 let, zbit a zastřelen

Obyvatel Velemína (okres Litoměřice) se narodil 30. listopadu 1936. V noci z 11. na 12. září 1968 byl nedaleko svého bydliště surově zbit a potom postřelen opilými sovětskými vojáky pod velením nadporučíka Viktora Pavloviče Bulkanova (ročník 1929). Ondrej Oprendek na následky svých vážných zranění zemřel o dva dny později, 14. září 1968, v nemocnici. Podle zjištění lékařů byl z bezprostřední blízkosti zasažen celkem pěti projektily.

Leopold Verwalter, 58 let, přejet nákladním automobilem, který jel nepřiměřenou rychlostí

Vrátný Výzkumného ústavu krmivářského v Pohořelicích v okrese Břeclav se narodil 12. prosince 1909. Původně byl vyučeným holičem, rozvedený, s dvěma dětmi. Ve volném čase hrál dechovku s místním amatérským souborem. Dne 12. října 1968 byl v 17.15 nedaleko svého bydliště přejet sovětským nákladním automobilem. Jeho řidič jel přes náměstí v Pohořelicích naprosto nepřiměřenou rychlostí a srazil Leopolda Verwaltera, vracejícího se ze zaměstnání na kole. Podle vyšetřování sovětský řidič v důsledku vysoké rychlosti nezvládl v zatáčce vozidlo.

Dagmar Škvavová, 8 let, uhořela

Ani ne osmiletá dívka se narodila 20. září 1960 v Hradci Králové. V den invaze 21. srpna 1968 byla se svou babičkou Marií Vodákovou na prázdninách v Desné (město v okrese Jablonec nad Nisou). V odpoledních hodinách městem projížděla zásobovací kolona Sovětské armády, již tvořily zejména cisternové automobily s palivem. Při sjezdu z prudkého kopce jeden z řidičů situaci nezvládl a narazil do budovy jabloneckých skláren. Z havarované nádrže začal vytékat benzin, jehož páry za okamžik explodovaly. Při výbuchu zahynula Dagmar Škavová i se svou babičkou. Jejich těla byla prudkým žárem doslova sežehnuta.

Bohuslav Bouček, 58, infarkt po neposkytnutí včasné pomoci

Narodil se 7. září 1909, pracoval jako zámečník Československých státních drah v železničním depu ve Zdicích. S rodinou bydlel v rodinném domku v Libomyšli, okres Beroun. Dne 28. srpna 1968 večer si v práci stěžoval na nevolnost, takže jej na doporučení lékaře se srdeční slabostí odváželi do nemocnice v Hořovicích. Silnice do města však byla zablokovaná sovětskou vojenskou technikou, takže mohl být dopraven do nemocnice až s několikahodinovým zpožděním. V důsledku včasného neposkytnutí zdravotní péče v nemocnici Bohumil Bouček zemřel na kardiovaskulární příhodu.

Zdroj: Evangelický portál

 
Jan Cemper