V pátek 15. března 2019 došlo k teroristickému útoku na dvě mešity ve městě Christchurch na Novém Zélandu. Při útoku střelnými zbraněmi na muslimská centra Al Noor a Linwood v centrální části čtyřsettisícového města zemřelo nejméně 50 lidí. Těžce vyzbrojený střelec vstoupil do mešity Al Noor kolem 13.40 místního času. Svůj útok přenášel živě na sociální síť Facebook, odkud bylo 17minutové video následně provozovatelem staženo. V mešitě se v době útoků nacházelo 300 až 500 lidí, kteří se dostavili na páteční modlitbu. Přímo při útoku zemřelo 48 lidí. Z obětí na životech bylo 41 z Al Noor a 7 z Linwoodu, další člověk pak podlehl zraněním po převozu v nemocnici a další následně po několika hodinách hospitalizace v nemoci. Útočník Brenton Tarrant se hlásí k neonacistické ideologii.

Dezinformační a extremistická scéna nejprve útok schvalovala. Na sociální síti Facebook nebo v diskuzích na zpravodajských serverech se totiž objevily desítky komentářů, ve kterých pisatelé cynicky schvalují brutální vraždění neonacistického teroristy na Novém Zélandu. Česká policie, se v souvislosti s teroristickými útoky, nenávistnými komentáři zabývá.

Dezinformátoři a konspirátoři však následně přešli do protiútoku a nyní zpochybňují, že se nějaký takový útok vůbec stal. Respektive tvrdí, že byl veden pod falešnou vlajkou. Aeronet přinesl dva články (1, 2), ve kterých se snaží „dokázat“, že obětí útoku je mnohem méně. Pokud by náš web měl ověřovat každou hloupost, zabralo by to asi dny času a desítky stránek. O tom, jak jsou „články“ věrohodné však kromě samotné pověsti Aeronetu svědčí i to, že článek je jednoznačně předpojatý proti obětem útoku.

V článku se například píše. „V čase 11:07 dochází k blasfemii, protože v mužské modlitebně sedí na lavici žena s šátkem na hlavě s nějakým starším chlapcem, zřejmě její syn. Oba dva jsou mrtví, samozřejmě. Syn leží matce na nohou. Takový detail, jako že muslimské ženy do mužských modliteben nesmí, jaksi scénáristům vůbec nevadil a taková drobnost se v béčkovém filmu prostě stane,“ píše Aetonet. Toto tvrzení samozřejmě není pravda. Nejednalo se o žádnou mužskou modlitebnu, ale klasickou mešitu. Ve většině mešit mají ženy na modlitbu z praktických důvodů vyhrazenou svou místnost. Do mešit však mohou. Při modlitbě je údajně důležité soustředit se na ní a nerozptylovat se pohledy na druhé pohlaví. Médii je popisován útok takto: „Útočník přišel hlavním vchodem do modlitebny a začal bez varování střílet na shromážděné věřící. Pálil nejprve v mužské části svatostánku, později se přesunul do ženské.“  Ženská část je vyhrazena i dětem.

Druhý odporný článek zase jako „důkaz“ označuje muže v tyrkysové bundě a to, že nejprve seděl, pak ležel a pak vstal. Nicméně i média informují, že na místě bylo několik desítek zraněných. Vysvětlení se přitom nabízí, Islám mužům zakazuje vyjadřovat lítost plakáním. Proto si muž pravděpodobně na krátko lehl, aby zakryl své slzy. A tak by se dalo pokračovat. Například tím, že nejsou vidět průstřely do zad. Přitom na záběrech bylo vidět, jak většina lidí padá na břicho.

Konspirační teorie začala rozvíjet i známá dezinformátorka Eva Hrindová. „Když novináři dělají dobře svou práci, vypadá to takto. Útok na Novém Zélandu najednou vidíme v jiných souvislostech. Divoké spekulace o tom, že byl útok nahraný, dostávají jasné kontury,“ píše Hrindová. Sdílí přitom status novinářky Markéty Kutilové, která to, kdo spáchal útok nezpochybňuje. Píše jen, že útok zneužívá prezident Turecka Erdogan.


administrator

Jsem šéfredaktor projektu. Narodil jsem se a žiji v Kolíně. Ve svém mládí jsem se angažoval v radikálním levicovém hnutí, což považuji za velkou osobní chybu. Mnoho lidí proto nechápe, proč najednou ověřuji faktické informace. Má odpověď je "právě proto". Válka na Ukrajině a následná islamofobní vlna mi pomohla si uvědomit, že spousta věcí na internetu není pravda. Vím, jak se dezinformace šíří i kdo je vytváří. Znám cílovou skupinu, na kterou jsou dezinformace zaměřeny. Těmito lidmi neopovrhuji a ani si nemyslím, že jsou nesvéprávní jedinci, kterým musíme vše vysvětlovat. Na stranu druhou zásadně odmítám, aby lež byla nazývána jiným názorem.