Že hnutí Trikolora hájí zájmy Ruska, je snadno dokazatelné. Například i tak, že neustále šíří lži ruské propagandy. Předsedkyně Zuzana Majerová i její místopředseda Petr Štěpánek šíří text „Nekrm hydru“. V textu opakuje ruské dezinformace. „Vpádu ruských vojsk na Ukrajinu totiž předcházelo osm válečných let, kdy ukrajinská pravidelná i nepravidelná armáda vraždila na Donbase i jinde vlastní obyvatelstvo, vesměs Rusy nebo rusky mluvící Ukrajince, celkem těch zavražděných bylo 14 tisíc, že tomu předcházelo upálení desítek lidí v oděském domě odborů, že tomu předcházel Majdan, což ovšem nebylo nic jiného než krvavý státní převrat, který odstranil demokraticky zvoleného prezidenta a nastolil nový režim, to vše za neskrývané podpory a vydatné pomoci západních zemí a na prvním místě Spojených státu amerických. A takhle by se dalo pokračovat dál a dál,“ napsal v pamfletu Petr Štěpánek.
Jenže Štěpánek je prostě lhář. Věci se věnoval Deník.cz. „Například není vůbec pravdivé jeho tvrzení vyznívající tak, že ukrajinská pravidelná i nepravidelná armáda povraždila od roku 2014 na Ukrajině 14 tisíc vlastních obyvatel, vesměs – podle Štěpánka – Rusů nebo rusky mluvících Ukrajinců. Jak informovala britská veřejnoprávní stanice BBC, rovněž už 22. února letošního roku, bylo sice na východní Ukrajině mezi 14. dubnem 2014, kdy konflikt začal, a 21. únorem 2022 zabito 14 200 až 14 400 lidí, ovšem 4400 z nich představovali příslušníci ukrajinských sil a 6500 příslušníci ozbrojených skupin. Zabitých civilistů bylo nejméně 3 407.“ Nezemřelo tedy 14 tisíc civilistů, ale 3 407. 3 407 na obou stranách.
Mezi civilní oběti patří například všech 283 pasažérů a 15 členů posádky letu Malaysia Airlines 17, který byl sestřelen v ukrajinské Doněcké oblasti 17. července 2014 raketou ruské výroby vystřelenou z ruského protiletadlového systému BUK.
Tvrzení, že Ukrajina útočí na své vlastní území a pronásleduje své vlastní občany, jsou absurdní. Nejlepším příkladem je nechvalně proslulá ruská televizní reportáž, která na začátku konfliktu obvinila ukrajinské síly na východní Ukrajině z ukřižování malého chlapce. Ověřovatelé faktů rychle dokázali, že příběh byl zcela vymyšlený. Podobné příběhy nadále vznikají. Ve skutečnosti neexistují žádné důkazy o tom, že by rusky mluvící nebo etničtí ruští obyvatelé východní Ukrajiny čelili pronásledování, nemluvě o genocidě, ze strany ukrajinských orgánů. To potvrdily zprávy zveřejněné Radou Evropy, vysokým komisařem OSN pro lidská práva a OBSE. Konflikt na Východě Ukrajiny navíc od začátku byl konfliktem, ve kterém bylo přímo zainteresované Rusko. To podporovalo údajné separatisty (na západě vnímaní jako teroristé), nejen zbraněmi, ale v řadách separatistů sloužili i ruští vojáci.
Štěpánek argumentuje i Majdanem. I tomuto tvrzení se věnoval Deník.cz. „Tzv. Majdan či Euromajdan probíhal od listopadu 2013 do února 2014 a šlo o sérii masových demonstrací, protestujících proti tomu, že tehdejší ukrajinský prezident Viktor Janukovyč odmítl podepsat Ukrajinsko-evropskou asociační dohodu a druhá vláda premiéra Mykoly Azarova pozastavila přípravy k jejímu podpisu. Souhrnný název Majdan získaly tyto protesty podle kyjevského Náměstí nezávislosti, kterému se tak říká a kde probíhaly nejdůležitější demonstrace. Zatímco Štěpánek implikuje, že s krvavým násilím přišli demonstranti a Janukovyč jednal demokraticky, skutečnost byla přesně opačná. Janukovyč byl původně zvolen jako proevropský prezident a dohodu sám vyjednal, podpis odmítl až na základě intenzivního nátlaku Moskvy, o čemž tehdy informoval například Český rozhlas. A demonstrace probíhaly nenásilně až do chvíle, než proti nim bezpečnostní složky provedly dne 30. listopadu 2013 krvavý zásah – což zdokumentovala například BBC.“
Dezinterpretací je i Štěpánkovo tvrzení ohledně požáru v Oděse v roce 2014. Co se tam tedy stalo? Fotbaloví fanoušci týmů Čornomorec Oděsa a Metalist Charkov uskutečnili v odpoledních hodinách dne 2. května 2014 pochod na podporu jednotné Ukrajiny. Učinili tak několik hodin před zápasem obou týmů. K průvodu fotbalových fanoušků se postupně přidávali i obyčejní Ukrajinci za zpěvu národní hymny a skandování „Oděso, povstaň! V pochodu se nacházelo i několik desítek příslušníků tzv. „Sebeobrany z Maidanu“ vybavených štíty. Protestní shromáždění bylo v průběhu pochodu napadeno odpůrci euromajdanu (dle vyjádření místního zpravodajského serveru maskovanými muži vyzbrojenými neprůstřelnými vestami, helmami, střelnými zbraněmi, noži a klacky) a nové ukrajinské vlády, kteří se k útoku organizovali na sociální síti ve snaze zastavit protestní pochod podobně, jako se to proruským radikálům podařilo 27. dubna 2014 v Doněcku. Po napadení protestního shromáždění propukly boje mezi znesvářenými stranami. Dle výpovědí svědků použili proruští aktivisté k útoku tyče i střelné zbraně načež prozápadní aktivisté odpověděli vrháním kamení.
Policisté se v této fázi pokusili mezi znesvářenými tábory vytvořit štíty nepropustný kordón, který se ale povedlo aktivistům prorazit. Dle pozdějšího vyjádření policie měli být zastřeleni čtyři demonstranti (blíže nespecifikováno z kterého tábora) a více než 100 jich bylo zraněno. Kolem 17. hodiny proukrajinští demonstranti ukořistili hasičské auto a vjeli s ním do davu proruských demonstrantů, využili i vodního děla, aby rozptýlili bojovný dav. Fotbaloví fanoušci rozehnali své oponenty a bili ty, které chytili na útěku, zatímco několik proukrajinských členů sebeobrany se snažilo jim zabránit v lynčování proruských účastníků šarvátek. Do této doby bylo na místě 74 sanitek.
Zpráva o jednom úmrtí se rychle rozšířila pomocí sociálních sítí, včetně výzvy k útoku na stanový tábor proruských aktivistů. Proruští aktivisté, kteří před 2. květnem obsadili náměstí před Domem odborů, vytvořili před vchodem do budovy provizorní barikády, načež se museli stáhnout do vnitřku budovy. Promajdanští demonstranti zapálili opuštěný stanový tábor před budovou. Obě strany byly vyzbrojeny kameny, baseballovými pálkami i střelnými zbraněmi. Ke 4. květnu nebylo jasné, který z táborů jako první začal používat u budovy střelné zbraně a Molotovovy koktejly, které nakonec vedly k zapálení budovy. Očití svědci uváděli, že Molotovovy koktejly byly shazovány jak ze střechy budovy (tedy proruskými aktivisty), tak i vrhány promajdanskými aktivisty. Několik zápalných láhví vhozených proukrajinskými aktivisty z venku zapálilo vchod budovy a místnosti ve druhém a čtvrtém patře. Požár vypukl v 19:15 místního času a začal se rychle šířit po budově. V té době se v budově nacházel nezjištěný počet proruských aktivistů, kteří byli odříznuti od možnosti útěku. V ten den zemřelo při střetech a následném požáru celkem 48 lidí. Požár si vyžádal celkem 42 mrtvých; 32 těl bylo nalezených v samotné budově odborů a 10 v její bezprostřední blízkosti po skoku z budovy. Příčiny úmrtí byly u jednotlivých osob různé; od střelných zranění, pádu z okna či v důsledku smrti požárem.