Na sociálních sítích se šíří příspěvek, podle něhož „speciální vojenskou operaci na Ukrajině začala v květnu 2014 Ukrajinská armáda proti Ukrajincům ruské národnosti na Donbase“. Autor dále tvrdí, že „Rusko zahájilo svou speciální vojenskou operaci po 8 letech vraždění proruských obyvatel Donbasu“. Jde o typický příklad proruského narativu, který používá skutečné události roku 2014, ale zasazuje je do zavádějícího rámce. Zamlčuje ruskou anexi Krymu, roli ozbrojených proruských skupin i následnou podporu separatistů ze strany Moskvy.
Ukrajina v roce 2014 skutečně zahájila na východě země protiteroristickou operaci, známou jako ATO. Nebylo to ale „v květnu“ a nešlo o „speciální vojenskou operaci“ ve smyslu, v jakém tento pojem používá ruská propaganda pro invazi z února 2022. Ukrajinské úřady oznámily zahájení protiteroristické operace 14. dubna 2014 jako reakci na obsazování státních budov, policejních stanic a dalších objektů ozbrojenými proruskými skupinami na východě země. Ukrajina tedy nereagovala na etnický původ obyvatel Donbasu, ale na ozbrojené narušování své územní integrity.
Podstatný je sled událostí. Válka nezačala tím, že by se Kyjev rozhodl „napadnout ruskojazyčné obyvatele Donbasu“. Ještě před vypuknutím bojů na Donbasu Rusko vojensky obsadilo Krym a následně jej anektovalo. Valné shromáždění OSN v rezoluci 68/262 potvrdilo územní celistvost Ukrajiny a zdůraznilo, že krymské „referendum“ z 16. března 2014 nemá platnost a nemůže být základem pro změnu statusu Krymu. Teprve po této ruské operaci následovalo rozšiřování ozbrojeného separatismu na východě Ukrajiny.
Příspěvek také účelově vytváří dojem, že Donbas jako celek tvořili „Ukrajinci ruské národnosti“, proti nimž Kyjev vedl válku. To je zjednodušující a zavádějící. Donbas byl regionem s vysokým podílem ruskojazyčného obyvatelstva, ale ruskojazyčnost neznamená automatickou podporu Ruska, separatismu nebo ruské vojenské intervence. Proti ruské agresi bojovali a dodnes bojují i mnozí ruskojazyční Ukrajinci, včetně lidí pocházejících z východu a jihu Ukrajiny. Proruský narativ tímto trikem zaměňuje jazykovou či regionální identitu za politickou loajalitu k Moskvě.
Je pravda, že válka na Donbasu přinesla civilní oběti. To však neznamená, že lze mluvit o „osmi letech vraždění proruských obyvatel“ ukrajinskou armádou. Podle údajů OSN zahynuly v letech 2014–2021 tisíce civilistů, ale šlo o oběti ozbrojeného konfliktu na obou stranách linie dotyku, včetně obětí ostřelování, min a nevybuchlé munice. Tento tragický fakt nelze vydávat za důkaz plánovaného vyvražďování ruskojazyčných nebo proruských obyvatel. Právě takové zjednodušení je jádrem propagandistické manipulace.
Zamlčena je rovněž přímá či nepřímá ruská vojenská role na Donbasu. Parlamentní shromáždění OBSE už v roce 2015 vyzvalo Ruskou federaci, aby zastavila tok těžkých zbraní, munice, jednotek ruských ozbrojených sil a žoldnéřů přes ruskou hranici na východní Ukrajinu a aby ukončila vojenskou, finanční a logistickou podporu nelegálních ozbrojených skupin v Doněcké a Luhanské oblasti. To je zásadní rozdíl oproti obrazu, který šířený příspěvek nabízí: Rusko nebylo nezúčastněným ochráncem civilistů, ale aktérem konfliktu už od roku 2014.
Tvrzení, že „speciální vojenskou operaci“ začala Ukrajina a Rusko pouze po osmi letech reagovalo, je proto zavádějící až nepravdivé. Ukrajina v dubnu 2014 zahájila protiteroristickou operaci proti ozbrojeným skupinám působícím na jejím území. Konflikt na Donbasu se odehrával po ruské anexi Krymu a za významné ruské podpory separatistů. Civilní oběti války jsou tragickou realitou, nikoli však důkazem propagandistické teze, že Rusko v roce 2022 „muselo“ napadnout Ukrajinu kvůli údajnému osmiletému vyvražďování Donbasu.
