Například i spolek Manifest.cz Davida Tesaře šíří hoax, že pokud si zvolíme některého z kandidátů, kteří jsou nazýváni „demokratickými“ nebo „vládními“, vyhlásí mobilizaci. Grafika, které si všiml Václav Feigl, má znaky poplašné zprávy. Píše se v ní o tom, že pokud dojde ke zvolení těchto kandidátů, půjdeme na východní frontu do zákopů. Jako osoby, které údajně deklarovaly, že vyhlásí mobilizaci, je uváděna Danuše Nerudová a dále je uváděn Petr Pavel, Pavel Fisher a Marek Hilšer. Danuše Nerudová už pod příspěvkem jasně deklarovala, že to není pravda.
Především pak vyhlášení mobilizace je nakonec pravomocí prezidenta, ale nemůže ji vyhlásit jen tak. Mobilizace, a tedy povolání lidí, kteří mají brannou povinnost, v Česku může být zahájena za stavu ohrožení státu nebo při válečném stavu. Tyto stavy může vyhlásit pouze Parlament, a to v případě souhlasu nadpoloviční většiny všech poslanců (tedy alespoň 101) i všech senátorů (tedy 41). Nařízení mobilizace je svěřeno do působnosti prezidenta republiky jako vrchního velitele ozbrojených sil, ovšem až na návrh vlády. Je tedy zřejmé, že by případné mobilizaci muselo předcházet hlasování obou komor parlamentu a návrh vlády.
Země NATO, do kterých patří i Česká republika, jednoznačně deklarují, že se nechtějí přímo zapojovat do válečného konfliktu na Ukrajině a napadenou Ukrajinu podporují jiným způsobem: dodávkami zbraní, humanitární pomoci, finanční pomoci a výcvikem vojáků. Částečná nebo úplná mobilizace by tedy připadala v úvahu jen v případě, že by Rusko napadlo země NATO. I v tomto případě má však Česká republika v prvé řadě profesionální armádu a může se spoléhat na článek 5 smlouvy NATO o společné obraně v případě napadení jednoho ze států.