Na Facebooku se znovu šíří antisemitský a antiukrajinský příspěvek snažící se vyvázat odpovědnost Rusů za agrese proti cizím státům během existence SSSR. Podle příspěvku měl v SSSR „generální tajemník ÚV KSSS postavení cara, a tedy absolutní moc. Ale kromě posledního Gorbačova to nikdy nebyl Rus“. Text také tvrdí, že „o situaci v Československu v dubnu 1968 jednalo politbyro KS SSSR ve složení: 7 Ukrajinců (včetně L. I. Brežněva), 1 Bělorus, 1 Litevec, 1 Kyrgyz, 1 Kazach a 1 Rus. Když po vášnivé diskuzi došlo k hlasování o intervenci do ČSSR, tak intervence zvítězila v poměru 10:2 (Litevec se zdržel a Rus byl proti)!“

Jak ale zjistil fact-checkingový projekt Demagog.cz, ani jedno z tvrzení není pravdivé. „První sovětský vůdce Vladimir I. Lenin se narodil v ruském Simbirsku (dnešní Uljanovsk) a sám se za Rusa také označoval. Jeho etnický původ je nejasný – podle některých zdrojů měl mít jeho otec původ ruský a matka německý, švédský a ze strany svého otce i židovský. Spekuluje se zároveň i o tom, že přes otce mohl mít i kalmycké, čuvašské či případně jiné kořeny.

Josif Vissarionovič Džugašvili, známý jako Stalin, se narodil v gruzínském městě Gori gruzínským rodičům. Nikita Chruščov byl etnický Rus, který se narodil (str. 1) v obci Kalinovka v Kurské gubernii, která se dnes nachází poblíž ukrajinských hranic v Kurské oblasti v Rusku. V roce 1909 se přestěhoval do Doněcku (str. 1), který dnes leží na Ukrajině, toho času pod názvem Juzovka v Jekatěrinoslavské gubernii carského Ruska. Sám Chruščov o sobě mluvil jako o Rusovi (str. 114). Pro úplnost pak zmiňme i dva v Rusku narozené generální tajemníky ÚV KSSS, kteří v příspěvku nefigurují. Jurij Andropov se narodil ve vesnici Nagutskaja (dnes Soluno Dmitrijevskoje) do židovské rodiny. Původ rodičů Konstantina Černěnka je nicméně nejasný. Narodil se v dnes již neexistující vesnici Bolšaja Těs a podle oficiálních životopisů Černěnka byli jeho rodiče etničtí Rusové, archivní dokumenty i někteří historikové (str. 3) ale poukazují na možný ukrajinský původ Černěnkova otce,“ zjistil Demagog.cz.

Podle příspěvku údajně také nemohli za okupaci Československa v roce 1968 Rusové, ale Ukrajinci. Dwmagog.cz to však vyvrací. “Zaštiťuje se přitom knihou o Celní správě ČR, taková publikace ovšem neexistuje, resp. není dohledatelná v bibliografických databázích. Invazní vojska v srpnu 1968 navíc pochopitelně nepodléhala celní kontrole. Identický text se bez bližšího určení zdroje šíří po internetových diskusích již od r. 2018. Podobná tvrzení jsme již v minulosti několikrát ověřovali. Hlavní podíl na invazi vojsk Varšavské smlouvy se právě Ukrajině pokoušel připsat již v roce 2018 někdejší předseda KSČM Vojtěch Filip. Ten tehdy například uvedl, že v době, kdy se rozhodovalo o vpádu do ČSSR, byl v sovětském politbyru „jediný Rus, který hlasoval proti“ invazi. Zdůrazňoval také, že tehdejší vůdce SSSR Leonid Brežněv byl z Ukrajiny.”

A Demagog.cz dodává: “Tzv. Politické byro Ústředního výboru Komunistické strany Sovětského svazu, obecně nazývané jen politbyro, bylo vrcholným orgánem sovětské komunistické strany a díky její vedoucí roli ve státě také nejvyšším výkonným orgánem Sovětského svazu. Podle webu mapujícího obsazení vedoucích pozic v Sovětském svazu a Rusku mělo v roce 1968 politbyro 11 členů. Hlavní slovo při klíčovém jednání politbyra 17. srpna 1968 měl Leonid Brežněv, vedle něj pak bylo dalšími členy politbyra 5 rodilých Rusů (Gennadij Voronov, Andrej Kirilenko, Alexej Kosygin, Michail Suslov a Alexandr Šeljepin), 1 Bělorus (Kirill Mazurov), 1 Lotyš (Arvid Pelše) a 3 Ukrajinci (Nikolaj Podgornyj, Dmitrij Poljanskij a Petr Šelest),“ doplňuje Demagog.cz.


administrator

Jsem šéfredaktor projektu. Narodil jsem se a žiji v Kolíně. Ve svém mládí jsem se angažoval v radikálním levicovém hnutí, což považuji za velkou osobní chybu. Mnoho lidí proto nechápe, proč najednou ověřuji faktické informace. Má odpověď je "právě proto". Válka na Ukrajině a následná islamofobní vlna mi pomohla si uvědomit, že spousta věcí na internetu není pravda. Vím, jak se dezinformace šíří i kdo je vytváří. Znám cílovou skupinu, na kterou jsou dezinformace zaměřeny. Těmito lidmi neopovrhuji a ani si nemyslím, že jsou nesvéprávní jedinci, kterým musíme vše vysvětlovat. Na stranu druhou zásadně odmítám, aby lež byla nazývána jiným názorem.