Narativ o vyhozených Češích. Z jakého důvodu může pronajímatel zrušit nájem?

Sociální sítí Facebook se šíří příběh Dáši Kohoutové, ve kterém se píše: „Vracím se po odpolední z práce a co nevisí na dveřích? Mám týden na to, abych si našla jiné bydlení a se mnou dalších cca 120 lidí. Mezi nimi i staré paní, které zde bydlí několik let. Žádný úřad jim nedokáže pomoct, všude krčí rameny. Já jsem mladá, poradím si, ale co tihle staří lidé? Do prdele, Češi mají končit v podstatě na ulici, aby měli kde bydlet lidé jiné národnosti?“

Bohužel se nám nepodařilo zjistit, zda se jedná o pravdivý příběh, ale obecně v nájemném bydlení samozřejmě nic takového možné není. Dobře to vystihuje komentář Jitky Suché pod příspěvkem: „Když je někdo v nájmu, musí mít nájemní smlouvu. Tu přece nejde vypovědět cárem papíru plným pravopisných chyb, který někdo někam pověsí.“

Nájem jde vypovědět okamžitě nebo v krátké době opravdu jen pro hrubé porušení nájemní smlouvy. Jinak platí 3měsíční výpovědní lhůta počínaje první dnem měsíce následujícího. V běžné nájemním bytě by tedy bylo možné někomu vypovědět smlouvu k 30. červnu 2022. A ani to není jednoduché. Majitel k tomu musí mít k tomu vážný důvod a nahrazení jednoho nájemníka druhým mezi ně rozhodně nepatří:

“Pokud máte uzavřenou nájemní smlouvu na dobu neurčitou, může ji pronajímatel vypovědět z důvodu, že chce danou nemovitost nebo její část pro sebe z důvodu jeho rozvodu. Dále je zákonem uznaný důvod ten, že potřebuje byt pro své příbuzné. Mezi ty patří rodina v přímé linii. To znamená například dítě, vnuk a vnučka, otec a matka, prarodiče a podobně. Výpovědní doba u těchto důvodů činí 3 měsíce.”

Výjimkou jsou smlouvy na dobu určitou a bydlení v ubytovnách. Že se jedná o ubytovnu napovídá i text, kde se píše o „ubytovaných lidech“ nikoliv o nájemnících. V tomto ohledu se ovšem můžeme tázat, nakolik je zodpovědné dlouhodobě bydlet na ubytovně a spoléhat se, že majitel je nechá bydlet na místě nekonečně dlouho. Například Ministerstvo sociálních věcí hodnotí ubytovny jako substandardní bydlení a píše: „Ubytovnu není možné považovat za vhodnou formu bydlení. Pobyt v ubytovnách je chápán pouze jako forma přechodného bydlení.“

Příhody o tom, že někdo vyhodil Čechy z bydlení a nahrazuje je Ukrajinci, se množí. Například ovšem příběh z Bezdědovic ukazuje, že mnohdy jsou vymyšlené nebo překroucené.