Na sociálních sítích se šíří příspěvek Richarda Štěpána, který v souvislosti se Sudetoněmeckým landsmanšaftem píše: „Kdo byli rodiče Berndta Posselta? Kdo zakládal Sudetoněmecký landsmanšaft? Oboje má společného jmenovatele – NACISTÉ. Nedopusťme druhý Mnichov!“ Text zároveň zve na demonstraci v Brně 24. května. Richard Štěpán je veřejně spojován s komunistickým prostředím; Investigace.cz a Seznam Zprávy ho popsaly jako člena KSČM, který se v roce 2024 účastnil Světového festivalu mládeže v ruském Soči, hrazeného ruským státem, a HlídacíPes.org jej označil za člena komunistů v Jihočeském kraji.
Tvrzení je ale zavádějící. Opírá se o emocionální zkratku, nikoli o doložení toho, že dnešní Sudetoněmecký landsmanšaft je nacistickou organizací nebo že Bernd Posselt prosazuje nacistické postoje. Historie sudetoněmeckého hnutí je nepochybně zatížená německým nacionalismem, revizionismem i skutečnou nacistickou minulostí části jeho osobností. To je legitimní téma pro kritickou historickou debatu. Jenže příspěvek nedokládá konkrétní současné nacistické postoje landsmanšaftu ani Posselta. Místo toho pracuje s vinou z původu: když nestačí důkaz o dnešním nacismu, použije se rodina, zakladatelé nebo historické asociace.
Sudetoněmecký landsmanšaft vznikl jako poválečná organizace sudetských Němců vysídlených z Československa. Historisches Lexikon Bayerns uvádí, že jako celoněmecká organizace byl založen 25. ledna 1950 v Detmoldu. Prvním zemským představitelem se stal Rudolf Lodgman von Auen a jeho zástupci byli Ernst Leibl za SPD a Ernst Leukert za CSU. U části raných představitelů skutečně najdeme problematickou minulost nebo vazby na německý nacionalismus. To však samo o sobě neznamená, že současná organizace je nacistická, stejně jako to automaticky nedokazuje nacistické postoje jejích dnešních představitelů.
Příspěvek zmiňuje také rodiče Bernda Posselta. Sám Posselt se narodil v roce 1956, tedy jedenáct let po skončení druhé světové války. Dostupné zdroje uvádějí, že pochází ze sudetoněmecko-štýrské rodiny; jeho otec byl spojen s Jabloncem nad Nisou a matka pocházela ze Štýrska. Samotný původ nebo rodinná historie však nejsou důkazem politických postojů člověka narozeného po válce. Tvrzení „kdo byli rodiče“ tak v daném kontextu neslouží k věcné argumentaci, ale k podsunutí viny dědičností.
Proti jednoduché nálepce „nacisté“ navíc stojí veřejné výroky samotného Posselta. Česká televize i další média připomínají, že Posselt se opakovaně omluvil za podíl sudetských Němců na vzestupu nacismu. V roce 2023 na sudetoněmeckém sjezdu v Řezně mluvil o podílu sudetských Němců na nacismu a omluvil se za něj. ČT zároveň připomíná, že Posselt nacismus označil za jeden z nejmonstróznějších zločinů 20. století a připustil účast sudetských Němců na hanebných činech nacistického režimu.
Důležité je i to, že landsmanšaft v posledních letech prošel změnou. Hospodářské noviny už v roce 2015 informovaly, že sudetští Němci vypustili ze stanov snahu o vrácení majetku. Podle ČT se po vyřazení majetkových nároků ze stanov začaly sudetoněmeckých sjezdů účastnit i některé české vládní osobnosti a akce se nesly ve smířlivějším duchu; v roce 2022 na sjezdu poprvé zazněla česká hymna. Ministerstvo zahraničí v roce 2023 odkazovalo na platné znění stanov Sudetoněmeckého sdružení z roku 2021, dostupné na webu sudetoněmecké organizace.
To samozřejmě neznamená, že landsmanšaft nelze kritizovat. Lze kritizovat jeho starší revizionistickou rétoriku, vztah k Benešovým dekretům, dlouhodobé spory o odsun nebo politické využívání sudetoněmecké otázky na české i německé straně. Seriózní kritika ale musí vycházet z konkrétních dokumentů, výroků a činů. Označit celou organizaci nebo jejího současného představitele za „nacisty“ jen přes otázku na rodiče a zakladatele je rétorický trik, nikoli důkaz.
Manipulace spočívá i ve spojení s heslem „druhý Mnichov“. Mnichovská dohoda z roku 1938 byla mezinárodní dohoda, která vedla k odstoupení československého pohraničí nacistickému Německu. Současný sjezd nebo demonstrace kolem Sudetoněmeckého landsmanšaftu nejsou ničím podobným: nejde o rozhodování velmocí o českém území, nejde o anexi a nejde o právní mechanismus, kterým by Česko přicházelo o suverenitu. Přirovnání k Mnichovu má vyvolat strach a mobilizovat emoce, ne vysvětlit realitu.
V tomto případě tedy nejde o přesný historický rozbor, ale o směs nálepkování, viny z původu a politické mobilizace. Historická odpovědnost části sudetských Němců za podporu nacismu je doložené a závažné téma. Stejně tak je legitimní mluvit o poválečných sporech, odsunu a Benešových dekretech. Ale tvrzení, že společným jmenovatelem Posseltových rodičů a zakladatelů landsmanšaftu jsou „nacisté“, je zkratka, která nahrazuje argumentaci nálepkou.
Verdikt: Zavádějící manipulace. Příspěvek vychází z reálně citlivé historické látky, ale pracuje s ní nepoctivě. Místo doložení současných postojů Sudetoněmeckého landsmanšaftu používá rodinné a historické asociace, přičemž ignoruje Posseltovy opakované omluvy za podíl sudetských Němců na nacismu i změny stanov landsmanšaftu. Kritizovat landsmanšaft lze. Označovat ho zkratkou za nacistický a strašit „druhým Mnichovem“ je však propaganda, nikoli věcná historická argumentace.
