MÝTUS: Záhada Bermudského trojúhelníku

Jako Bermudský trojúhelník anebo také Ďáblův trojúhelník je označována oblast ležící mezi Miami na Floridě (případně jižním cípem Floridy), Portorikem (město San Juan) a Bermudami na pomezí Mexického zálivu a západního Atlantiku. Zahrnuje tak i část Sargasového moře a protéká jím Golfský proud (resp. systém Golfského proudu). Někteří autoři však trojúhelník protahují dál směrem do Mexického zálivu, Karibského moře nebo dokonce až k Azorám, čímž vzniká méně známý bermudský čtyřúhelník (kosočtverec).

Oblast bermudského trojúhelníku má (především mezi příznivci záhad a nevysvětlitelných jevů) pověst oblasti s údajně výrazně zvýšeným výskytem „záhadného“ mizení lodí a letadel nebo případy lodí nalezených bez posádky bez logického důvodu pro opuštění plavidla. Oficiální zdroje (státní orgány, vědecké instituce, pojišťovny) však nic takového nepotvrzují, neexistují ani oficiální statistiky, které by potvrzovaly zvýšený výskyt nehod neobvyklých nebo nevysvětlených.

Slovenský Invivomagazín, v roce 2015 přinesl 10 faktů, tykajících se tohoto fenoménu

  1. Je to poměrně nová záhada

Území bermudského trojúhelníku bylo kvůli svým zrádným vodám obávané staletí, ale před rokem 1950 nikdo netvrdil, že by se tu dělo něco záhadné či paranormální. S „trojúhelníkovou“ záhadou vyrukoval jako první Američan EVW Jones v sedmnácti stránkové knížce Bermuda Triangle a oživil ji o čtrnáct let později jiný Američan Vincent Gaddis článkem v duchařském magazínu Argosy. Do širokého povědomí se tento moderní mýtus dostal až díky knize The Bermuda Triangle (1974) spisovatele Charlese Berlitze, ze kterého do velké míry čerpala většina nadšenců záhad věnujících se Bermudský trojúhelník.

2. Území je podrobně zkoumáno

Tvar mořského dna je dobře známý, stejně jako jeho geologické podloží do hloubky několika kilometrů. Geologové zde provedli velké množství vrtů i gravimetrických (měření rozdílů v tíze), seismických a magnetometrických výzkumů. Výsledek? Nenarazili na nic zvláštního či mimořádného

3. Množství přisuzovaných případů se neodehrálo v bermudském trojúhelníku

„Záhadologická“ literatura uvádí podrobněji ani ne 60 záhadných událostí, ze kterých se ale pouze 37 skutečně odehrálo v bermudském trojúhelníku. Například poslední záznam lodního deníku „lodi duchů“ Mary Celeste udává polohu 160 km západně od Azor. Další klasické případy, které se v tomto místě nikdy nestaly: zmizení lodí Bella (1854) a Freya (1902) a letadel York (1953) a Globemaster (1950).

4. Lodě ani letadla se oblasti nevyhýbají

A nikdy tak ani nedělo. Oblast bermudského trojúhelníku se vyznačuje jednou z nejhustších dopravních sítí na světě.

5. Nedochází zde k nadměrnému množství katastrof ani zmizení

S ohledem na hustotu lodní provozu zde proti okolí dochází k nižšímu počtu nehod (potopení, zmizení …). Kdyby zde lodě skutečně čelily většímu riziku potopení či zmizení, lodní pojišťovací společnosti by reagovaly zvýšením pojistného.

6. Velká většina „záhadných“ událostí se odehrála zcela jinak, než popisuje „záhadologická literatura“ nebo vůbec

Přesnost tvrzení „záhadologů“ lze ověřit například tak, že jejich porovnáme s výpisy Lloydova registru, což je sborník největší lodní pojišťovací společnosti, nebo se záznamy Pobřežní ochrany USA. Ze srovnání vyplývá následující:

Mnohé události se nikdy nestaly: píše se o lodích a letadlech, které nikdy neexistovaly nebo existovaly, ale nikdy se záhadně nepotopily ani nezmizely. Vymyšlené příběhy však jeden autor nekriticky přebírá od druhého. Například desetiminutové zmizení letadla společnosti National Airlines (přisouzeno roku 1970), jehož chronometry se zpozdily oproti letištním hodinám přesně o deset minut, a které nakonec přistálo na miamském letišti. Záznamy letiště žádnou podobnou událost nezmiňují, případ poprvé zveřejnil anonym v okultním časopise Pursuit v roce 1970. Další „klasické“ záhady, které jsou fiktivní: zmizení lodí Ellen Austin (1881), Stavanger (1931), Elisabeth (1971) či letadla Piper Apache (1962).

„Záhadně“ ztracení se našli: jachta Jilly Bean (1970). Podle Berlitze v trojúhelníku záhadně zmizel např. námořník Bill Veriby, jehož tato historka dost pobavila.

Důležitá fakta jsou zamlčována:
– mnohé lodě, které údajně náhle zmizely a neměly čas odeslat volání o pomoc, podle záznamů před potopením hlásily závažné problémy nebo akutní nebezpečí, např. loď Cotopaxi (1925).
–  o jiných, které byly nalezeny bez posádky, záznamy uvádějí, že kvůli různým problém, např. s ovládáním lodi byla posádka evakuována jiným plavidlem, např. lodě John and Mary (1931) a La Dahome (1933)
– nestaly se v dobrém počasí: při mnoha „záhadných zmizení“ se tvrdí, že k událostem došlo za dobrého počasí nebo se počasí neuvádí, ve skutečnosti k nim často došlo během bouřek a uragánů , např. zmizení lodí Atalanta (1880), Raifuku Maru (1925), Cotopaxi (1925), Cyclops (1918, vrak této „záhadně zmizelé lodě“ se podařilo objevit), Suduffco (1926), Gloria colitis (1940), Witchcraft (1967); jachet Driftwood s žokejem El Snider (1948, plavidlo se našlo, posádka byla zřejmě „spláchnuta“), Connemara IV (1955), jachta Revonoc (1958) a Sandra (1950); letadlo York (1953)
– šlo o plavidla ve velmi špatném stavu: tanker Southern Districts (1954), Marine Sulphur Queen (1963, potopena za silné bouře, což se také opomíjí), Sno Boy (1963, loď byla navíc přetížena)

7. Málo nových případů

Od konce sedmdesátých let sbírku záhad bermudského trojúhelníku obohatilo jen pramálo nových. Stává se sice, že loď zmizí, aniž vysílala SOS, ale zachrání se posádka nebo její část. Nebo se z nouzového volání daří ozřejmit příčinu katastrofy.

8. Náhlá zmizení nejsou nutně záhadná

Některé případy mohou být dílem pojišťovacích podvodů, kdy bylo plavidlo úmyslně potopené či vyřazené, nebo zcela přirozených neštěstí. V lednu roku 1976 náhle zmizela nákladní loď Berge Istra dlouhá 314 metrů a plovoucí z Brazílie do Japonska. Svého času to bylo jedno z nejmodernějších plavidel své doby, přesto po sobě nezanechala trosky, nepodařilo se zachytit ani SOS posádky. Po 18 dnech se podařilo objevit dvojici trosečníků, kteří vysvětlili, co se stalo. Loď se roztrhla kvůli výbuchu strojovny a potopila se tak rychle, že nestačila vyslat volání o pomoc. Kdyby se událost udála v bermudském trojúhelníku a neměli bychom k dispozici zachráněné námořníky, případ by se jistě stal klasickou „nevysvětlitelnou záhadou“.

9. Trosky nejsou podmínkou

Dojem záhadnosti záhadologická literatura ráda zvyšuje zdůrazněním, že po zmizelé lodi či letadle nebyly nalezeny žádné trosky. Nepočítaje fiktivní příběhy, z necelé padesátky „klasických“ případů se trosky podařilo objevit v jedenácti případech. Rovněž je třeba zdůraznit, že šance najít trosky po lodi či letadle v bouřlivém moři a často více než 24 hodin po katastrofě je prakticky nulová. Hledání vraků pro změnu stěžují četné propasti dna, kterými se během bouřek běsnil silné mořské proudy. Ba co víc, prakticky celý floridský šelf se vyznačuje prouděním vody směrem do otevřeného oceánu.

10. Dezinterpretace zcela běžných přírodních úkazů

Které navíc (s jednou výjimkou) nejsou vázány na Bermudský trojúhelník. Přestože jsou poměrně vzácné a zdánlivě exotické, nejsou ničím záhadné. Problém nastává, když bývají zveličovány a opředené výmysly.

– turbulence za jasného počasí (clear-air turbulence): dokáže rozlomit letadlo napůl nebo jej srazit do oceánu
– modré díry: ve skutečnosti jsou to zatopené krasové útvary, které vznikly během poklesu mořské hladiny, která provázela ledové doby
– podmořská biminská stěna: údajně mořem zaplaven výtvor neznámé staré civilizace (často se zmiňují původní obyvatelé Atlantidy), podle odebraných vzorků a vrtů jde o přírodní útvar, který vznikl v důsledku tendence vápenců rozpadat se na pravidelné bloky
– vodní tornáda: tornádo na moři, vzácný, ale zcela přirozený jev
– různé světelné jevy: například exoticky působící elektrické výboje v atmosféře, někdy podobné plamenem (Eliášův oheň), světélkování (luminiscence a fluorescence) planktonu, které kvůli vlnám a povaze proudů vytvářejí ostře ohraničené útvary
– elektrické jevy: například ojediněle, ale přirozeně vznikající bludné povrchové proudy a zkraty v elektrických obvodech zapříčiněno rychlým ochlazením vzduchu a kondenzací vodních par, v některých případech takové jevy vyvolaly dojem, že byl elektrický proud z plavidla „záhadně vysátý“, vzniká „tančení“ střelky elektromagnetického kompasu a jiné jevy
– magnetické anomálie dna: jsou reálné ale mimořádně slabé, nejde o nic jiného než o opačnou orientaci magnetických minerálů dna, které utuhli v době, kdy se severní magnetický pól nacházel v blízkosti jižního zeměpisného pólu (Země se čas od času „přepóluje“, je to ale normální úkaz); pásy s „opačnou“ orientací magnetických minerálů střídají pásy s jejich normální orientací na dně ve všech oceánech
– bílá voda (whitings) – jev typický pro Bermudský trojúhelník ale dobře prozkoumán (ačkoli záhadologové rádi tvrdí opak); kvůli teplotě vod krystalizují jehličky aragonitu, který vodu zbarvuje do bíla, v chladnějších vodách se však rozpouštějí.

Zdroje:

Berlitz, Ch.: The Bermuda Triangle. 1974

Kusche, L.: The Bermuda Triangle Mystery – Solved. 1975

Kukal, Z.: Záhada bermudského trojuhelníku – Fantazie a skutečnost. Horizon, 1985.

Shermer, M. (ed.): The Skeptic Encyclopaedia of Pseudoscience. Skeptics Society, 2002.

Původně vyšlo:

https://invivomagazin.sk/zahada-bermudskeho-trojuholnika-10-zasadnych-faktov,-na-ktore-sa-zabuda_284.html