V posledních měsících se v různých debatách a komentářích objevuje tvrzení, že Rusko by se mohlo spokojit pouze s Doněckou a Luhanskou oblastí a že je připraveno hledat kompromisy, které by ukončily válku. Tento obraz „omezených“ ruských cílů však odporuje realitě. Nové důkazy, které se objevily během nedávného jednání ruského ministerstva obrany, jasně ukazují, že Moskva se ani nesnaží skrývat své dalekosáhlé expanzivní plány.
Na záběrech ze zasedání, kde vystupoval náčelník generálního štábu Valerij Gerasimov, byla v pozadí patrná mapa, jež znázorňovala nejen okupované oblasti Donbasu, Záporoží a Chersonu, ale také Odeskou a Mykolajivskou oblast jako součást „budoucí“ Ruské federace. To není detail, který by se dal odbýt mávnutím ruky – jde o jasný signál, že Moskva si činí nároky i na území, která dosud nebyla pod její kontrolou.
Současně Gerasimov prezentoval údaje o rozsahu ruských územních zisků. Tvrdil, že Rusko ovládá téměř celou Luhanskou oblast a většinu dalších tří již okupovaných regionů. Nezávislé analytické instituce, například americký Inštitút pro studium války (ISW), však jeho čísla zpochybnily a označily je za zjevně nadsazená. V reálu Rusko ovládá o několik procent méně, než tvrdí jeho generální štáb, a celkově kontroluje zhruba pětinu ukrajinského území – většinu z toho od prvních měsíců invaze.
Samotný fakt, že ruské ministerstvo obrany ukazuje mapu s dalšími ukrajinskými regiony připojenými k Rusku, je výmluvný. Nelze to jednoduše shodit jako propagandistický trik. I kdyby v tom byla kalkulace směrem k domácímu publiku či zastrašování Západu, jasně to vypovídá o tom, že představa o „minimálních ruských cílech“ neodpovídá skutečnosti.
Pro ukrajinskou i mezinárodní debatu je to zásadní. Jakékoliv úvahy, že by Kreml mohl přijmout kompromis ve stylu „Donbas výměnou za mír“, se ukazují jako iluze. Moskva svými činy i symbolikou – ať už jde o mapy nebo prohlášení – vysílá vzkaz, že její ambice sahají mnohem dál, přinejmenším k ovládnutí celého černomořského pobřeží Ukrajiny.
Proto je důležité mít jasno: mýtus o omezených ruských cílech je nebezpečný. Slouží totiž jako podhoubí pro tlak na jednostranné ústupky ze strany Ukrajiny. Skutečnost je však taková, že Kreml dlouhodobě pracuje s vizí expanze a že případné příměří by vnímal jen jako možnost nadechnout se k dalšímu postupu. Ukrajina ani její partneři si proto nemohou dovolit podléhat iluzi, že Rusku stačí Donbas.