Na sociálních sítích se znovu šíří tvrzení, podle něhož má být pro případná mírová jednání klíčový „právně závazný dokument o nevstoupení Ukrajiny do NATO“. Tento narativ v posledních dnech převzala i facebooková stránka ruského velvyslanectví, která citovala mluvčího Kremlu Dmitrij Peskov. Problém je zásadní: žádný takový dokument nikdy neexistoval. Jde o často opakovanou, avšak nedoloženou konstrukci, která se objevuje v ruské komunikaci již řadu let, aniž by pro ni byl předložen jakýkoli důkaz.
Základní právní rámec fungování NATO přitom říká něco zcela jiného. Článek 10 Severoatlantické smlouvy jasně stanoví, že ke smlouvě se může připojit jakýkoli evropský stát, který je schopen naplňovat její zásady a přispívat k bezpečnosti severoatlantického prostoru. Neexistuje zde žádná výjimka, která by Ukrajině – nebo jakékoli jiné zemi – členství předem zakazovala, ani mechanismus, jenž by třetí zemi dával právo takový krok vetovat.
Tvrzení o údajném „závazku“, že se NATO nebude rozšiřovat na východ, vychází z vytržených a dezinterpretovaných výroků z roku 1990, kdy probíhala jednání o sjednocení Německa. Jak dlouhodobě upozorňují historici i odborníci na mezinárodní právo, šlo o politické debaty vztahující se ke konkrétní situaci a území tehdejší NDR, nikoli o právně závaznou dohodu zakazující budoucí rozšiřování aliance. Žádná smlouva, která by Ukrajině nebo státům bývalé Varšavské smlouvy vstup do NATO zapovídala, nikdy podepsána nebyla.
Je pravda, že v roce 2021 Rusko předložilo Spojeným státům a NATO návrhy tzv. bezpečnostních záruk, v nichž požadovalo mimo jiné právně závazný závazek, že se Ukrajina nestane členem aliance. Tyto požadavky však Západ odmítl právě proto, že by popíraly princip svrchovaného rozhodování jednotlivých států o jejich zahraničněpolitické orientaci. Jak tehdy informovala agentura Reuters, Moskva přesto prezentovala západní reakci jako „nepovzbuzující“ a svůj návrh dále používala v politické a propagandistické rovině.
Údajný „právně závazný dokument o nevstoupení Ukrajiny do NATO“ je tak čistou fikcí, která má zpětně legitimizovat ruskou agresivní politiku a vytvářet dojem porušených slibů ze strany Západu. Opakované šíření tohoto mýtu – včetně jeho přebírání oficiálními ruskými účty – patří k dlouhodobé informační strategii Kremlu, jejímž cílem je ospravedlnit imperialistické nároky a zpochybnit právo suverénních států rozhodovat o své vlastní bezpečnosti.