Na sociálních sítích se znovu šíří text, podle něhož bylo Československo po první světové válce uměle vytvořeno Spojenými státy a jejich finančními elitami s cílem rozbít evropská mocenská centra a oslabit monarchie. Autor tvrdí, že cílem války bylo zničení Rakouska-Uherska, Německa, Ruska a Turecka a že Masaryk i Beneš jednali v zájmu Západu, nikoli českého národa. Tento výklad je ale v rozporu s doloženými historickými fakty i se základními příčinami první světové války.
První světová válka nevznikla kvůli americkým zájmům, nýbrž jako důsledek evropského soupeření o moc, kolonie a vliv. Bezprostředním spouštěčem byl atentát na rakouského následníka trůnu Františka Ferdinanda d’Este v Sarajevu v červnu 1914. Rakousko-Uhersko následně vyhlásilo válku Srbsku, což spustilo řetězovou reakci aliancí mezi evropskými velmocemi. Spojené státy se do války zapojily až v dubnu 1917, tedy téměř tři roky po jejím vypuknutí, a to poté, co Německo zahájilo neomezenou ponorkovou válku a ohrozilo i americké civilisty. Myšlenka, že by USA válku od počátku plánovaly s cílem rozbít Evropu, je anachronismem bez historické opory.
Faktem je, že během války se Evropa skutečně zadlužila vůči USA a že americký průmysl z konfliktu ekonomicky těžil. To však neznamená, že Spojené státy válku vyvolaly nebo řídily. Americká politika až do roku 1917 směřovala k neutralitě a prezident Woodrow Wilson se dlouho snažil působit jako prostředník míru. Teprve později, v rámci jeho známých Čtrnácti bodů, se prosadila zásada sebeurčení národů, kterou Wilson formuloval jako ideál spravedlivého poválečného uspořádání, nikoli jako nástroj „rozbití Evropy“.
Samotný vznik Československa byl výsledkem dlouhodobého úsilí československého zahraničního odboje vedeného Tomášem Garriguem Masarykem, Edvardem Benešem a Milanem Rastislavem Štefánikem. Tito diplomaté získali postupně podporu Francie, Velké Británie i Spojených států díky vojenským i politickým úspěchům československých legií. Bitva u Zborova v roce 1917 i působení legií v Rusku přesvědčily spojence, že Češi a Slováci představují svébytný národ schopný samostatnosti. K uznání Československé národní rady jako reprezentace budoucího státu došlo ještě před koncem války – nikoli jako výsledek tajného amerického plánu, ale jako kombinace vojenské zásluhy a mezinárodní diplomacie.
Tvrzení, že Československo bylo uměle vytvořeným „klínem mezi Německem a Rakouskem“, neodpovídá realitě. Nový stát měl historickou kontinuitu s českými zeměmi Koruny české a silné kulturní i jazykové zázemí. Mnohonárodnostní skladba státu byla typická pro celou střední Evropu, nikoli známkou manipulace. Československo bylo uznáno na základě zásady sebeurčení a rozhodnutí vítězných mocností, nikoli jako instrument amerického hospodářského vlivu.
Ani tvrzení, že Masaryk byl britským agentem cestujícím s falešným pasem a že vznik republiky řídily tajné služby, nemá oporu v seriózních historických pramenech. Masaryk sice spolupracoval se zahraničními diplomaty a zpravodajskými kruhy, ale v roli politického představitele exilového odboje, nikoli špiona. Informace o údajných konspiracích s Leninem či Trockým jsou nepodložené a pocházejí spíše z dezinformačních narativů než z odborné literatury.
Z historického hlediska byl vznik Československa výsledkem rozpadu Rakouska-Uherska, vyčerpání válčících mocností, nástupu nových idejí sebeurčení a především schopnosti československých představitelů využít příznivého mezinárodního okamžiku. Pokus prezentovat tento proces jako výsledek „globálního amerického spiknutí“ je ukázkou manipulativní konstrukce, která přepisuje historii v duchu dnešních konspiračních narativů o „řízení světa zpoza opony“. Ve skutečnosti šlo o mimořádný diplomatický a vojenský úspěch československého hnutí, který se opíral o reálné oběti a politickou prozíravost, nikoli o tajné dohody finančních elit.