Jaltská konference byla jedno ze setkání hlavních představitelů SSSR, USA a Velké Británie (Stalina, Roosevelta a Churchilla) během druhé světové války, které se konalo mezi 4. a 11. únorem 1945. Setkání mělo krycí název Argonaut a hlavními otázkami projednávanými byl vztah Spojenců k Německu a Francii, opět se projednávala polská otázka a také vznik Organizace spojených národů. Velmi častým mýtem je, že zde bylo Československo přiřazeno k sovětské sféře vlivu, ale tak tomu ve skutečnosti nebylo.
„V Jaltě se o Československu nejednalo prakticky vůbec. Jedinou výjimkou bylo jednání nejvyšších vojenských představitelů, kde vojáci Rudé armády informovali své britské a americké partnery o tom, že v závěru války hodlají postupovat do Československa. Protože v únoru 1945 britské a americké jednotky nepřekročily Rýn, tak se příliš nepočítalo, že by mohly dojít až do Československa. Bylo to bráno jako informace, která byla vzata na vědomí. Chci zdůraznit, že v Jaltě nebyla domluvena žádná demarkační čára,“ vysvětluje historik Vít Smetana pro Český rozhlas.
„Je to mýtus, který je hluboce zakořeněn v mentální mapě Čechů a dává se do jedné linie s takzvanou mnichovskou zradou. Tedy že podobně reagoval Západ v Jaltě a podobně obětoval Československo. Není na tom ani špetka pravdy. Nejprve s ním přišla goebbelsovská propaganda v závěru okupace a pak jej paradoxně potvrdili komunisté. Ti říkali, že jsme v sovětské sféře a že to potvrdily právě ony konference. Musíme se umět v sovětské sféře dobře orientovat a to my, komunisté, umíme, říkali. Musím ale dodat, že Jaltský mýtus se objevuje i na Západě,“ dodává historik.
O budoucím směřování Československa tak ve skutečnosti rozhodla demarkační linie. Demarkační linie byla původně stanovena především z vojensko-technických důvodů. Šlo o to zabránit smísení armád či případnému nechtěnému střetu spojeneckých jednotek. Jenže linie, která má mít čistě vojenský účel, se mění v politické rozhraní, které je počátkem významných změn v celém Československu.
Oproti tradovanému omylu nebyla ještě v dubnu 1945 stanovena hranice dotyku západních a východních spojeneckých vojsk, tzv. demarkační linie. Mýtus o tom, že demarkační linie byla určena již na konferenci Spojenců v Jaltě v únoru 1945, se později promítl i do vzpomínání řady pamětníků. Ve skutečnosti však bylo určení hranice dotyku západních spojeneckých a sovětských vojsk ponecháno na vojenských velitelích, kteří mohli nejlépe posoudit situaci na frontách. Původně, podle velitelů, mělo osvobození celého Československa připadnout Sovětům, čímž by se předešlo možným sporům o území a oslavám a „díkůvzdání“ různým osvoboditelům v různých částech republiky. Původní plán namaloval demarkační linii podél česko-bavorské hranice. Ten se ale změnil, protože americké jednotky postupovaly rychleji, než se čekalo.
Sověti trvali na tom, že Prahu osvobodí sami. Dne 8. května byla v Berlíně podepsána kapitulace celé německé armády, takže z právního hlediska válka v Evropě skončila. Vojáci maršála Koněva ale dorazili do Prahy až ráno 9. května a svedli zde vítězný boj s několika stále vzdorujícími Němci.
Prokremelští aktivisté se snaží vytvořit obraz Ukrajiny jako dekadentní země bez morálních zábran. V tomto…
Jak už jsme psali, sociální sítě v Česku zaplavila fotografie posmutnělé chlapecké tváře provázené popiskem:…
Starší generace často nejen na sociálních sítích vzpomíná, co prý vše bylo za komunismu lepší.…
Předseda PRO Jindřich Rajchl se netají, že je odpůrcem toho, aby Česká republika přijala měnu…
„Rusko vydává nejméně 1,5 miliardy USD na šíření falešných zpráv a dezinformací o Ukrajině, volbách,…
Na Slovensku se dějí věci. Blízký spolupracovník slovenské ministryně kultury Martiny Šimkovičové Lukáš Machala dal…