Rusko uznalo nezávislost Ukrajiny. Smlouva z roku 1686 na tom nic nemění

Lidé, kteří ospravedlňují ruskou invazi na Ukrajinu zabrousili, i středověku. „Koupě Kyjeva je oficiální akvizicí Kyjeva ruským carstvím v důsledku dohody s Polsko-litevským společenstvím v rámci ´Věčného míru´ z roku 1686 a zaplacení 146 tisíc rublů. Strany zahájily dlouhá jednání o ceně, kterou Moskva zaplatí Varšavě ´z bratrského přátelství a lásky´ – tak diplomaté v roce 1686 oficiálně formulovali účel platby. Vyjednávání o Kyjev trvalo několik měsíců. Jednání vedla ke konečné částce, za kterou byl Kyjev oficiálně uznán ruským – za 146 tisíc rublů. To bylo přibližně 10 % ročního rozpočtu Ruska. Ustanovení o koupi Kyjeva bylo zahrnuto do ´Věčného míru´ z roku 1686.Smlouva je platná, město Kyjev oficiálně patří právnímu nástupci ruského carství a SSSR,“ připomínají samozvaní historici smlouvu z roku 1686.

Smlouva ovšem samozřejmě platná dávno není. „Po první světové válce byla Ukrajina násilně přeměněna na svazovou republiku a součást SSSR. Krátce před jeho rozpadem si občané Ukrajiny nezávislost odhlasovali v referendu. Tu následně uznala i nově vzniklá Ruská federace v čele s Borisem Jelcinem. Kyjev a levobřežní Ukrajina tedy Rusku jako nástupnickému státu Ruského carství a SSSR nepatří,“ shrnuje Demagog.cz.

Kdy tedy Rusko uznalo ukrajinskou nezávislost a hranice?

Nezávislá Ukrajina vznikla na základě rozpadu SSSR a to na základě Bělověžské dohody. Bělověžská dohoda je platná smlouva o vytvoření Společenství nezávislých států, podepsaná 8. prosince 1991 v rezidenci Viskuli v Bělověžském pralese, která zároveň ukončila existenci Sovětského svazu. Za Rusko ji podepsal tehdejší prezident Boris Jelcin a státní tajemník Gennadij Burbulis, za Ukrajinu prezident Leonid Kravčuk a premiér Vitold Fokin a za Bělorusko předseda Nejvyšší rady Stanislav Šuškevič a premiér Vjačeslav Kebič.

Rusko se zavázalo uznávat nezávislost Ukrajiny i v Budapešťském memorandu. Budapešťské memorandum je totiž označení pro trojici mezinárodních dohod podepsaných 5. prosince 1994 Ruskem, Spojenými státy a Velkou Británií v maďarském hlavním městě Budapešti, které poskytují záruky bezpečnosti a územní celistvosti Bělorusku, Kazachstánu a Ukrajině výměnou za připojení se ke Smlouvě o nešíření jaderných zbraní. Jejím důsledkem bylo jaderné odzbrojení těchto států a jedinou zemí bývalého Sovětského svazu vlastnící jaderné zbraně (jadernou velmocí) zůstala Ruská federace. V případě Ukrajiny bylo podepsáno ukrajinským prezidentem Leonidem Kučmou, ruským prezidentem Borisem Jelcinem, americkým prezidentem Billem Clintonem a britským premiérem Johnem Majorem. V memorandu se signatáři zavázali mimo jiné respektovat ukrajinskou nezávislost a suverenitu v rozmezí tehdy platných státních hranic, zdržet se hrozby silou nebo použití síly proti Ukrajině, zdržet se použití ekonomického nátlaku na Ukrajinu ve snaze ovlivnit její politické směřování, zdržet se použití jaderných zbraní proti Ukrajině, řešit případné použití jaderných zbraní vůči Ukrajině na půdě Rady Bezpečnosti OSN či vzájemně konzultovat vzniklé nejasnosti ohledně zmíněných záruk.

Další smlouvu podepsal i Vladimir Putin. Smlouva mezi Ukrajinou a Ruskou federací o ukrajinsko-ruské státní hranici byla podepsáno v roce 2004. „Tu schválily parlamenty Ruské federace i Ukrajiny. Jedná se tedy o uznání hranic Ukrajiny ruskou stranou. O rok dříve smlouvu podepsali i prezidenti obou zemí,“ připomíná Demagog.cz.