Do schránek po celé republice dorazily volební noviny hnutí Motoristé sobě, které slibují „návrat vzdělanosti, kvality a řemesla“. Text pod hlavičkou kandidáta Miroslava Krejčího se však při bližším pohledu ukazuje jako směs mýtů, polopravd a nepřesností o českém školství.
Hned první zásadní teze tvrdí: „Inkluze musí být okamžitě ukončena a děti, které nezvládají normální tempo, musí být vysvobozeny opětovným zřízením speciálních škol či alespoň speciálních tříd.“ Realita je však zcela jiná. Speciální školy ani třídy nikdy zrušeny nebyly. Například jen v Kraji Vysočina bylo v roce 2024 vzděláváno 881 žáků ve speciálních školách a další stovky ve speciálních třídách, které školský zákon v § 16 jasně umožňuje. Inkluze přinesla pouze možnost, aby některé děti mohly navštěvovat běžnou školu, pokud jim to vyhovuje – nikoliv rušení dosavadních možností.
Podobně zavádějící je i tvrzení: „Kniha žádného intelektuála nikdy nevyjde bez vyučeného tiskaře.“ To působí spíše jako romantizovaná představa z 19. století. Současné knihy připravují týmy redaktorů, grafiků a produkčních pracovníků, zatímco tiskárenský proces je technologicky vysoce automatizovaný a nespoléhá na „vyučené tiskaře“ v tradičním smyslu.
Kuriózně vyznívá i další slib: „Studenti okrajových humanitních oborů, jako jsou genderová studia, environmentální filozofie, ekofeminismus atp., si svá studia zaplatí.“ Genderová studia sice existují například na FHS UK nebo Masarykově univerzitě, ale nejsou žádným „okrajovým“ oborem – zabývají se důležitými společenskými tématy. Zato obory jako environmentální filozofie nebo ekofeminismus v Česku samostatně neexistují, takže tvrzení o jejich „placení“ postrádá smysl. Navíc české veřejné vysoké školy jsou ze zákona v prezenční formě bezplatné, dokud student nepřekročí standardní dobu studia o více než rok.
Ještě problematičtější je pasáž: „Zrušení České školní inspekce (ČŠI) – její kompetence převezme střední článek MŠMT.“ Česká školní inspekce je přitom klíčovou institucí zajišťující kvalitu vzdělávání a její existence je pevně zakotvena ve školském zákoně. Takzvaný střední článek řízení je teprve pilotní projekt, financovaný z evropských fondů do roku 2029, a nemá žádný právní rámec, který by mu umožnil převzít roli inspekce.
Stejně nerealisticky působí i slib: „Reforma víceletých gymnázií – snížíme jejich kapacity na polovinu, aby se vrátila jejich výběrová a prestižní role.“ V praxi by to znamenalo, že v regionech, kde existuje jediná třída v ročníku, by se buď přijímalo jen patnáct žáků, nebo by každé druhé gymnázium muselo skončit. Již dnes je přitom kapacita těchto škol velmi omezená a zájem převyšuje nabídku.
Nakonec noviny slibují i „diagnostiku a individuální rozvoj nadaných dětí prostřednictvím systému mikrocertifikátů“. Jenže mikrocertifikáty slouží k ověřování dovedností zejména v rámci celoživotního vzdělávání, například u vysokoškolských studentů nebo profesních kvalifikací. V základním ani středním školství se žádný takový systém nepoužívá.