Motoristé sobě se dostali do nepříjemné situace, kterou tentokrát nezpůsobila interpretace oponentů, ale rozpor mezi jejich vlastním volebním programem a současným vládním návrhem. Ještě před volbami totiž ve svém programu výslovně uváděli, že nechtějí, aby byla veřejnoprávní média financována přímo ze státního rozpočtu, protože by se z nich stala „vládní média“. Dnes ale ministr kultury Oto Klempíř, nominovaný za Motoristy, představil návrh, podle něhož mají Česká televize a Český rozhlas dostávat peníze právě ze státního rozpočtu.
Není přitom pravda, že by Motoristé v programu k této věci „neměli nic“. Naopak. V jejich programu 2025 existuje samostatná pasáž nazvaná „Veřejnoprávní média a koncesionářské poplatky“. V ní stojí nejen požadavek na zrušení nového zákona o koncesionářských poplatcích, ale také zcela jednoznačná věta: „Nechceme, aby veřejnoprávní média byla financována přímo ze státního rozpočtu – tím by se stala vládními.“ To není okrajová poznámka ani volná interpretace. Je to přesně formulovaný programový závazek.
Současný návrh ministerstva kultury přitom počítá s tím, že koncesionářské poplatky budou zrušeny a Česká televize i Český rozhlas budou nově dostávat pravidelné roční příspěvky ze státního rozpočtu. Česká televize má podle návrhu dostat 5,74 miliardy korun, Český rozhlas 2,07 miliardy korun. Návrh zároveň počítá i s dalšími zdroji, například reklamou, sponzoringem nebo dobrovolnými příspěvky. Základní princip je ale zřejmý: financování se má přesunout od poplatků ke státnímu rozpočtu.
Boris Šťastný mezitím veřejně hájí novou vládní linii a podle dostupných citací tvrdí, že Motoristé to ve volebním programu neměli a že pro ně nyní není rozhodující program strany, ale programové prohlášení vlády. Tím ale spor nezmizí, spíš se ještě zostří. Pokud totiž politická strana před volbami tvrdí, že určitý model financování odmítá, protože by ohrozil nezávislost médií, a po volbách její ministr začne tentýž model prosazovat, nejde o nedorozumění. Jde o zcela zřetelný obrat.
Motoristé se samozřejmě mohou rozhodnout svůj postoj změnit. Politické strany nejsou zabetonované dokumenty a koaliční vyjednávání často vede ke kompromisům. Jenže právě v takové chvíli je fér říct otevřeně, že došlo ke změně postoje. Není fér předstírat, že v programu nic takového nebylo, když je to v něm napsáno zcela explicitně. A už vůbec není přesvědčivé obhajovat nový návrh argumentem o zachování nezávislosti médií, když tatáž strana ještě nedávno tvrdila, že financování ze státního rozpočtu z veřejnoprávních médií udělá média vládní.
Celá věc tak není sporem o interpretaci, ale o elementární politickou konzistenci. Motoristé mohou obhajovat zrušení poplatků, mohou obhajovat nový model, mohou tvrdit, že dnes existují lepší pojistky nezávislosti než dřív. Co ale nemohou věrohodně tvrdit, je to, že se jejich dnešní návrh nijak nerozchází s jejich vlastním programem. Rozchází se s ním zcela přímo a v jedné z klíčových vět doslova.
A právě to je na celé kauze nejvýmluvnější. Ne že by Motoristé změnili názor — to se v politice stává. Problém je, že se zároveň snaží popřít, co sami před volbami slibovali. Když strana nejdřív varuje, že financování veřejnoprávních médií ze státního rozpočtu povede k jejich „vládnímu“ charakteru, a pak její ministr předloží zákon založený právě na tomto modelu, nevzniká tím mediální mystifikace. Vzniká tím měřitelný a dohledatelný rozpor mezi slibem a výkonem.