Na nedávném sněmu hnutí Motoristé sobě představil jejich místopředseda Matěj Gregor návrhy, které okamžitě vzbudily pozornost i ostrou kritiku. Podpořen dlouhým potleskem delegátů Gregor prohlásil, že některé vysokoškolské obory by měly být zpoplatněny, protože podle jeho slov „nepřinášejí žádný ekonomický ani humanitní přínos České republice“. Mezi zmíněnými obory byly například genderová studia, ekofeminismus nebo environmentální filozofie. Zároveň dodal, že pokud bude někdo chtít takový obor studovat, univerzita mu to může umožnit, ovšem pouze za plné školné, které si student zaplatí sám.
Další část Gregorovy vize se týkala „odpolitizování“ školství. Chce, aby se z učebnic odstranily veškeré politické „vsuvky“, a navrhuje, aby rodiče měli možnost omluvit své dítě z jakékoliv mimoškolní akce, pokud nesouhlasí s jejím ideologickým zaměřením. Hnutí Motoristé sobě podle něj chystá po vstupu do vlády „obrovský audit“, který by měl prozkoumat výuku a její ideologické vlivy.
Na první pohled mohou některé z těchto návrhů působit jako snaha o racionalizaci a reformu. Gregorova rétorika sází na rozhořčení nad údajným přebujelým akademickým systémem a „zbytečnými obory“. Jenže po bližším pohledu se ukazuje, že za tímto návrhem nestojí žádná hlubší znalost reality vysokého školství, ani ekonomická logika. Naopak, návrhy Motoristů se více blíží ideologické čistce než skutečné reformě.
Nejprve je třeba si uvědomit, že obory jako genderová studia, environmentální filozofie nebo různé směry humanitních věd tvoří v systému vysokého školství jen zlomek. Například „ekofeminismus“, který Gregor s pobavením zmiňoval, ani není samostatný obor na žádné české univerzitě. Jde o směr nebo dílčí téma, které se objevuje v rámci širších studijních programů. Pokud tedy někdo navrhuje jeho zrušení nebo zpoplatnění, vychází buď z neznalosti, nebo záměrně manipuluje s pojmy.
Ještě podstatnější je však otázka, zda je vůbec možné určovat hodnotu oborů podle jejich „užitečnosti“ pro ekonomiku. Gregor tvrdí, že humanitní obory jsou neefektivní a společensky zbytečné, protože nevedou k „užitečným profesím“. Jenže data hovoří jasně: absolventi humanitních oborů mají dlouhodobě jednu z nejnižších nezaměstnaností mezi vysokoškoláky. Navíc většina z nich skutečně působí v oborech, které odpovídají jejich vzdělání – například v médiích, výzkumu, kultuře, školství, neziskovém sektoru či veřejné správě.
Publicista Tomáš Dvořák na tuto rétoriku reagoval bez servítek: „Zrušení nebo zpoplatnění filozofie opravdu nezpůsobí přetlak na medicíně. Marně přemýšlím, jak jednoduchej musí bejt člověk, kterej si myslí opak.“ I když používá expresivní jazyk, jeho argumentace stojí na faktech. Studenti si nevybírají obory náhodně – nemůžeme čekat, že člověk, kterého zajímá sociologie nebo literatura, se po zrušení svého vysněného oboru najednou přihlásí na elektroinženýrství.
Navíc – jak trefně poznamenává i ekonomická obec – problémem není nedostatek absolventů technických oborů nebo medicíny, ale jejich špatné pracovní podmínky. „Doktorů máme dost, ale nedokážeme je zaplatit,“ shrnul Dvořák. Řešením tedy není vyhazování filozofů z univerzit, ale zvýšení atraktivity klíčových profesí – a to jak platově, tak společensky.
Návrhy na zpoplatnění některých oborů navíc porušují princip akademické svobody, který je základním kamenem demokratického vzdělávání. Vysoké školy mají v České republice autonomii, a to právě proto, aby se vzdělávání nestalo hříčkou politických zájmů. Pokud bychom politikům umožnili rozhodovat, co je „dostatečně užitečné“ a co ne, otevíráme dveře k cenzuře a ideologickému diktátu. Dnes jsou terčem genderová studia, zítra to může být třeba politologie, sociální práce nebo umění.
Gregorovy výroky o „ideologických vsuvkách“ a „apolitickém školství“ působí paradoxně právě proto, že sám přináší do debaty silně ideologické návrhy. Rétorika o „vyčištění učebnic“ připomíná spíše čistky z minulého století než moderní přístup ke vzdělávání. Faktem je, že žádný seriózní audit neprokázal, že by byly české učebnice záměrně ideologické nebo indoktrinující. Politický názor se sice může promítnout do výkladu některých témat – například lidských práv, klimatu nebo rovnosti – ale právě proto je důležité, aby vzdělávání zůstalo pluralitní, otevřené a kritické, ne sterilní a řízené z ministerstva.
Návrhy Motoristů sobě tak možná rezonují s částí voličů, kteří mají averzi vůči všemu „eko“, „gender“ nebo „liberální“, ale jako plán pro reálné školství jsou hluboce nedostatečné, škodlivé a postavené na nepochopení fungování vzdělávacího systému. Neřeší skutečné problémy, ale vytvářejí nové – a především zasévají zbytečný kulturní konflikt ve společnosti, která by si spíš zasloužila promyšlenou a odpovědnou debatu o budoucnosti vzdělávání.