Matyáš Zrno v článku pro Aktuálně.cz z 29. září propojuje volební kauzy z Borlänge a stockholmské oblasti Järva. V úvodu o nově zvoleném poslanci Mohamedu Abdukardiru Alim píše: „Nikdo ho neznal, nevedl žádnou kampaň.“ Podezření na volební ovlivňování mají skutečný základ: Ali získal 648 preferenčních hlasů a případ v Borlänge vyšetřuje policie pod vedením protikorupční prokuratury. Ta však v oficiální zprávě z 24. září zároveň uvedla, že nikdo nebyl omezen na svobodě a nikomu nebylo formálně sděleno podezření z trestného činu. Existující vyšetřování tedy nepotvrzuje vinu konkrétního kandidáta.
Tvrzení, že Aliho „nikdo neznal“, je zavádějící. Matts Hammarqvist, vedoucí zastupitelského klubu Vänsterpartiet v Borlänge, nejprve novinářům řekl, že nemá úplně přehled, kdo Ali je. Už 21. září však pro TV4 své vyjádření upřesnil: ví, o koho jde, pouze ho osobně nezná. „Ve straně ho zná spousta lidí,“ dodal v českém překladu. Krajská předsedkyně Amanda Dalmans také odmítla, že by byl Ali ve straně neznámý. Šlo o politického nováčka, ale dostupná vyjádření nepodporovala obraz člověka, kterého neznal vůbec nikdo. Toto upřesnění navíc vyšlo osm dní před Zrnovým článkem.
Nepřesná je také věta, že Ali „nevedl žádnou kampaň“. Podle zprávy agentury TT zveřejněné ve Svenska Dagbladet Ali uvedl, že neměl vlastní kampaň ani vlastní volební materiály. Předseda místní organizace Erik Buller ovšem potvrdil jeho účast na volební kampani. Tyto informace se nevylučují: účast na kampani strany není totéž jako vlastní kampaň za preferenční hlasy. Věta, že si Ali jako Somálec zajistil podporu své komunity, má určitou oporu v informacích o jeho kontaktech. SVT zaznamenala svědectví o jeho rozsáhlé síti zejména v somálské komunitě. Oslovila také jeho voliče, kteří svou podporu vysvětlovali jeho zájmem o mladé lidi. Původ a motivaci všech 648 voličů však tyto rozhovory neurčují. Podpora uvnitř komunity sama o sobě není důkazem podvodu.
Druhá kauza se týká Järvy. Dramatické popisy „klanového hlasování“, předem označených lístků či pokynů po telefonu zveřejnil Peter Wennblad v textu na názorové stránce SvD Ledare, založeném na rozhovorech s volebními pracovníky. Samotné zařazení do názorové rubriky jejich svědectví neznehodnocuje. Podstatné je, co bylo nezávisle potvrzeno. Stockholmská volební správa podle SVT uvedla, že její dosavadní hlášení během předčasného hlasování nevzbuzovala podezření odůvodňující trestní oznámení. Oznámení podala po zveřejnění dalších informací a policie následně zahájila vyšetřování. Tato chronologie potvrzuje, že se závažná tvrzení prověřují. Nepotvrzuje automaticky jejich správnost ani rozsah.
SVT přinesla i rozdílné zkušenosti volebních pracovníků. Jeden popsal předem označené lístky a zalepené obálky; podle jeho svědectví někteří lidé diskrétně žádali o jejich vyhození, protože chtěli hlasovat pro někoho jiného. To je závažné tvrzení, které zasluhuje vyšetření. Jiný pracovník z Rinkeby uvedl, že nesrovnalosti nepozoroval a chaos souvisel s vysokým počtem voličů. Rozdílné zkušenosti nemusí znamenat, že někdo lže: jednotliví pracovníci mohli být přítomni jiným situacím. Vyžadují však opatrnost při zobecňování na celou oblast. Také titulkové přirovnání k Ugandě představuje svědecké hodnocení, nikoli úřední závěr o kvalitě švédských voleb.
Důležitý je i právní kontext. Stockholmská volební správa výslovně uvedla, že přinést lístek s již označeným kandidátem není samo o sobě nezákonné. Současně švédský volební zákon v kapitole 8, paragrafu 3 zakazuje agitaci a jednání směřující k ovlivnění či bránění voličům v jejich volbě v hlasovacích prostorách a přilehlém prostoru. Rozhoduje tedy konkrétní jednání, nikoli pouhá existence označeného lístku. Zrno v doprovodném statusu zdůrazňuje také voliče, kteří neumějí švédsky a jsou údajně dezorientovaní. Znalost švédštiny ale není podmínkou volebního práva. Jazyková bariéra sama nedokazuje neoprávněné hlasování ani to, že volič jedná proti své vůli.
Po vydání českého článku přibyla další informace. Borlänge 2. října oznámilo, že interní prověrka nenašla doklady systematického či organizovaného volebního podvodu při přijímání hlasů v městských volebních místnostech. Prověrka se týkala pouze hlasování v těchto prostorách; město nadále čekalo na výsledek policejního vyšetřování. Nejde tedy o uzavření celé kauzy ani o vyloučení případného ovlivňování jinde. Jde ovšem o podstatnou aktualizaci, kterou má současné hodnocení případu zohlednit. Zrnovi ji nelze vytýkat jako opomenutí v článku z 29. září.
Zrnův text vychází ze skutečných kauz a závažných svědectví. Zavádějící jsou především kategorické formulace o neznámém kandidátovi a neexistující kampani. Zprávy o „klanovém hlasování“ je pak nutné číst jako popisy a interpretace prověřovaných událostí. Veřejně doložené policejní vyšetřování není důkazem každého tvrzení, které mu předcházelo. Seriózní zpravodajství má čtenáři umožnit poznat, co potvrzují úřady, co uvádějí svědci a co představuje hodnocení autora. Právě v zacházení s mírou jistoty a v přesnosti jednotlivých formulací je kritika na místě.
