Na Facebooku koluje video, které tvrdí, že válka na Ukrajině byla způsobena terorem ukrajinských fašistů proti obyvatelům východních částí Ukrajiny, kteří nechtěli mluvit ukrajinsky a nechtěli slavit Banderu. Neexistují však žádné důkazy, které by potvrzovaly systematické represe vůči rusky mluvícímu obyvatelstvu na východní Ukrajině, což potvrzují i mezinárodní organizace, jako je Rada Evropy a Organizace spojených národů. Analýza fact-checkingového projektu Demagog.sk však připomíná, že válka na Ukrajině začala v roce 2014 ruskou anexí Krymu a podporou separatistů v Doněcku a Luhansku a pokračovala v roce 2022 totální invazí ruské armády na Ukrajinu.
Dne 11. března 2025 sdílela facebooková stránka Slovanského výboru video Martina Kollera, ve kterém říká: „Válka na Ukrajině byla jasně zahájena terorem ukrajinských fašistů proti východním částem Ukrajiny, proti obyvatelům, kteří nechtěli jen dvě věci: nechtěli mluvit ukrajinsky, protože mluví rusky, a nechtěli oslavovat fašisty jako Bandera, Šuchevič a podobně. A to také vedlo k občanské válce, do které pak vstoupilo Rusko, a která je na oplátku živena celým NATO a EU.”
Video zveřejnil 9. března na TikToku kanál „kocourek2024“, který pravidelně sdílí krátká videa politiků nebo veřejných osobností šířících proruské narativy.
Válka na Ukrajině začala ruskou anexí Krymu
Ozbrojený konflikt na Ukrajině, který vstoupil do fáze horké války 24. února 2022 kvůli invazi ruské armády, začal v roce 2014. Poté, po protestech proti prezidentu Viktoru Janukovyčovi, známých jako Euromajdan, Rusko anektovalo Krymský poloostrov a ruští vojáci začali pomáhat proruským separatistům v boji proti ukrajinské armádě na východní Ukrajině na Donbasu.
Válka na Ukrajině začala v roce 2014 ruskou vojenskou invazí na Krym a jeho anexí v únoru a březnu 2014. Neoznačené jednotky, ke kterým se později přihlásilo Rusko, obsadily 27. února 2014 Krymský poloostrov. 18. března Ruská federace anektovala Krym na základě referenda. Toto referendum nebylo mezinárodně uznáno a Valné shromáždění OSN rozhodlo o rezoluci 68/262, podle které je anexe Krymu neplatná. Během března 2014 separatisté na východní Ukrajině s podporou Ruska protiústavně vyhlásili Doněckou lidovou republiku a Luhanskou lidovou republiku. Ukrajina se rozhodla tyto separatisty potlačit. Tyto události přerostly v ozbrojený konflikt na Donbasu v roce 2014.
Jednalo se o reakci Ruské federace na útěk ukrajinského prezidenta Viktora Janukovyče v důsledku masových protestů a jeho následné odvolání z funkce ukrajinským parlamentem na přelomu let 2013 a 2014. Janukovyč odmítl podepsat asociační dohodu s Evropskou unií, což vyvolalo negativní reakci mezi obyvatelstvem. Protesty vedly k Janukovyčovu útěku do Ruska a k novým parlamentním volbám.
Falešná obvinění z útlaku rusky mluvících obyvatel
Během protivládních protestů proti Janukovyčovi se objevila tvrzení, že šlo o “fašistický puč”. Protestů v Kyjevě se také zúčastnily skupiny, které jsou považovány za silně nacionalistické až krajně pravicové, jako je Svoboda a Pravý sektor, ale měly menšinové zastoupení ve vedení protestů v příštích volbách. V parlamentních volbách v roce 2014 získala tato hnutí 4,71 % a 1,8 % hlasů a nedostala se tak do parlamentu.
Obvinění z fašismu a neonacismu se šíří v různých incidentech, jedním z nejznámějších je masakr v Domě odborů v Oděse 2. května 2014. Ruská státní tisková agentura TASS obvinila z požáru, který zabil 48 lidí, ukrajinské fanatiky podporované ukrajinskou vládou a přirovnala je k nacistům. Masakr byl však výsledkem eskalace pouličních bojů mezi proukrajinskými a proruskými aktivisty. Podle závěrů Organizace spojených národů byly obě strany ozbrojeny a chovaly se násilně. Smrtící požár byl způsoben použitím Molotovových koktejlů na obou stranách protestu. Podle zprávy Rady Evropy nebyly nalezeny žádné důkazy o tom, že by požár byl předem naplánován (.pdf, str. 31).
V červenci 2014 se rozšířila lživá zpráva, kterou ruská propaganda využívá k posílení tvrzení o násilných akcích ukrajinské armády na Donbasu. Ruská televize zveřejnila vymyšlený příběh tříletého rusky mluvícího chlapce, který byl údajně ukřižován ukrajinskými nacionalisty před očima své matky ve městě Slovjansk na východě Ukrajiny. Několik médií tuto informaci vyvrátilo. Žena, která byla údajně svědkem události a mluvila o ní v ruské televizi, byla manželkou člena separatistické armády. Novináři z novin Novaja Gazeta a ruské televize Dožď přijeli do Slovjansku a hovořili s lidmi, kteří viděli příjezd ukrajinských vojáků do města. Nikdo podobný incident nepopsal, naopak ukrajinští vojáci se podle svědků chovali mírumilovně.
Tento příběh sdílel také Alexandr Dugin, ruský filozof a ideolog, který je mnohými považován za vlivnou postavu v rozhodnutí zaútočit na Ukrajinu. Dugin v minulosti řekl, že Ukrajina by měla zmizet z povrchu zemského, a vyzval k zabíjení Ukrajinců v reakci na demonstrace v Oděse.
Na Donbasu působilo několik mezinárodních organizací, které monitorovaly situaci v oblasti lidských práv a práv menšin. Nepotvrdily informaci o tom, že na Donbasu je utlačováno rusky mluvící obyvatelstvo. Podle zprávy Rady Evropy z roku 2014 (.PDF, S, 2) situace menšin se v důsledku protestů a nové vlády nijak nezměnila. Podobně zpráva zvláštního zpravodaje OSN pro menšiny z ledna 2015 hovoří o celkové historii dobrých vztahů (.doc). Pozorovatelská mise OBSE na Ukrajině také nenalezla žádné důkazy o genocidě nebo útlaku rusky mluvícího obyvatelstva.
Používání ruštiny na Ukrajině
Ruština je na Ukrajině běžným jazykem, chráněným ukrajinskou ústavou. Až do roku 2019 byla ruština dominantní v mnoha domácnostech, ale její používání od roku 2014 klesá, zvláště po invazi v roce 2022. Současný jazykový zákon vyvolává kontroverze, ale neomezuje používání menšinových jazyků, včetně ruštiny. Článek 10 ukrajinské ústavy zaručuje ochranu ruštiny a dalších menšinových jazyků.
Podle sčítání lidu na Ukrajině v roce 2001 byla ruština mateřským jazykem 29,6 % populace a ukrajinština 67,53 % populace. Průzkum v roce 2012 ukázal podobná procenta. Podle Kyjevského sociologického institutu v roce 2019 mluvilo 28,1 % ukrajinských domácností výhradně nebo převážně rusky, 46 % Ukrajinců doma mluvilo pouze nebo převážně ukrajinsky a 24,9 % mluvilo se svými rodinami oběma jazyky. V roce 2024 pouze 12 % Ukrajinců uvedlo, že doma mluví pouze rusky, a 59 % uvedlo, že mluví pouze ukrajinsky. Podle hodnocení sociologického průzkumu až 40 % Ukrajinců v roce 2012 stále používalo ruštinu v každodenním životě, na konci roku 2021 to bylo pouze 26 % a na začátku války v únoru 18 %. Kyjevský sociologický institut také zmapoval, jak se od roku 1997 změnilo vnímání ruštiny.
Jazykový zákon se stal předmětem kontroverze na Ukrajině v roce 2012, kdy Ukrajina přijala zákon, který zavedl tzv. regionální jazyk – pokud alespoň 10 % populace v oblasti mluvilo menšinovým jazykem, mohli jej používat v oficiální komunikaci. Ruština se tak stala úředním jazykem v mnoha městech a oblastech. 23. února 2014, den poté, co bývalý prezident Viktor Janukovyč uprchl ze země, ukrajinský parlament zákon zrušil, ale ani prezident Oleksandr Turčynov, ani jeho nástupce Petro Porošenko zákon nepodepsali.
Zákon o regionálních jazycích tak zůstal v platnosti až do rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 28. února 2018, kdy soud shledal předmětný zákon protiústavním poté, co se na něj v roce 2014 obrátilo 57 zákonodárců. Přijetí jazykového zákona probíhalo s procesními chybami, bez projednání ve druhém čtení, několik pozměňovacích návrhů nebylo projednáno a někteří poslanci, kteří byli započítáni mezi přítomné, se hlasování vůbec nezúčastnili. Ústavní soud tak dal za pravdu poslancům a z výše uvedených důvodů zákon zrušil.
Není tedy pravda, že tento zákon byl v roce 2014 zrušen, i když se o to parlament pokusil svým hlasováním těsně po zběhnutí odvolaného prezidenta Janukovyče. Ani po jeho zrušení Ústavním soudem však nebyla zrušena práva jazykových menšin, která byla a jsou chráněna v Ústavě. I kdyby byl dotyčný zákon zrušen, menšinové jazyky (včetně ruštiny) by byly nadále výslovně chráněny článkem 10 ukrajinské ústavy. Zrušení zákona by také obnovilo předchozí jazykový zákon, který byl na Ukrajině v platnosti 23 let před červencem 2012 a reguloval používání menšinových jazyků.
V roce 2017 přijala Ukrajina zákon, podle kterého je vzdělávání na druhém stupni základních škol možné pouze v ukrajinštině. V mateřských a základních školách probíhá výuka v regionálním jazyce.
V dubnu 2019 přijal ukrajinský parlament zákon, jehož cílem je zajistit fungování ukrajinštiny jako státního jazyka. Zákon prosazoval bývalý prezident Petro Porošenko a podařilo se mu ho podepsat před koncem svého mandátu, zatímco nastupující prezident Volodymyr Zelenskyj zákon kritizoval. Rusko a Maďarsko ho také kritizovaly a označily ho za diskriminačního. Na problémy poukázala také Benátská komise Rady Evropy, která poukázala na to, že nový zákon nevytváří rovnováhu mezi posílením statusu ukrajinštiny jako státního jazyka a právy menšin. Human Rights Watch také upozorňuje na možnou diskriminaci menšin na základě tohoto zákona.
S tímto zákonem se ukrajinština stala státním jazykem, povinným v úředních dokumentech, soudních záznamech a pracovních smlouvách. Ukrajinsky musí mluvit úředníci, lékaři ve státních zdravotnických zařízeních, učitelé, soudci, poslanci. Nevztahuje se na soukromou konverzaci nebo náboženské obřady. Pohrdání nebo ponižování ukrajinského jazyka je podle tohoto zákona trestné. Poskytovatelé služeb, jako jsou restaurace, musí zákazníka oslovovat ukrajinsky a ruštinu používat pouze na žádost zákazníka. Od roku 2022 navíc musí celostátní tištěná média ve stejném rozsahu vycházet kromě jiného jazyka také v ukrajinštině nebo současně v ukrajinštině.
Ukrajinské televize musí mít od roku 2017 75 % svého obsahu v ukrajinštině, ale v praxi tento zákon není vymáhán.
Nicméně narativ, že Ukrajina utlačuje rusky mluvící obyvatelstvo ve východních částech Ukrajiny, se od roku 2014 opakovaně šíří. V březnu 2023 to zopakoval Robert Kaliňák v pořadu V politika: “Ukrajinská vláda nemá zákon o národnostních menšinách, můžete mluvit pouze ukrajinsky. Představte si, že bychom na Slovensku zrušili zákon, že Maďaři nesmějí mluvit maďarsky, ale pouze slovensky, a všichni se musí naučit slovensky a musí mluvit pouze slovensky.”
V červnu 2023 Juraj Blanár v pořadu O 5 minut 12 řekl: “Respektovat například jazyková práva menšin, která tam nebyla respektována, protože první, co bylo v roce 2014 zrušeno, byl zákon o užívání jazyků, národnostních menšin.”
Jak Ukrajinci vnímají Banderu
Stepan Bandera je kontroverzní postavou ukrajinské historie, jejíž vnímání se liší v závislosti na regionu a politických názorech. Na západě Ukrajiny je často oslavován jako hrdina, který bojoval za ukrajinskou nezávislost, zatímco na východě a v Rusku je připomínán jako kolaborant s nacisty během druhé světové války.
Ruská propaganda Banderu dlouho vykreslovala jako nepřítele a představitele ukrajinského fašismu, proti kterému bojuje. Zveličuje však vnímání Bandery většinovou populací nebo konsensus v ukrajinské společnosti o jeho roli v dějinách.
Stepan Bandera byl členem Organizace ukrajinských nacionalistů (OUN) a ve třicátých letech bojoval za nezávislost ukrajinského národa. Ukrajina vyhlásila nezávislost v roce 1918, ale v následujících letech byla napadena a územně okupována Sovětským svazem a Polskem. V roce 1934 se podílel na atentátu na polského ministra vnitra Bronislawa Pierackého. OUN také spolupracovala s nacisty proti Polákům a Sovětům. Po vyhlášení nezávislosti Ukrajiny v roce 1941 byl Bandera zatčen Němci a během druhé světové války vězněn v táboře Sachsenhausen. Po válce žil v Mnichově, kde byl v roce 1959 zavražděn agentem KGB.
Před německým útokem na Sovětský svaz vytvořilo banderovské křídlo OUN prapory Nachtigall a Roland, které spolupracovaly s německou armádou. Historik Rychlík pro Denník N upozornil, že divize SS Halič, podřízená německým jednotkám SS, je s Banderou často mylně spojována. Stálo za ním však druhé křídlo OUN pod vedením Andrije Melnyka.
Banderův spolupracovník Roman Šuchevič, kterého Koller ve videu také zmiňuje, vedl Ukrajinskou povstaleckou armádu (UPA), která byla vytvořena v roce 1942 a v roce 1943 během Volyňského masakru zavraždila více než 11 000 Poláků.
V roce 2010 prezident Viktor Juščenko udělil Banderovi titul “Hrdina Ukrajiny”. Toto rozhodnutí bylo kritizováno nejen Ruskem, ale i Evropským parlamentem. V roce 2011 mu však byl titul odebrán za Viktora Janukovyče. Oleh Čajnybok, vůdce krajně pravicové strany Svoboda, požadoval v roce 2015 navrácení titulu Banderovi, ale to se nestalo.
Podle průzkumu z roku 2019 považovalo 32 % Ukrajinců Banderu za pozitivní postavu ukrajinské historie a 32 % Ukrajinců vnímalo Banderu negativně. Obyvatelé západní Ukrajiny vnímají Banderu mnohem pozitivněji než obyvatelé východních oblastí.
V roce 2018 ukrajinský parlament schválil oslavu 110. výročí narození Stefana Bandery jako pamětní den, který se slavil 1. ledna 2019. Toto rozhodnutí bylo kritizováno mimo jiné židovskou mezinárodní organizací Centrum Simona Wiesenthala.
1. ledna se v Kyjevě pravidelně konaly pochody k uctění památky Bandery, ale média o něm mluvila jako o kontroverzní postavě ukrajinské historie. V lednu 2015 pochodovalo 2500 lidí na počest Bandery. V roce 2016 se pochodu zúčastnilo více než tisíc lidí. V roce 2020 pochodovaly stovky Ukrajinců.
Totální ruská agrese na Ukrajině
Na konci roku 2021 se na rusko-ukrajinské hranici začaly shromažďovat ruské vojenské jednotky, což předcházelo ruské vojenské invazi na Ukrajinu dne 24. února 2022. Ruský prezident Vladimir Putin ve svých veřejných projevech opakovaně připustil, že Rusko iniciovalo útok na Ukrajinu.
21. února 2022, tři dny před zahájením totální ruské vojenské invaze na Ukrajinu, Putin řekl, že Rusko uznává separatistické regiony Doněck a Luhansk jako nezávislé státy. Dne 24. února 2022 Putin oznámil, že se rozhodl zahájit vojenskou invazi na Ukrajinu. Ruská federace tím porušila svůj závazek respektovat nezávislost a suverenitu Ukrajiny z roku 1994, kdy podepsala Budapešťské memorandum.
Jako napadený stát měla Ukrajina právo bránit se proti ozbrojenému útoku a zároveň žádat ostatní státy o pomoc podle článku 51 Charty OSN. Na ruskou vojenskou invazi reagovalo i mezinárodní společenství. Na Valném shromáždění OSN v březnu 2022 odsoudilo ruskou agresi na Ukrajině 141 států. V březnu 2023 vydal Mezinárodní trestní soud (ICC) zatykač na Vladimira Putina a ruskou komisařku pro práva dětí Marii Lvovovou-Bělovovou za nezákonné deportace ukrajinských dětí do Ruska.
Před setkáním s prezidentem Volodymyrem Zelenským Donald Trump obvinil Ukrajinu z rozpoutání války na Ukrajině. “Nikdy jste s tím neměli začít, měli jste podepsat dohodu,” řekl 18. února 2025. Portál PolitiFact, který ověřuje fakta, se obrátil na Bílý dům s žádostí o informace a důkazy, které by objasnily, jak Ukrajina začala válku, ale nedostal žádnou odpověď.
Závěr
Martin Koller ve videu tvrdí, že válku na Ukrajině začali ukrajinští fašisté, kteří donutili obyvatelstvo na východní Ukrajině mluvit ukrajinsky a oslavovat Banderu. Ruština je však na Ukrajině stále běžně používaným jazykem, je také chráněna ukrajinskou ústavou, i když její popularita od začátku války klesá. Mezinárodní organizace jako OSN, OBSE a Rada Evropy nepotvrdily útlak rusky mluvícího obyvatelstva na Ukrajině. Stepan Bandera je kontroverzní historická postava, na kterou obyvatelé západní a východní Ukrajiny pohlížejí odlišně. Neexistují však žádné důkazy, že by ukrajinská vláda rozšířila uctívání Bandery po pádu Janukovyče. Rusko zahájilo válku na Ukrajině nezákonnou anexí Krymu a podporou separatistů na Donbasu v roce 2014, ačkoli zpočátku svou přítomnost popíralo.
Zdroj: Demagog.sk