Lze pozorovat stále větší názorovou shodu mezi příznivci Kremlu a časopisem ECHO24. Naposledy se to ukázalo při porovnání tweetů Putinova sympatizanta Martina Chmely a článku Daniela Kaisera. Kaiserovi se – stejně jako Chmelovi – nezdá, že by Rusové okupovali jadernou elektrárnu, a přitom na ni stříleli. Přitom je známo, že Rusové bez ostychu střílí i na území, o kterém tvrdí, že jej obývají proruští Ukrajinci, aniž by jim to nějak vadilo. Lidské životy pro Kreml nehrají roli, ty ukrajinské především, ale ani na těch ruských jim nezáleží (mimochodem ty útoky zatím nepoškodily nic důležitého). Kaiser stejně jako Chmela zcela pomíjí, že je to Rusko, kdo zaútočil na Ukrajinu a elektrárnu ukradl a kdo ji zneužívá k vydírání. Kaiser si ještě přisadil v souvislosti s pozastavením dodávek ropy či plynu přes Ukrajinu.
Daniel Kaiser ve svém článku pro ECHO24 píše: „Je sice těžko pochopitelné, jak by mohli Rusové ostřelovat elektrárnu a současně ze sebou ostřelované elektrárny ještě ostřelovat přes řeku dvě ukrajinská města, ale přiznání, že elektrárnu ostřeluje ukrajinská armáda, v prezidentových slovech je. Někdo ze západních politiků, na jejichž dobré vůli závisí vojenská a finanční pomoc, bez níž by se státní moc na Ukrajině dávno zhroutila, by měl Zelenskému říct, ať s ostřelováním elektrárny okamžitě přestane.“ A dále se Keiser staví proti uvalení sankcí na Rusko. „Neschopnost konstatovat tak základní fakta, jako že to byla Ukrajina, kdo v květnu zastavil průtok plynu jednou z tras do Evropy (stanice Sochranovka), že to byla Ukrajina, kdo minulý týden zavřel ropovod Družba, když byly tranzitní poplatky od Ruska zablokovány jednou západní bankou. Tato neschopnost je docela nebezpečná. Dnes už jsou u nás lidé – a zřejmě jich přibývá, které dětinské nanebevnášení režimu v Kyjevu dovedlo k odmítnutí celého příběhu včetně jeho pravdivé podstaty – že slabší byl napaden silnějším,“ píše v článku.
Keiser s Chmelou se tedy staví minimálně v této věci na stranu Kremlu. Ptá se, jaký smysl by Rusku dávalo ostřelování elektrárny, kterou má v moci. Faktem ovšem je, že z ostřelování se obviňují obě strany a nikdo není schopný 100% říci kdo za útoky stojí. Pokud se ptá na smysl takového ostřelování ze strany Ruska, můžeme se stejně ptát, jaký smysl by to dávalo Ukrajině. Za prvé elektrárna leží na ukrajinském území, ač aktuálně okupovaném, a za druhé přesto všechno elektrárna stále dodává energii do ukrajinské sítě. Ostřelováním by tedy Ukrajina de facto odpojila svou zem od energie, protože bez této jaderné elektrárny lze předpokládat, že ukrajinská elektrická síť zkolabuje.
Legitimní starosta města Energodar Dmytro Orlov na začátku srpna uvedl, že ruští okupanti odpálili rakety ze sousedních vesnic, aby obvinili ozbrojené síly ukrajinských ozbrojených sil z ostřelování města. Stanovil také, kde přesně byla ve městě vytvořena palebná postavení a umístěna vojenská technika. Z tohoto seznamu vyplývá, že většina zbraní je soustředěna kolem jaderné elektrárny. Podle Ukrajinců cílem ostřelování je opět vydírat svět. To už Rusko několikrát udělalo. Vzpomeňme jen na zablokované přístavy s obilím nebo jejich pseudoodstávky plynu.
Faktem je, že nevíme. Neví to ani ECHO24 a staví se (v této věci) na stranu kremelské verze. Verze státu, který neustále lže. Nedělejme si iluze, že ukrajinská propaganda neexistuje. Ukrajina se dopustila evidentní lži například ohledně příběhu Hadího ostrova. A těch příběhů lze najít mnoho. Faktem ovšem je, že ruská propaganda je nejprolhanější propagandou na světě, pokud nepočítáme Severokorejce. Čína Rusku samozřejmě šlape na paty, ale jejich propaganda je určena především pro lidi z Číny a ne pro země, které považuje za nepřátelské. Připomeňme, že na seznamu „ne přátelských“ zemí vůči Rusku jsme byli mezi prvními.
Napsal Miloš Kadlec, doplnil Jan Cemper