V současné době se uvažuje, že ve sněmovně bude znovu projednán zákon o narovnání práv mezi lidmi žijícími v různých svazcích a osobám žijícím v stejnopohlavních párech bude umožněno si svůj protějšek vzít. Odpůrci říkají, že manželství je po staletí vnímáno jako svazek muže a ženy. To však není úplně tak pravda.
„Řada starověkých kultur fandila polygamii a svazkům, které rozhodně nepojily jednoho muže s jednou ženou. Týkaly se hlavně bohatých vrstev, obyčejný muž si mohl dovolit maximálně jednu dvě ženy, takže praxe nakonec přála spíš monogamnímu uspořádání. Našly se naopak i společnosti, kde jedna žena mohla mít více manželů. Svazky mezi lidmi stejného pohlaví se v různých podobách objevovaly od Ameriky po Asii. Už v Mezopotámii měly od církve stejné požehnání jako sňatek muže a ženy, i když jiný název. Slovo “manželství” se pro ně používalo ve starém Římě – dokonce i císaři Nero a Elagabalus si vzali muže. Tato praxe byla sice později výslovně zakázána, stejnopohlavní svazky ale přežily. Pravoslavná církev povolovala dvěma mužům zvláštní obřad “sbratření”, z 11. století se pak dokonce uchovaly důkazy o svatbě dvou mužů v jedné španělské venkovské kapli,“ píše kulturoložka Terezie Dubinová.
I historik Alex Gandler ve videu pro TedEd upozorňuje, že manželství mělo různé podoby. Pokud bychom tedy chtěli brát manželství jako historický svazek muže a ženy, musíme se zaměřit jen na poslední staletí v křesťanských zemích a opomenout dávnou minulost.