„Jde o omezování svobody“, „vláda nás nemá co kontrolovat“. To křičí nyní lidé, kteří předtím volali potom, že se máme spoléhat na vlastní imunitu. Jde o to, že v případě, že by nám Rusko zastavilo dodávky plynu, mohla by vláda omezovat vytápění nejrůznějších budov, v krajním řešení i dodávky tepla do domácností.
„Naši “vlastenci” odmítající roušky, vakcíny a vůbec cokoliv ještě nedávno křičeli, že nejlepší prevencí před covidem je posilování imunity a otužování se. Nyní při vidině, že by v zimě měli doma o dva stupně nižší teplotu, se pomalu hroutí a naříkají, jak zmrznou. Smyslem jejich “vlastenectví” totiž není pro svou zemi udělat něco dobrého a prospěšného, ale jen vykřikovat a nadávat, dělat bordel a svalovat své životní neúspěchy na jiné, kterým se chtějí pomstít,“ glosuje Roman Máca.
Paradoxní také je, že spousta proruských lidí ráda vzpomíná na minulá léta. A zapomněli na to, že v případě nouze se nebude jednat o první omezení tohoto typu. Stalo se tak už na přelomu let 1978 a 1979. Říkalo se tomu uhelné prázdniny. Stát omezoval vytápění, stát uzavřel školy, stát pouštěl teplou vodu do bytů jen obden. Jaký byl rozdíl? Žádný. Jen tehdy se o tom nemohlo diskutovat. Prostě stát nařídil a bylo. Stejně jako například povinné očkování. To, že se vede diskuze o parametrech takového případného omezení je tedy výdobytkem demokracie, která přitom těmto lidem vadí.